A co lovecká horečka před výstřelem pánové??

[kasari]

to vhool - ty bláho, ty mi mluvíš fakt z duše... Nedávno jsem podobně odpovídal já a dozvěděl jsem se, že jsem - odstřelovač, lovec, střelec a pitomec...

Takže pokud někomu říkám, že jsem lovec a ne myslivec, berou to jako že jsem nějak nakaženej...

Jsem rád, že je nás víc...

[Shiva]

No, davy nas nejsou, ale par ano.

[vhool]

To Whool

To máš... ale nemyslim to zas tak poeticky..pro někoho je součást života slintat v hospodě u piva,někdo hraje golf,někdo chodí za kurvama. Já strávím hodně času v lese,tak to beru jako svou součást života..asi tak Tim nechci říct že mám mozek zcela zelený,ale je to pro mě hodně velkej relax když strávim celej den ve kšeftě mezi lidma...kdo zná potvrdí.

relax ano a nic proti,ja jen ze jsem uz krapet haklivej na to ze se dost casto doctu jak je pro nekoho myslivost soucasti zivota a pak kdyz dotycneho krapet poznam tak zjistim ze je to pouze o tom udelat si v ms brigadu,postarat se o svuj zasyp,nakrmit na hromade a pak tam drepet a slehnout po vsem co se tam ukaze popripade neco strelit kdyz jdu ka autu nebo se jen tak projit (vznesene receno soulat).
p.s. predpokladam ,ze ten kdo tvrdi ze nechodi do lesa lovit ale jen relaxovat tak travi vice casu v prirode treba jen s fotakem a bez flinty

[vhool]

to vhool - ty bláho, ty mi mluvíš fakt z duše... Nedávno jsem podobně odpovídal já a dozvěděl jsem se, že jsem - odstřelovač, lovec, střelec a pitomec...

Takže pokud někomu říkám, že jsem lovec a ne myslivec, berou to jako že jsem nějak nakaženej...

Jsem rád, že je nás víc...

ja to o sobe slysim casto a ver mi ze se s tim da docela dobre zit a naopak kdyz okolo hori plan lovu tak nemam o hostovani nouzi

[BwanaHunter]

Patrik-30-06> Pokud zvěř po pá rminutách zvedneš, že nebyla dobře střelená? Promiň, ale to jsi toho ještě moc neviděl. Když se budu držet jen tuzemské zvěře a událostí, kterých jsem byl přímým účastníkem, tak např. jsem na vlastní oči viděl, jak kňour vyděsil chlapa, když na něj vyjel z křoví pár minut po ráně, klektal zbraněmi, hrozil, než se dalo vystřelit, otočil to zpátky do křoví, a šel dalších přes půl km. Střelen na zadní komoru polopláštěm SB ze 7x57, přes játra. Kdyby ho nezvedl, v tom houští by zhasnul. Na mě vyjel můj kňour, když jsem za ním po ráně lezl do buřeně a křoví. Já vyjel jak drak, nešel za mnou a já ho neviděl, tak jsem nemohl dostřelovat, v tom bordelu jsem ho neviděl, ani když na mě ze 4m zaklektal. Po půl hodině už byl zhaslý a ztuhlý. Byl střelen na 90 m šikmo přes plec na komoru, dobrá rána a velkou ráží, jinak si myslím, že šel taky pryč nebo víc po mě. Srnec mi v ráně padnul na místě, po cca 5-7 minutách se zvednul a odešel cca 50 m do křoví. Tam byl zhaslý, přesná komora, střelený na 170 m 6,5x57. A mohl bych pokračovat. Ostatně Afrika je plná hrobů lovců, které zabila střelená a mrtvá zvěř, která náhle obživla a lovce zabila....

