Vlastnosti (poslušnost) psů v různých zemích

[běžkař]

Dobrý den.
Konečně jsem si našel čas, abych zde napsal postřeh ohledně poslušnosti (vlastnostech) psů v Austrálii. V Austrálii žiji několik měsíců a od prvního dne co jsem tady mi připadá, že takřka každý zdejší pes má pohodovou povahu. Žiji ve městě na jihozápadě země a psa zde má velká část obyvatel. Jsou zde nejrůznější plemena - některá jsou stejná jako v ČR, některé jsem zde viděl vůbec poprvé (takže ani nevím, zda to jsou kříženci nebo čistá plemena). Idea mého příspěvku však nespočívá v různorodosti plemen, které zde žijí, ale v tom jak se zde jednotlivé psi chovají k sobě a ostatním lidem. Za dobu, co jsem tady jsem navštívil různá obydlí a místa, co obydlí to pes. Někde byl doma majitel někde doma nebyl, ale vždy měli různí psi naprosto stejné základní rysy chování (přátelší, vyrovnaní, bez jakékoli ogrese a vždy přivítali šli s námi pár metrů a pak hned zpět na své místo k baráku). Za celou dobu jsem tady neviděl psa přivázaného. Stejně tak jsem za celou dobu nepotkal psa toulavého. Bydlím cca 150 m od oceánu, takže jsem na pláži prakticky každý den. To není vůbec podstatné. Podstatné je to, že na pláže často chodí lidé se psama na procházky a já zde často chodím běhat, koupat se nebo na ryby (bohužel k myslivosti se zde asi nedostanu, takže musím ještě pár měsíců počkat "na doma"), takže mám možnost vzájemné chování psů pozorovat. Vůbec není žádnou vzácností, když se potká 20 psů se svými páníčky. Co se děje? Vůbec nic. Vlastně skoro nic, psi se trochu očuchají a buď se hned vrátí ke svému pánovi nebo si častěji začnou tahat o aporty, které si cestou našli. Můžu ubezpečit i některé nejmenované odpůrce stafíků, které naopak já mám tak rád, že jsou úplně stejně v klidu jako ostatní (před cca měsícem jsem šel po pobřeží a vidím, jak se k sobě přibližují 3 stafíci, musím přiznat, že i já jsem byl trochu v rozpacích, co se bude dít - zase nic, všichni se očuchali a začali se tahat o aport). Připadá mi, že jsou ještě stále tací, kteří si myslí, že jsou někteří psi od přírody zlí a někteří od přírody hodní. Podle mého názoru jsou psi (domestikovaní) od přírody úplně v pohodě, ale jen my lidi z nich někdy děláme to co v pohodě už není. Možná to někteří neradi uslyší, ale stejně si to neodpustím. Ten rozdíl spatřuji v tom, že je zde většina lidí, kteří mají opravdu přátelskou povahu a celkově jsou tak nějak více v pohodě. Zkrátka jiná nátura (možná je to tím sluncem - nevím), nevidím v tom nic zvláštního, jen si prostě myslím, že to na ty jejich čtyřnohé kamarády má veliký vliv. Samozřejmě, že i u nás je velká spousta pohodových psů, ale taky spousta excesů. Když se tak nad tím zamýšlím, tak bych skoro řekl, že může existovat teoreticky přímá úměra v počtech vychovaných a slušných psů x lidí (berte hodně s nadhledem). Závěr je tedy takový, že jsem si sám potvrdil, že když je nějaký pes nevychovaný, agresivní atd. a v té souvislosti něco provede, měli by si lidé ukazovat prstem ne na tu "krvelačnou bestii", ale spíše na toho pomateného páníčka, kterému žádný pes do rukou nepatří. Samozřejmě výjimky jsou vždy a všude.

