LOVECKÉ FÓRUM / MYSLIVOST

Z posledního jezevce jsem vyškvařil přes 5 litrů sádla - napřed jsem menší množství dal na teflonovou pánev, kde se část předškvařila bez jakéhokoli přichytávání, a tuto část jsem použil jako základ pro škvaření v hrnci celého zbytku. Polovinu škvarků jsem sežral hned, druhou polovinu jsem rozmačkal vidličkou a promíchal s rozdrceným česnekem a cibulkou. Druhý den nezbylo už vůbec nic

Tak letos jsem poprvé ochutnal jezevce i ja. Meli jsme ho uzeného. nebyl o to špatné. Ale při škvaření sádla jsem myslel že se budem muset vystehovat jak to silene smrdelo. Skvarky sem se snazil ochutnal ale udrzel jsem je v puse chvilicku a musel jsem je vyplivnout. fakt hnus.

Tak se vám povedlo škvařit i sádelník Jednou jsem si do něj pod štětcem taky říznul.

Kdysi dávno jsem se setkal s tím, že se k sádlu při škvaření přidavala celá cibule ( pro zlepšení chuti). Nemáte s tím někdo zkušenost. Jako kdy, jak dlouho a jaká je trvanlivost takto upraveného sádla.
Je to tak trochu OT týkalo se to sádla z domacího prasete, ale nechtěl jsem zakládat nové téma.

Jestli cibule nevím, ale u nás se odjakživa sádlo hned na začátku škvaření podlévalo mlékem, zabrání se tím přichytávání ze začátku škvaření a omezuje to pach. Způsob praktikovaný léta na zabijačkách. Veřím, že to bude fungovat i u jezevčího sádla.

Mléko se používá pro extra růžové a chřupací škvarečky Jinak ta cibule se přidávala do hrnce po slití sádla po kyrysu od knourů,bere to prý pach.No nevím já jsem prevít mě to nevyžene ani auto cibule.Nedavno na jedné nejmenované střelnici při akci VIP se mě pán ptá to je baranina ta pečeně a já na to ne knour z chrutí.Moooc dobrý říká pán tak jsem mu dával i svojí porci a on že musí držet dietu

Zdravím příznivce pruhovaných kamarádů ve všech kulinářských úpravách, konstatuji za sebe, že i po různých způsobech a délce naložení se zvěřina nejvíce podobá staršímu divočákovi. Česnek je opravdu skvělý a není důvod se ho zde bát, při pečení se to srovná. Maso teď už nechávám jiným zájemcům, není jich málo. Sám si nechávám event. kůži na vyčinění nebo jen sádlo a škvarky.

Řekl bych, že škvarky jsou skvělá pochoutka. A uctím jimi (pokud mi zbudou) v dobrém slova smyslu každou návštěvu.
Zatím nikdy nevydržely déle než týden. Pokud jsem doma, pojídám je v průběhu celého dne.
Vyškvařené sádlo zčásti rozdám, zbytek zkonzumujeme. Pokud by se mělo uchovat delší dobu, tak v konzumním balení např. kelímek od jogurtu v mrazáku.
Teď to vypadá, že jich lovím plno, ne , 1 -2 ks ročně, loni bohužel nic. Vždy se těším mimo vlastního lovu i na přípravu a pozdější konzum.
K přípravě sádla a škvarků bych řekl, že je dělám stejně, jako vepřové z domácích zabíjaček. K výše popsaným názorům a zkušenostem:
Nesetkal jsem se zatím s tím, že by jedno nebo druhé smrdělo ať již při přípravě nebo konzumaci. Je nutné (z mojí zkušenosti ) neotálet s vyvržením a pokud je brokem či kuličkou "chycena" břišní partie, nebát se radikálnějšího řezu při pozdějším zpracování. Méně je mnohdy více. Jezevce nenechám viset a hned stahuji a odděluji sádlo.
Pokud by sádlo mělo smrdět už za čerstva=nevyškvařené, pak je lepší ho přímo vyhodit, protože už je zřejmě zapařené.
Znám to vnitřního vepřového sádla.
Příprava škvarků:
suroviny:
na hrubo nakrájené syrové sádlo tzn. nebát se větších kusů 3x3 cm i více, jinak z toho bude suchá drť, cca 1-2dcl vody, sůl, cca 1-2 dcl čerstvého mléka,
pomůcky:
sedmička dobrého vína, dvouplášťák hrnec přiměřené velikosti tzn. sádlo max. do 2/3 , dobrá nálada, trpělivost = počítat se dvěma hodinami, nerez cedník, nádoba na sádlo
Postup:
přiměřeně osolené sádlo podlévám vodou cca 1- 2dcl hned na začátku, podle celkového množství sádla, dvouplášťák hrnec je samozřejmě lepší. Ze začátku je nutné soustavné míchání po dně hrnce, nesmí se nic přichytit. Škvařím na mírném ohni, neuspěchat. Jak se sádlo "otopí" a postupně škvarky začínají "plavat", přidávám mléko. Jak začínají škvarky hnědnout, pořád na max. středním ohni, začínají tzv. "šustět" tzn. je čas začít sbírat pomalu škvarky a přes cedník je nechat okapat, lehké zmáčknutí není na škodu. Jak jsou škvarky sebrané, slít přes cedník sádlo do hrnce či jé nádoby. Škvarkovou drť po závěrečném slití přidat do zbytku sádla nebo pomlít -s opraženou cibulkou.
Jo, zapoměl jsem na podstatnou věc, v průběhu celého procesu pomalu popíjet vínko, myslet přitom i na své okolí a kamarády a probrat s nimi znovu celý vydařený lov či jiné lovy. Bývá to vždy dobrá příležitost k probrání i dalších věcí.
Škvarky není důvod skladovat, ztrácejí na kvalitě. Sádlo jedině v mrazáku v malém balení.
To je moje osobní zkušenost.
Co je příčinou zde uváděných některých špatných zkušeností nehodnotím.

