LOVECKÉ FÓRUM / MYSLIVOST

Byl jsem pilným žákem, proto si to pamatuju. A protože jsem to slyšel od od pro mne v té době myslivecké autority, neviděl jsem na tom nic špatného - mysliveckou mluvu jsem se tehdy teprve učil, tak mi na tom nepřipadalo nic zvláštního (jako na stojácích, bězích, světlech, větrníku apod.).
Pan profesor byl uznávaná autorita nejen na škole a učil myslivost mnoho let, možná těch, kteří na "slovitelnosti" nevidí nic neobvyklého, je víc, než si strážci čistoty myslivecké mluvy připouští. Dodnes si pamatuju: "Padesátiprocentní slovitelnost vypouštěných bažantů je dobrá slovitelnost."
"Česko" před dvaceti lety taky trhalo uši, dnes běžný termín. "Lovu dík" jsem dřív nikdy neslyšel, proto nepoužívám, rve mi to uši, když to slyším, ale jiným to vadit nemusí. Třeba za x let budeme jenom lovudíkovat. Můžeme proti tomu protestovat, vysvětlovat, psát sáhodlouhá zdůvodnění a dotyčné označovat za idioty a vylučovat je z vlastních řad, ale když to většina převezme, co s tím naděláme? Zemřeme s hořkostí na duši? A v té době třeba jiný strážce čistoty myslivecké mluvy bude horlit proti těm, kdo lovudíkovat budou odmítat.
Při mých šedinách mě bohudíky vzrušují jiné věci.

tradice v mysl. mluvě a úctě ke zvěři jsou dané a mají se držet - slovil je naučená fráze - zřejmě převzatá z (civilního archaismu) "skolil" - přemohl, uchvátil, ulovil
OT howk

Už jsem o tom kdysi psal, ale klidně to zopakuji : Výraz "slovitelnost" tak, jak byl použit /ve vztahu k procentickému vyjádření úlovek - vypuštěná zvěř/ je zcela v pořádku. Uši mi rve, když slyším nebo čtu "slovil jsem /nebo odlovil jsem/jelena." To je skutečný paskvil a urážka nejen myslivecké mluvy, ale češtiny jako takové. Výrazu "odlovit" bych se vůbec vyhýbal, snad by se dal použít ve smyslu "odstranit lovem", např- "podařilo se odlovit všechny nemocné kusy". A slovuje se rybník !

To slovení není až tak o myslivecké mluvě jako o češtině. Jasně, boty si pro to nerozkoušu, ale zní mě to hrozně blbě i bez myslivosti. K tomu díkování. Je to nepochopení provolání Lovu Zdar! Já Lovu Zdar nevnímám jako nějakou gratulaci ale něco jako přípitek. O tom svědčí i různé jiné příležitosti, kdy je proneseno Lovu Zdar!. Takže, když by to mělo být s gratulací, mělo by to vypadat asi takto. "Blahopřeji Ti k ulovení tohoto kusu. Lovu Zdar!" "Děkuji, Lovu Zdar!" Takže když někdo na provolání odpoví děkováním, přijde mi to poněkud komické. Asi jako "Na zdraví". "Děkuji".
Dále co se týká tradic, musí být nějaká "síla", která se je snaží zachovávat. Samozřejmě, že i tradice se rozvíjejí, ale měly by se rozvíjet tam, kde to má nějaké opodstatnění. Jinak různá lidová tvořivost tu tradici zlikviduje a pak bude klidně normální přijít na hon v modrákách, červený holínky a na hlavě čepičku s bambulkou a mluvit o těch hnátách, tlamě a pod.

Pokud vím, tak "slovit" je hlavně rybářský termín a před těmito patvary je třeba se bránit právě tvrdým trváním na čistotě myslivecké mluvy. Jistě, vývojem vznikají novotvary, ale tady je třeba vidět ten rozdíl, mezi patvarem, který vznikl zkomolením čehosi a novotvarem, který se vyvinul přirozeně.
Lovu dík, to je taky věčné téma. Nevím, zda to není krajová záležitost postupně rozšířená po republice, z počátku jsem to slýchával běžně, teď to snad trochu mizí, možná proto, že se o tom všude vedou debaty.

Osobně vnímám rozdíl mezi výrazem "slovitelnost" např. v kontextu zmiňované "slovitelnosti vypuštěných bažantů", protože v téhle souvislosti jsem to taky slyšel běžně už dávno, třeba mínus 20,30 let, mám za to, že i četl černé na bílém, a přiznávám, že takhle mi to dává smysl. Výraz "slovil jsem jelena" je ale něco jiného, to je podle mě nesmysl. Totéž s odlovem a odlovením. Když čtu nebo slyším "podařilo se odlovit 70% přírůstku" tak nemám nic proti. S "odlovil jsem jelena" už jo.