Chci zdůraznit, že to co tady píši, není žádné dogma ani zarputílé tvrzení, ale jen poznámka k zamyšlení především nad námi lidmi a s tím souvisejícím chování psů..
Taky je dobré říci, že jsem si obrázek neudělal po čtrnácti dnech, ale po cca 4 měsících poměrně častého pozorování (prakticky každý den). Je pravda, že 4 měsíce není zase tak dlouhá doba!!!!!!
Jsem si taky vědom toho, že jsem zde nepozoroval lovecká plemena, takže možná někteří budou považovat toto téma za zbytečné. Chápu !!!!!!!!!!!!
Taky to není žádný útok na českou povahu (i já o sobě můžu říct, že jsem trochu morous a samotář). Naopak lidi v Česku mám moc rád, akorát tam bude "možná" více majitelů, kteří by se chovu psů (jestli to tak jde říct) měli vyhnout.
Nechci, aby téma sklouzlo do nějaké osobní roviny. Byl bych raději, kdyby se na to ostatní taky dívali co nejobjektivněji a s trochou nadhledu. Samozřejmě nejlepší by byly poznatky z jiných zemí či kontinentů.
To Admin: Zvažoval jsem zda to dát do tohoto vlákna o psech nebo do vlákna "v jiných zemích". Vím, že to druhé vlákno k tomu přímo vybízí, ale tak nějak jsem si říkal, že v tomto vláknu to bude lepší. Jestli to tak není, tak se omlouvám a žádám o přesunutí.

OT: zrovna si tady přede mnou pochutnávají na zobání 4 růžoví kakaduové a 2 rozely:-)

[CzAussie]

FANTASTICKY PŘEDLOŽENÉ POSTŘEHY - já zde žiji od r. 1977 a navíc se jěště velmi vášnivě věnuji lovectví - o myslivosti jako takové známé z Evropy se zde nedá mluvit nebo nějak přirovnávat. Myslivecky vedené psy (2) - české fousky mám celou tu dobu - doma v česku jsme je také mívali. Dokonce jsou to oba Australští šampioni v "univerzálních loveckých" zkouškách. Takže o těch psích i lidských vztazích v této zemi - Austrálii - vím dostatečně na to abych Vaše slova nejen 100%potvrdil ale celému článku i velice a dlouze aplaudoval.

[Leon]

perfektně napsáno a jak čtu tak platí to co pořád tvrdím jaký pán takový pes i když ani u mě to neplatí 100%
měl jsem brazilskou filu na asi 4 měsících mi ho porval dementní německý ovčák a i když jsem sním jezdil všude možně díky výstavám po hotelech na dovolený na povahový zkoušky kde prošel vždy v pohodě nikde sním nebyl problém tak jsem si do konce jeho života musel dávat pozor na psi s ušima na horu a na jakýkoliv náznak agresivity od jiného psa dnes mám pointry tam je vše v pohodě a fenu am.bulldoga tam je také problém jakýkoliv náznak agresivity jak proti ní nebo proti našim psům to je nekompromisní jinak sama nereaguje a i když už to je stará bába a nějaký blbnutí ji zajímá tak jednou dvakrát do měsíce tak i dnes v pohodě žije ve smečce 6 pointru a prckum dělá chůvu

[RuStaff]

Pavle moc dobrej příspěvek, díky za něj, člověk se zamyslí...
Nemám se psy zahraniční zkušenosti, ale také mohu potvrdit, že jak se k psovi chová okolí (ne jen pán, ale i jiní lidé a hlavně i jiní psi už od mala), tak se on chová k nim - věřím, že i celková atmosféra společnosti, tempo života, absence stresu může hrát obrovskou roli. Moje fena vpodstatě nezná vodítko (přesto, že žijeme na hustě obydleném a zapejskovaném sídlišti) a vživotě neměla náznak agrese vůči jiným psům (o lidech samozřejmě nemluvě). Pes mi i docela slušně pracuje v lese, ale primárně je to parťák a kamarád. Jinak v ČR se ta "ostrost" a "vyjíždění" mezi stafbuli dost toleruje (někdy i na výstavách, na svodu), spousta majitelů to omlouvá historií/vrozenou povahou a jsou to hlavně gaučáci a výstaváci bez pracovního upotřebení i bez základního výcviku - na druhou stranu, co znám pracující psy (i feny), tak tam je to většinou naprosto v pohodě - hlavně u těch aktivně lovecky vedených.
Nedávno jsem tady potkal kluka z Austrálie (přijel se podívat na MS v hokeji) a prý je tam SBT celkem oblíbené plemeno. Pokud by jsi měl ještě nějakou info o australských stafbulech, budu se těšit!

[sided]

RuStaff: tohle je bohužel o chovu, pokud ostrý psy nikdo nevyžaduje tak je nikdo nedělá. situace v chovu psů je u nás tragická ( a nejde jen o staffy nebo bulíky ) prostě kšeft je kšeft, rozhočí je kámoš a nebo má rovnou svojí stanici největší chovnatel v republice obhajuje na klubu příbuzenskou plemenitbu aby nmuseli platit ze kratí a nebo dovézt psa.....je z toho občas na zvracení. Potom potkáváš na výstavě napudrovaný Borderkolie a nebo Malamuty který vyhrávaj.