Jezevců jsem snědl několik a vždycky jsem si pochutnal. Hodně načesnekuju a pak peču v troubě. Se sádlem zkušenosti nemá. Vím, že se používá při zánětech průdušek apod...mělo by obsahovat kortikoidy.

Zdravím páni kolegové,
minulý týden jsem zúročil dvouměsíční sledování pohybu a časů jezevců ve svém úseku a s pomocí sv. Huberta tři kusy ulovil.
Nejde o nenažranost, pokud někoho tato myšlenka snad napadla. Stavy jezevců v lokalitě zcela jistě nejsou tímto ohroženy. Jádro ze dvou dospělých kusů jsem rozdal zájemcům, třetí letošní štěně jsem si nechal pro vlastní potřebu.
Sádlo jsem si všechno nechal, z větší části pro vlastní konzum v rodině, cca třetinu pro využití léčivých účinků rozdávám kamarádům a něco nechám pro rodinu.
Zpracoval jsem zatím tak polovinu sádla, o postupu zpracování sádla jsem se tu již rozepisoval, škvarky jsou skvělé, sádlo - konzumní uložím.
Dnes večer snad budu dělat zbytek, tu část pro léčení samozřejmě nenasolím a nedám mléko, pouze podliji vodou ze začátku, má-li někdo nějaký lepší nápad, tak uvítám..
V té druhé "konzumní várce" bych chtěl trochu experimentovat a vyzkoušet tam dát jezevčí játra. Mám dvoje, vypadají dobře. Vzpomínka na časy bohužel dávného dětství a tehdejší konzumaci kačeních či husích jater v jejich sádle je stále živá. Nejsem si jen jistý, jestli tam ty játra dávat od počátku nebo je raději trochu předpéct. Máte-li někdo v tomto směru zkušenosti, tak je také uvítám.
Díky za info.
niva

Sádlo doporučuji škvařit na zahradě dám pár šamotek přes ně litinovou plotnu ze starých kamen a škvařím.Jedno jsem to dělal doma a nebyl jsem pochválen.Ještě půl roku jsem poslouchal,že byly všude pověšené nové záclony.

To musíš vyříznout pachové žlázy a mít pořádnou digestoř

Jo jo, tohle škvíření doma v obytných prostorech = zaručenej recept, jak ještě v pokročilým věku pořádně vzrušit manželku.

Zdravím páni kolegové,
tak jsem dokončil včera druhou várku sádla v dvojím provedení - viz výše. Pro úplnost konstatuji, že sádlo dělám vždy v domě,
kuchyně i část domu(chodba) a moje oblečení krásně voní po škvarkách, funkční digestoř je ale užitečná věc, protože všeho moc (i dobrého) nakonec škodí.
Ten zápach, který tady občas někdo zmiňuje, je zcela jistě způsobený pachovými žlázami pod štětcem, při vyvrhování jsem proto jednak velmi opatrný v této oblasti a jednak preventivně "zakrojím" více a je po problému.
Nezmínil jsem příčinu možného neskutečného zápachu, pokud se škvaří zapařené sádlo. Pokud něco nevoní=smrdí již v syrovém stavu, pak škvařením ten smrad jen umocníte a pak se nedivím, že s dotyčným rodina (manželka) půl roku nemluví a musí vymalovat, pořídit nové záclony, atd. V tomto případě jediné doporučení - okamžitě vyhodit popř. zužitkovat na odlehlejším vnadišti pro lišky.
Pokud chci zpracovávat sádlo, nejlépe je zpracování zbytečně neodkládat. Jinak musí být syrové sádlo nejen jezevčí vždycky v chladnu a mít možnost dýchat, odděleně ukládám vnitřní sádlo, které se rychleji a snáz zapaří.
Zkusil jsem to s jedněmi jezevčími játry v té konzumní dávce sádla, játra jsem tam dal syrová, očištěná, opláchnutá, až když byly škvarky otopené = již plavaly ve vlastním sádle. Vyndal jsem je až s ukončením škvaření a mohu říct, že takto připravené byly výborné. Uvidím ještě, co udělá zbytek naložený do sklenice se sádlem.
Tak si a rodině nechám chutnat.
niva

Není co dodat

naposled sem měl toho podkožního sádla jen dvě hrsti, tak jsem na získání sádla použil metodu vyslechnutou od známého - tj. nakrájel na kostičky a vařil ve vodě a na hladině sbíral vyvařený tuk. Výsledkem je sádlo velmi jemné chuti, bez škvařivé příchuti, vařil jsem na vařiči venku. Dle mého je při této metodě i výhoda, že nemůže dojít k přepálení sádla vysokou teplotou. F.