Jo, Lovu dík je téma. Pořád to slyším často, a adoptovali to i lidi, kteří to dřív nepoužívali. Takže můj dojem je, že se to šíří a pokud se to bude šířit dál, může se stát, že za čas to bude docela normální. Ať se nám to líbí nebo ne, jako se vyvíjí obecný jazyk, vyvíjí se i naše mluva. Taky nemluvíme tak, jako naši pradědové. Tím neříkám, že se mi zrovna lovu dík líbí, nelíbí a nepoužívám to. Ale zažil jsem výřad po naháňce, kde jsem byl mezi úspěšnými střelci a když jsme dostávali úlomky, byl jsem jediný, kdo to neřekl. To už si začnete připadat divně, že je něco špatně
Dalasi, já si myslím, že ti "lovudíci" to nevnímají tak, že děkují tobě za gratulaci nebo za úlomek. Pro ně je to taky provolání, kdy na Lovu zdar prostě mají za to, že správná reakce je provolat Lovu dík, asi jakože tím vyjadřují svojí vděčnost za to, že měli štěstí atd. Nejspíš to bude počeštěné Waidmannsheil - Waidmannsdank.

K té mluvě obecně, souhlasím, že je potřeba o ní dbát, jinak lidová tvořivost a ignorace můžou vést až k tomu, že si přestaneme rozumět. Na stranu druhou, jak už jsem tu psal, respektuji krajové odlišnosti, z legrace tomu říkám nářečí myslivecké mluvy. Zjistil jsem, že mě umí překvapit a někdy i zatahat za uši výrazy, které se třeba běžně a tradičně používají na Moravě, kdežto když já mluvím tak, jak se "u nás" mluví běžně a fakt už od časů třeba dědy, tak zase někde jsem za exota já.

Mám dotaz, na které straně klobouku by se mněl správně nosit úlomek

Na pravé straně a nosí se do konce dne.

Ano, správně. Míněno do 24:00 hod. dne, kdy byl kus dosledován. .
Už to tu bylo kdysi taky probíráno, ale přimlouval bych se , aby tady na fóru bylo v rámci myslivecké mluvy respektováno,že:
Po lovu drobné zvěře se tato ev. dohledává, čili se koná dohledávka.
Po lovu spárkaté se ev. uskutečňuje dosled.
I když jsou teď důležitější témata, jako je např. to blbnutí na druhou v Bruselu, a to nemyslím jen téma zbraně a střelivo. : . sara

No a pak tu máme ještě stavovský a jiné....

Přesunuto a upraveno z příspěvků ve vlákně "nože"

Jiří K. píše:...............Kus jsem si s tím zkusil jak vyvrhnout, tak rozbourat, ale primárně na to ten nůž určený není. ..........

figi píše: .............Ještě Jiří jedna drobnost, myslivec kus nebourá, myslivec kus ruší.............

Správně je jak rušit tak rozrušit. Naopak třeba vyrušit znamená jen zneklidnět zvěř.

Základem je výraz "rušit". Pak se "rozrušit" používá pouze tak, aby dal význam, třeba minulý čas ve větě.
Např.:
Když jsme rušili kus, dali jsme si skleničku.
Když jsme kus rozrušili, dali jsme si skleničku.

V čase přítomném vždy zvěř ruším, rozrušovat je v tomto případě nesprávné.

Jiří K - alespoň už nebouráš, ale tu mysliveckou mluvu by to chtělo osvěžit.

Omlouvám se za OT, ale alespoň za mne. Myslivecká mluva se vyvíjí tak jako ostatní jazyk + má krajová specifika. Nevychází pouze z toho jak hovoří třeba jihočeši. Pokud bych se pletl, tak musíme používat pouze to co je v učebnici pro nové myslivce(penzum). Tam je mimochodem výraz rozrušit úlovek a rušit ve významu plašit. Musím uznat,že netuším jaký výraz používá ta slavná čsn, pokud vůbec ještě platí.
Další možnosti je hledat v literatuře, který výraz byl dříve a který je pouze odvozený. To pak, ale můžeme oprášit další anachronismy jako např. ručnice, rychlič, pláštiková střela, celomosazná dutinka atd.
Tak si myslím, že ono bourání úlovku není nic z čeho by se mělo střílet. Je to výraz, dnes běžně používaný v naších mysliveckých periodikách a to lidmi myslivost vyučujícími třeba na Mendlu. Časem se bude běžně používat. Kolega má třeba schválenou bourárnu zvěřiny a ne rozrušírnu či rušírnu.
Takže za mně budu úlovek rozrušovat(rušit) a klidně ho i rozbourám.

Když už jsme v tom, klidně ho i rozřež, rozhoď, ...i to jsem už slyšel.

