Jagdterier a černá

[radekbartik]

Prosím o radu co s pětiletým jagdterierem, který po jednom kontaktu s černou kdy utrpěl menší zranění,nechce jít s živou černou do kontaktu. Obíhá na velký kruh je vidět, že má respekt, jakmile je prase dostřelené okamžitě na něm visí. Při nácviku v oburce neměl problém hlasitě napadat tři selata najednou a v přírodě je všechno úplně jinak. Diky za rady

[kopov.c]

No ono je celkem jasný,že v obůrce se nebojí a venku jo.Jedna věc je,že obůrka nebývá většinou tolik zarostlá a druhá věc je ta,v obůrce v tobě cítí podporu.Čím blíže u něj budeš,tím mín se nebude bát a bude agresivnější. V lese najde prasata v hustým porostu kolikrát dost daleko od tebe a tuhle podporu v zádech necítí-takže je opatrnější až se bojí.Tady moc radit asi nejde.Snad jen bud sním co nejčastějš ve zvěři a možná to odezní,možná taky ne. Taky je otázka jak často v té zvěři je-pro někoho je často 5xdo roka,pro někoho 5x týdně Jak je to dlouho co od černé dostal?

[fesoj]

Nechápu, proč by měl jagdteriér jít do kontaktu. To je snad doménou jiných plemen, ani sebeostřejší jagoš nedokáže účinně chvatovat a pokud bude na postřeleného divočáka doléhat a držet ho na místě zaštěkáváním, splní to, co se po něm žádá a vyhne se zbytečnému úrazu. Moje první křepelačka dostala coby puberťačka lekci od bachyně, od té doby do kontaktu s živou černou nešla, ale dokázala doléháním umožnit dostřelení a byl jsem rád, že tomu tak je.

[harrycallahan]

Radku napíšu ti to i sem: pokud na černou hlásí z odstupu několika metrů, ale stále ostře hlásí - tak buď rád!!! To je taky to nejlepší, co může udělat - kontaktní pes je sebevrah. Pokud zapírá, je to horší, už jsem takového psa taky zažil a nikdy jsem jej to už nedokázal odnaučit. Teď mám desetiletou borderku, která byla taky asi v 5 letech těžce potrhaná sekáčem, po zotavení jsem se bál, jestli nebude na černou měkká a zapírat - ale spíš naopak, zdá se ještě tvrdší než dříve, ale několikrát jsem si v leči ověřil, že živou zvěř hlásí asi ze 2 - 3 metrů a pokud prase stojí - nejde na kontakt, také se zastaví a zaštěkává - a za to jsem velmi rád. Prasata razantně a hlasitě vyprovází, jde po teplé stopě jak drak, ale ani ke zhaslému kusu nejde sama na kontakt dříve, než se přiblížím já, teprve až mě vidí, pak teprve začne trhat

[radekbartik]

Kdyby hlásil kolem byl bych spokojenej,ale on spíše živý postreleny kus zapíra a v tichosti obchází (( v ohrade hlásí bez problému, a jakmile je prase dostřelené okamžitě na něm visí.Nevim si rady co s tím.Tolik příležitosti taky neni je to tak 5 az 10 za rok o to je pak smutnější když v rozhodující chvíli takhle zklame.Dneska třeba vypracoval 13hodin starou pobarevnou stopu selete s přestřelenym zadním během a pak ho obcházel žive na 10m

[kopov.c]

To Fesoj nikdo nepsal,že by měl jít do kontaktu.I když u Jagů by to nebyla vyjímka-dost jich je bezmozků a sebevrahů Jedinou výhodu mají v tom,že jsou lehcí a když po nich prase sekne,tak odletí a nic se jim nestane.Mít tihle bezmozci o 10kg víc,tak jich polovina nepřežije nahánkovou sezonu. Pokud je to jak popisuje radekbartik,tak tam pomůže asi jen čas a možnost být ve zvěři.Pochopil jsem to tak,že pes neztratil zájem,ale až se ke zvěři dostane,tak ji zapře.Každej pes je jinej a dost záleží na povaze,ale moc nevěřím,že se z toho dostane. Když sem poprvé šil moji čubu,tak taky neztratila zájem,ale naopak začla hlásit i 10hodin starou stopu.Když ji s hlášením vypracovala tak nechtěla do doštiny kde bylo prase zalehlý vlezt,ale obcházela ji ze všech stran a hlásila. Pro mě to byl problém,protože když byla houština větší,tak mi pes přesně neukázal kde prase je a já si tam musel vlezt,prase najít a dostřelit.Na nahánkách to bylo taky k vzteku-procházela po stopě lečí kde prasata proběhli před hodinou a hlásila.Všichni byli našponovaní kde černá vyleze a čuba si šla spokojeně po ochozu a hlásila Než tohle všechno odeznělo,tak ubehlo přes půl roku.Za to je z ní dnes znamenitej hlasič zhaslé zvěře-to jí zůstalo

[fesoj]

Možná, že by pomohlo vzít psa na dlouhý řemen, pomalu se s ním přiblížit k postřelenému praseti co nejblíž to půjde - ideální by bylo, kdyby se nemohlo moc pohybovat - a z krátké vzdálenost ho dostřelit s následným vypuštěním psa. Kontakt s vůdcem dodá psovi sebevědomí. Já jsem podobným způsobem odnaučil fenu německého ovčáka strachu ze střelby při zadržení s protiútokem za oboustranné střelby - ale tohle by asi tak jednoduché nebylo, prase není figurant a taková příležitost se nemusí hned tak naskytnout.

[RuStaff]

A nenechala by se strhnout dalším psem, který by nezapiral?

[RuStaff]

...

[Nik.308]

Radku, to je fakt těžké radit, jen krátce popíšu svoji zkušenost. Mě rozpáral sekáč psa, který do té doby "rozbíjel" rudly v leči. Po uzdravení také zapíral, ale když se rudl dal do pohybu, tak je tlačil a hlásil normálně. Už ale nedokázal zvednout a vytlačit zalehlou černou z houštiny. Nepospýchal jsem na něj, vodil jsem ho jen na dosledy, kde pracoval stále dobře. Loni, 2roky po tom šití se zase rozjel, ale už opatrněji. Na podzim mi 20 min hlasitě stavěl postřeleného 80 kg sekáče a po té mi ho vytlačil před hlaveň. To byla kultura. Přeji ti hodně trpělivosti a ať se pejsek brzy zase rozjede. Lovecké kynologii Zdar.