Ptáčnice

Pejskové a jejich výcvik
Odpovědět
Uživatelský avatar
fesoj
Zkušený diskutér
Příspěvky: 2265
Registrován: pon 24.1.2011, 12:15
Bydliště: Východní Krkonoše /Žacléřsko/

Ptáčnice

Příspěvek od fesoj »

Kousek za naší vesnicí znám planou třešeň - ptáčnici.
Je letitá. Jak stará žena je věkem k zemi nakloněna,
přesto však jara každičkého vždy oblékne se do bílého
a i když věkem babička, je jak nevěsta mladičká.
Mnozí zelení kamarádi mají tenhle kout revíru rádi.
Před časem jsme se domluvili, kazatelnu tam postavili -
je to již mnoho, mnoho let. Ta kdyby mohla vyprávět...
V ladem ležícím protisvahu zasázeli jsme smrčků řadu,
jednu, druhou a ještě třetí. Roky jdou, smrky vzhůru letí,
za pár let jsme je zkomolili. Pěkně se rozkošatily,
větve až k zemi dosahují a zvěři úkryt poskytují.
Hnuli jsme kostrou maličko, založili jsme políčko,
topinambury vysadili, abychom černou přivábili.

Tahleta příhoda se stala, když třešeň právě rozkvétala.
Divočáci tam ryli hlízy. Honem na ně, než zase zmizí,
nebyli u nás zvěří stálou, k lovu mám příležitost malou.
Proto večer vycházím z domu, spěchám ke kvetoucímu stromu.
Bylo krásně. V blízku i v dáli tam koroptvičky čiřikaly,
jejich stav je však dosud malý, vždyť predátoři nezahálí.
Rychle se stmívá, noc se blíží, vtom kočička se strání plíží.
Jindy bych asi neváhal, dnes ji však nechávám jít dál.
Až se to skoro stydím říci - nezajel jsem včas pro munici,
nedobré, přímo zlé to je, mám poslední dva náboje.
Přežije kočka strakatá, přednost dostanou prasata,
marně však na ně do tmy čekám. Trochu se sám na sebe vztekám,
byla to urážka Diany pustit tu kočku bez rány...

Je ráno, další krásný den. Za svítání vyrážím ven,
beru si kukuřice tašku, dalekohled a malorážku.
A samozřejmě nejdu sám, u nohy svoji Britu mám.
Stoupáme v louce táhlou strání, vybízím fenu ke hledání
a jen se kochám pohledem, jak slídí nízkým jetelem,
jak člunkovitě postupuje, párek koroptví vypichuje.
Na horizontu zastavuji, terén před sebou kontroluji.
Co se to v trávě pohybuje, dál a dál od nás se vzdaluje ?
V dalekohledu poznávám svou známou, strakatou číču urousanou.
Že zavčasu nás spatřila, hledí, jak by se ztratila.
Daleko, daleko ji mám, proto zbraň ani nezvedám...
Když přetnu její stopní dráhu, vidím, že fenečka má snahu
kočičí stopu ověřovat a škodnou pronásledovat.
Neváhám ani chviličku. "Brituško - aport kočičku !"

Brita po stopě uhání, ve chvilce mizí pod strání.
Já se v trávě uvelebuji, cigaretu si zapaluji,
hledím na třešeň kvetoucí. Říkám si : Bylo by žádoucí,
kdyby ta kočka hnědobílá před Britou na strom vyskočila,
jinak se může lehce stát, že ji až do vsi bude hnát.
Zadáví-li ji u domu, to může věštit pohromu -
nevysvětlím, že kočka milá před chvilkou v poli pytlačila.
Jistě by špatně dopadlo, poskytnout lidem divadlo,
jak křepelačka s kočkou třese - snad dostihne ji ještě v lese !

Druhé cigáro dokuřuji a na hodinkách čas sleduji.
Ta kočka není Britina prvá, dnes to však nějak dlouho trvá,
už jsem nervózní - a ne málo, kdo ví, co se tu odehrálo...
Náhle jakýsi divný tvor se přehupuje přes obzor.
Nevypadá jako má Brita, vždyť ta je křepelačka hbitá,
jsem zvyklý, že se blíží skokem, ne takovým loudavým krokem
a rovněž barva příliš tmavá se mému oku nepozdává.
Dalekohledem se dívám - a jenom nevěřícně zírám.
Přece jenom je to má fena, je ale v blátě vyválená.
Pomalu kráčí trávou, pýrem, honosí se obrovským knírem.
Předpisově si předsedává a svůj úlovek odevzdává.
Že pomalé to trochu bylo ? Ten kocour má určitě 5 kilo !

Fenečku hodně, hodně chválím, po hlavě, po hřbetě ji hladím,
pak ji na chvíli odkládám. Sám se ke třešni vydávám,
naproti kvetoucímu stromu vysypat kukuřici - a pak domů.
Počkám však nejdřív půlhodinku, dopřeji Britě odpočinku.

Už blížíme se k chalupám. Velikou radost z toho mám,
jak moje fena pracovala, pytláka utéci nenechala.
Vtom ale Brita zastavuje, do nosu vítr natahuje,
jako blesk do křoví se vrhá. Další kočka tam kořist trhá !
Kočka na javor vyskakuje, k silné větvi se přikrčuje.
Nechce se střílet na tu krásu, je jak reklama od Whiskasu,
navíc pár kroků od chalupy, nechci jí kulkou čechrat chlupy,
vždyť ta kočka je nádherná. Brita však jiný názor má.
I když ho slovy nepoví, přesto mi správně napoví.
Znovu se mezi keři ztrácí, ihned se ale ke mně vrací
s napůl sežranou koroptvičkou. " Pane, co teď uděláš s tou kočičkou ?!"
Dnešní zákon zvěř chrání málo. V tom, co tenkrát platil, však stálo :
Kdo kočku přistihne při pytlačení, smí ji střelit i u stavení.
Náboj typu "short" připravuji, do komory jej zasunuji,
pak tleskla ranka maličká... Dopytlačila kočička !

Uplynulo dalších pár let. Nelze, nelze je vrátit zpět !
Louky se dnes jen mulčují, o trávu nikdo nestojí.
Stroj se záběrem širokým odzvonil hranu koroptvím -
hlavní je získat dotace, to jsou peníze bez práce !
Já jen vzpomínám nostalgicky, že dřív zde žily koroptvičky,
i políčko, které zde bylo, před dotacemi ustoupilo...
A má ptáčnice oblíbená ? Ač byla bleskem zasažena,
neuschla, stále tady je. Věřím, že i mne přežije
a ještě mnoho dalších let na jaře bude samý květ.
Naposledy upravil(a) fesoj dne pát 10.6.2011, 5:41, celkem upraveno 1 x.
Kritériem pravdy je praxe.
nivo
Častý návštěvník
Příspěvky: 50
Registrován: sob 23.2.2008, 21:13

Re: Ptáčnice

Příspěvek od nivo »

Jedním slovem"PARÁDA"
Odpovědět