[běžkař]

Děkuji za kladnou odezvu na nově založené téma. Už to tady pročítám nějaký rok a podle různých příspěvků bylo vidět, že více lidí má zkušenosti se životem v zahraničí. Tak jen doufám, že se zde objeví taky nějaké podobné postřehy, které by nám mohli něco vyvrátit či potvrdit.
To RuStaff: Popravdě má angličtina není na takové úrovni, abych si pohodově poklábosil o psech. Slibuji ale, že pokud seberu odvahu a oslovím nějakého stafbulíkáře, tak zde postřehy určitě napíšu.

[RuStaff]

...

[běžkař]

Před pár měsíci jsem slíbil Rudovi (RuStaffovi), že jestli se setkám s více stafordy či bully v Austrálii, tak sem napíšu, co a jak. Nějak jsem to odkládal, ale Rudolf mi to naštěstí připomněl.
Zkusím tedy nastínit, jak to bylo. Má osobní zkušenost byla konkrétně se třemi pumry. Shodou okolností to všechno byli stafordšírští bulteriéři. Vezmu to popořadě, tak jak jsem se s nimi setkal. Prvního vlastnil jeden farmář. Když jsme poprvé dorazili na farmu, tak pán nebyl doma, ale pes stál tradičně na volno před barákem. Chtěli jsme nechat náš kontakt ve schránce, aby se nám farmář popřípadě ozval, ohledně jobu na jeho farmě. Nebyl jsem si úplně jistý, ale když jsem udělal krok k němu, tak uskočil pár metrů do boku a sledoval, co tam dělám. Tak jsem to hodil do schránky odešel a pes se vrátil, tam kde byl původně. Za pár dní jsme u Johna dělali a měli tak možnost psa poznat. Byl neuvěřitelně bázlivý, ale bez nejmenší známky agrese. Cca po 10 dnech zjistil, že jsme nějak často jeho součástí, tak se k nám vždy tajně připlížil při sběru, aby si nás očuchal. Když jsem se otočil, tak hned zase ucuknul a odběhl. Až po dalších čtyřech dnech se nechal pohladit a hrál si. Byla s ním opravdu sranda, když ho to chytlo. Lítal sem a tam mezi stromy, schovával se, prostě supr pes. Na druhou stranu, když John (jeho pán) nakopl svůj traktůrek, tak už seděl vedle něj. Žili jen spolu a byl mu opravdu oddaný. Navíc si byli tradičně hodně podobní. Oba byli dost bázliví, ale když poznali, že jsme tak nějak v pohodě, tak nebyl nejmenší problém. Jinak to byl asi jediný Australan, který byl docela opatrný, ale nakonec taky fajn.
Další setkání bylo, když jsem se šel podívat na pláž, jak kluci a holky surfují. Po cestě jsem viděl uvázaného psa za rám auta. V klidu čekal na svého pána. Viděl jsem na něm, že je úplně v klidu, tak jsem si ho pohladil. Samozřejmě byl celý bez sebe, že ho někdo rozptýlil. Byl chudák celý promrzlý, protože to bylo na podzim a bylo nějakých 20C. Po 45C ve stínu z léta to pro něj byla kosa. Když přišel majitel, tak jsme jen prohodili pár slov, pak svého stafíka hodil na korbu a hurá domů (v Austrálii se hodně často vozí psi na korbě auta). Toto je ten pes: http://paulus8402.rajce.idnes.cz/Na_pla ... ek_095.jpg
Poslední zkušenost byla, když jsme byli u jedněch lidí něco dělat. Majitelé byli doma a pes byl s námi na zahradě. Tak přepumpovaného psa energií jsem ještě nikdy v životě neviděl. Je nutné říct, že k němu měli určitě lásky plný přístup (jinak by se tak přátelsky nechoval), ale dle mého názoru mu nebylo dopřáno tolik pohybové aktivity, kolik by potřeboval. Nic méně pes byl opravdu moc hodný, furt si chtěl jen hrát, pořád mi aportoval pneumatiku z osobního auta. Zkrátka přestřelený energií, ale nadal pokoj (v dobrém slova smyslu). Když jsme od těchto lidí odcházeli, tak jsme se majitelky zeptali, jak to tady s tímto plemenem chodí. Vůbec nechápala, proč se jí na to ptáme. Pak jsme se ptali, jestli třeba nebývají agresivní. Trošku se na nás divně dívala a zeptala se, proč