Brandlbraka

Pejskové a jejich výcvik
Odpovědět
Uživatelský avatar
suhl
Pravidelný diskutér
Příspěvky: 201
Registrován: stř 29.5.2013, 11:21

Brandlbraka

Příspěvek od suhl » pon 26.12.2016, 22:22

Pánové uvitam vaše zkušenosti či názory na toto plemeno. Samozřejmě mne zajímá po pracovní stránce - naháňky, dosledy . Díky.
Uživatelský avatar
Karlos23
Častý návštěvník
Příspěvky: 82
Registrován: pon 09.1.2012, 20:58
Bydliště: Český Ráj

Re: Brandlbraka

Příspěvek od Karlos23 » úte 30.7.2019, 14:07

Před dvěma lety jsem si pořídil fenku Brandla. Byla úžasná milá, chytrá, učenlivá, ale neskutečně energická. Takový torpédo by člověk pohledal. Nedokázala na chvilku zastavit a postát na místě v klidu. Při odložení zůstala korektně na místě i když se střílelo, ale se vztyčenou hlavou stále větřila a poposedávala. Rychle se naučila základní poslušnost, když jí byla věnována intenzivní péče, někdy se na ní muselo při výcviku s proutkem, protože byla paličák, kterej vymejšlel, co by tak mohla zkusit, ale ráda pracovala, hlavně ráda aportovala, protože pořád potřebovala činnost. Naučil jsem jí "ke kolu" a jezdil s ní kilometry, než se trochu unavila. Na klíně nevydržela ani, než člověk napočítal do tří a jako štěně rozkousala, na co dosáhla. Měla skvělej nos a hrozně chtěla pracovat. Už na půl roce zvládla šlapanou stopu. Na necelém roce jsem jí vzal na výcvikový den, kde bez problémů vypracovala kapanou stopu, ale u kusu nehlásila, jen na něj dorážela. Když jsme jí pustili k seleti v bedně, aby se rozštěkala, jako ostatní psi, tak k němu přiběhla, očichala klec, začala vrtět prutem a chtěla si s ním hrát. Když jsem jí vzal na řemen do lesa, tak hned sama nasazovala na stopu divočáků a protáhla mě roklema, že jsem se málem přizabil. Na volno při slídění se pořád držela na vzdálenost, kdy mě viděla a vracela se pro mně. Na zapískání jsem jí hned přivolal.
Kdo má sám dost energie a pevné nervy, tak doporučuju.
Bohužel po roce se jí projevila velmi vzácná vrozená srdeční vada. Abnormálně se jí zvětšila jedna komora, vytvořila se jí voda v břiše a i přes návštěvy všelijakých veterinárních specialistů se nepodařilo jí pomoct. Museli jsme jí nechat uspat. Asi tejden jsem nemohl ani pořádně dejchat, jak mě z toho fyzicky bolelo u srdce.
Nedávno jsme pořídili novou, tentokrát mnohem klidnější fenku Velššpringr španěla. Je to zase miláček, ale je to něco úplně jiného. Na ní se musí něžně a zlehka, a i když třeba aport jí zatím moc nezajímá, tak na svých 11týdnech už umí přivolání, sedni, fuj, na vodítku, doma vydrží ležet na místě, je klidná hravá, výborná k dětem.
Odpovědět