To, co dnes mnozí nazývají "vývojem jazyka", a teď mluvím o češtině, je dáno jen úrovní jeho uživatelů. Degradaci a "prznění" jazyka nemůžeme přece nazývat vývojem. Méně se čte, a slovní zásoba valné většiny národa se výrazně zmenšuje, zrovna tak ale i obecné znalosti a přehled. Pak se "lidovou tvořivostí" hledá a nahrazuje slovo, aby se vyjádřila skutečnost. A protože posluchači jsou na tom často podobně, šíří to dál.

Komické jsou pak situace, kdy se řeší po telefonu např. závada zbraně. Dotyčný mi není schopen popsat stav, protože výrazy, kterými nazývá jednotlivé díly, jsou natolik odlišné a významem jiné, že chvílemi vůbec netuším, o čem mluví, zejména když navíc správným názvem občas pojmenuje naprosto jiný díl. Ale i mezi myslivci zdánlivě správně používajícími mluvu je někdy obtížné určit, co má dotyčný na mysli, třeba když praví, že ulovil čiplenku. To jsou ta rizika vývoje.
Bourači jsou dnes poměrně hodně rozšířeni, podobně jako lovudíci. Obojí je velmi špatně a nesmíme připustit další šíření. To, že něco používají lidé, vyučující myslivost, jen ukazuje stav, kdy je něco špatně. Jako kdyby učitelka češtiny dělala chyby, ať už pravopisné, nebo gramatické - hned bychom měli o její úrovni jasno, navíc i při dnešní úrovni školství by jí to možná neprošlo.


Tohle není Jiří myšleno na tebe, ty to znáš, ale mezi myslivci by to mělo být vždy jasné, i proto ta mluva vznikla.

Cítím to stejně jako figi. Ono je třeba si ujasnit význam slova "tradice", což není vůbec jednoduché.
Dovolím si ocitovat Ottovu encyklopedii nové doby. 12. díl, strana 1197

"Tradice (z lat. traditio = předávání, postupování) znamená v nejširším slova smyslu odevzdávání a přejímání mluvy, názorů, způsobů věření, cítění a jednání, víry a mravů, zřízení a organisace společenské a i předmětů vytvořených, tedy civilisace a kteréhokoli jejího prvku, s generace a na generaci. Tradice bývá proto srovnávána s tím, co jest u jednotlivce jednak zvyk, jednak dědičnost, a bývá také označována jako sociální zvyk nebo sociální dědičnost.
Pojem tradice můžeme chápat ve třech rovinách:
1. tradiční pojetí tradice
2. tradice jako adaptační strategie (konstruktivistické pojetí)
3. středové pojetí tradice.
O tradičním pojetí tradice hovoříme tehdy, když lidé pokračují v nějaké činnosti čistě jen proto, že je to tradiční - že je to odkaz jejich předků a oni v něm vědomě pokračují. Adaptační strategie říká, že lidé nezachovávají tradice, ale k jistému chování, shodnému s chováním jejich předků, je nutí okolnosti (např. nutnost přežití)."

Z výše uvedeného je patrno, že tradiční je to, co dělám ze své vlastní vůle a musí to takto být po nějakou dobu, která je relativní a tak trochu souvisí s četností a rozšířením daného konání, které chceme tradicí nazývat. Myslivecká mluva je vázána na jazyk a tím je i vymezena oblast, kde se může stát tradicí. Naopak určitý rituál spojený s myslivostí může přesahovat hranice, a i tak může být tradicí. Co se týká myslivosti, myslím, že to, co chceme nazývat tradicí musí mít také generační přesah. Pokud by tomu tak nebylo, dalo by se snad hovořit o zvyku, ale už asi ne o tradici.
Myslivecké tradice jsou úzce spjaty s kastováním, s vyjádřením příslušnosti k určité skupině lidí a s určitou úctou k našim mysliveckým předchůdcům, kteří nám usnadnili mnohé předáním jejich poznatků a zkušeností.

Vrátím-li se k rušení a bourání, a aniž bych znal předem mluvčího, mohu s velmi velkou pravděpodobností při slovech "kus jsem rozrušil" předpokládat, že mluvím s kolegou, s člověkem, který o myslivosti něco ví. Pokud ale zaslechnu "srnu jsem rozboural" vybavím si řezníka, který se nějakým způsobem dostal k srně. (Jiří, tohle neber prosím osobně)

Klíčová je ovšem ta dobrovolnost, ta vůle tradici pěstovat. Mohu věci nazvat jinak, mohu věci dělat jinak, ale nazývám to stále stejně a dělám to stále stejně z úcty k tradici. Pokud ta vůle není a nazývá se a dělá se to jinak, je fakt, že takto může zaniknout jedna tradice a možná vzniknout druhá. S největší pravděpodobností ale nevznikne, protože vymizelo to lpění na tradici, vymizela ta stmelovací síla. Proto se snažím tradice dodržovat a zachovávat.
Vývoj, změny jsou v přímém rozporu s tradicí. Jsou věci, které se mění a vyvíjí ať chceme nebo ne, ale ty se nikdy nestanou tradicí.
Tož asi tak.