Jiří> taky se celkem divím vašemu sporu, já taky obvykle řeším opačný problém, tedy jak "svoji" zvěř vnutit někomu jinému...
) Nejde o těch pár skleniček, natož pak korun, ale mě fakt baví jednak jakou mají ty lidi pak radost, a taky jak dokážou vymýšlet fakt krkolomný blbosti, aby si tu zvěř mohli připsat
. Ale jinak souhlasím s kolegy, byl jsem králem honů i naháněk a jsou to hezké vzpomínky, a když je to doprovozeno něčím na památku, byť to je sebevětší blbina, mám to schované.
Pokud jde o dotaz, jsem naprosto zajedno s kolegy, spárkatá = kule = rovná se první smrtelná rána platí. Myslím si, že tohle pravidlo má stále svoji platnost, že není poplatné jen době, kdy se broky lily přes síto do kýble. Když na bažantím honu padne 5 ran na kohouta, občas z něj vyletí nějaké peříčko, a teprve po té poslední spadne, aby "se vědělo", komu ho připsat. Předloni jsem osobně byl svědkem dohadování dvou sousedů, po čí ráně z kohouta vylétlo víc peří, tak kdo si ho napíše. A pozor, oba si ho chtěli napsat, ne že by ho cpali tomu druhému...
I v knížkách se dá dočíst, že se počítají u kule smrtelné či vážné zásahy, tedy to že někdo škrtnul prase nad spárkem, by se počítat nemělo. Stejně tak rány do hrobu u drobné, když někdo nachumelí plnou brokovou ránu do kohouta, který už padá k zemi po ráně souseda, aby si ho mohl připsat, tak je debil. Taky už jsem to viděl. A nebyl to ten případ, že soused vystřelí o zlomek vteřiny přede mnou, já to sice vidím, ale ten prst už neudržím. To se stalo i mě, a velmi velmi jsem se omlouval....
S trofejemi je to jako s ženami. Nejlepší je ta příští.