by měli být agresivní. Tak jsme jí řekli, jaký pohled je v očích některých lidí u nás, aby pochopila, proč jsme se jí na to ptali. Pak říkala, že ona o žádné negaci neslyšela. Tak nevím, buď si nic o těchto psech nečetla nebo je to opravdu tak, jak říkala, s čímž bych skoro souhlasil. Proč? Protože jsem se nikdy nesetkal s jakoukoli šarvátkou. Když jsem v začátku viděl, jak si tam na pláži hraje desítky psů pohromadě a žádný konflikt, tak jsem na to hleděl jak Jarek. Pak tam třeba k nim přiběhli dva bullové a zase nic. Vždy si jen hráli. Běhali tam různí hafani (většinu ras ani neznám) – malí, střední, velcí, dva neměli končetiny (jeden přední a druhý zadní). Později jsme si půjčovali od kamaráda psa (možná byl taky kopnutý s nějakým bullem, možná to byla taková rasa – ani jsem se neptal). Poprvé jsme se ho ptali, jestli ho máme mít raději na pláži na vodítku nebo na volno. Smál se a říkal, že na vodítku by se na pláži zbláznil. Jediné, co ho zajímalo byla nekonečná pláž a vrhačka s tenisákem. Když jsme potkali jakéhokoli psa, tak se očuchali, někdy chvíli zaběhali a zase šli zpět za pány. Opravdu nulová negativní zkušenost.
U nás zatím taky nemám negativní zkušenost se psy typu staford a bull. Jsem v kontaktu se třemi fenami, o kterých vím, že nikdy nebyl jediný problém. Všechny zbožňují lidskou společnost a naše fena je ve společnosti lidí nejšťastnější. Musím však zmínit taky problém, který se stal předloni a asi už to jiné nebude. Na chalupě mají jedni místní lidé fenu (kříženec ovčáka s něčím). Na lidi je naprosto v pohodě, ale nesnáší jakékoli psy (bez ohledu na pohlaví) a je to typický zabiják. Myslím, že zakousla už 2 nebo 3 psy. Jednou měli naši na chatě naší fenu a nějak se potkali. Fena na naši Arniku (americká stafordšírská teriéra – 30 až 35 kg v závislosti na ročním období) zaútočila. Panička na svou fenu neměla a otec je absolutně nedokázal odtrhnout. Pro naši fenu to byl v 5 letech první ostrý test. Neznala, že by na ni někdo zaútočil. Nakonec po asi 8 minutách na ně chrstli ledovou vodu a otec zalehl cizí fenu a mamka chytla naši. Byly dožrané obě, ale žádné šití. Taková rvačka se někdy stane, horší je, že naše fena dnes celkem počítá s tím, že ji jiná fena napadne. Ale já na to dávám pozor. Když není majitel jiné feny ignorant, tak není problém. Ona celkem už vycítí, jestli ji hrozí nebezpečí nebo ne. Myslím, že to ale není problém její rasy. Domnívám se, že když jakýkoli pes napadne jiného, tak si prostě už dává bacha a spojuje si to s negativní zkušeností. Tuto zkušenost jsem napsal jen proto, abych se dostal k tomu, co dle mého názoru rozlišuje některé naše a Australské hafany. Hned na začátku musím napsat, že je to dle mého názoru jen námi lidmi. Myslím, že jsou dva hlavní důvody, jak psa poškodit. Buď je pán magor a pes pak bude magor taky. Pak může být výborně vedený pes, který se ale potká s psem magorem a psa to tak může v některých ohledech změnit. Pak se to prolíná pořád dokola a ve společnosti vznikají různé názory na různé psy a ukvapené závěry. Naopak v Austrálii jsem se setkal jen s normálními lidmi a vyrovnanými psy, kteří se nikdy neohrožovali vzájemně a už vůbec ne lidi. Budu se jen dokola opakovat, ale za všechno si můžeme sami.
Nikomu to nenutím a nechci se ani s nikým o tomto přít, ale já to tak zkrátka cítím.

Ještě doplním, že moje zkušenost pramení z jihozápadu země, konkrétně z města Bunbury, které leží cca 200 km pod Perthem. Nedokážu posoudit, jak to vypadá třeba na východě země, kde jsou všechny velké aglomerace.

[RuStaff]

....