shiva> No, počkat po ráně nějakou dobu je rozumné a moudré a není to o šetření patrony nebo proto, že mě to učil táta (ačkoliv učil a měl pravdu ) Jak jsem psal Patrikovi, zvlášť vitálnější zvěř dojde leckdy s dobrou ranou do blízkého krytu a tam zůstane, a pokud jí zvedneš, když ještě není zhaslá, se dokáže zvednout a jít daleko, případně zaútočit, ačkoliv o chvíli později bys jí tam našel zhaslou... Já jsem naučený, i z velké zvěře, tak - dokud zvěř jde nebo vyvíjí nějakou aktivitu, tak střílím. Pokud padne v ráně a vypadá to jak v ohni, okamžitě přebíjím a nepouštím zvěř z kříže min 5-10 min. pro případ obrnné rány apod. Pokud zvěř značí, odběhne, je to v otevřeném terénu, vidím jí padnout, odkazovat a pod. není moc co řešit. Pokud po ráně odběhne do krytu a nevidím na ní, čekat, 10-20 min., u vitální zvěře klidně dýl... Pokud nenajdu a bude dosled, počkat i hodinu i dýl, než nasadím psa. Pokud je poranění těžké, zvěř zalehne blízko a než k ní dojdu se psem, už bude zesláblá vybarvením apod., než aby utekla.

Jinak, pokud jde o ty fráze, já to tedy mám tak, že pokud bych chybil sere mě to, že jsem matlák a přišel jsem o úlovek. Pokud bych postřelil a nenašel (což se mi naštěstí už dlouho nestalo), bude mě srát primárně to, že jsem zvíře zbytečně zmarnil a že trpělo a někde třeba umřelo v bolesti nebo se dlouho hojilo. Nejsem přehnaný cíťa a nevadí mě zabíjení, pokud je čistý a má důvod, nemám rád zabíjení zbytečné, nešikovný, pomalý, trápení a tak. Věř, nevěř, mysli si že kecám fráze, já si za tím stojím.

vhool> Do debaty, kdo a co je pravý myslivec, bych se nepouštěl, konce se nedoberem, asi jako při debatě jaká ráže je ta nejlepší... A taky si nemyslím, že pravý myslivec je ten, kdo zvedá panáka levačkou a v zimě krmí.... No, já se kolem toho motal od mala, vystudoval lesárnu, pak zoologii a etologii, jako postgraduál management zvěře, navrch jsem si dal wildlife management na Jihoafrické univerzitě a jako třešinku zkoušky na průvodce. A teď zrovna bydlím ve městě a živím se něčím úplně jiným, ale bez přírody, lesa, zvěře a zvířat,a i toho lovu, bych byl jen velmi nerad a myslím, že dost nešťastný. Proto nejsem líný jezdit i těch 150 km. A snažím se, abych se tím zase mohl živit a jak bude příležitost, tak to udělám, protože to je to, kde se cítím nejlíp a co mi sedí. Za označení lovec se ale nijak nestydím, naopak, jsem na něj hrdý. Ostatně každý myslivec, ať už si pod tím každý představí co chce, musí být i dobrým lovcem, jinak není kompletní myslivec. Přiznávám, že lovím rád, a nikdy jsem se s tím netajil. Snažím se držet zásad chovu a průběrného lovu a se zvěří hospodařit, ale dobrá trofej, pokud je zralá, mi radost rozhodně udělá. Zvěřinu mám rád, ale vzhledem k podmínkám, prostoru atd. tak jí kolikrát dost rozdám, takže plný mrazák není důvod, proč to dělám. Ovšem nemocí jménem vegetariánství taky netrpím )

No a lovecká horečka? Napsal jsi to trefně, a sedí to s tím, co už psal shiva - intenzita reakce klesá s počtem opakování podnětu. Takže časem mizí. Ale někdy se mi po ní i stýská a nerad bych to bral tak, jako když doma zabíjíš králíka....

[vhool]

k celemu tvemu pisani nemam vyhrad a musim jen tise souhlasit... mimochodem klobouk dolu.k tem trofejim,dokazu to chapat ale asi uz nikdy tomu nepropadnu.pro mne je trofeji fotka ktera mi pripomene zazitek.jen chci rict ze pro trofej na zdi jsem nikdy nelovil a ani nebudu

[kasari]

Bwana Hunter - k tomu asi není moc co dodat. Jsi případ PAN Lovec...

vhool - já už dneska chápu i trofejáře. Pár trofejí na zdi mám a jsem za ně rád.Každá z nich je vzpomínka a je pravda, že fotit jsem si začal úlovky až letos. A tak když se třeba kouknu na svýho prvního jelena, kterej není ani nic moc, vzpomenu si, jak mi tenkrát narostlo sebevědomí po vyhraný kulový soutěži u VLS, za co jsem ho dostal a že jsem ho střílel na 338m. Beze všech pomůcek... Dneska už bych to neudělal...
Ale tak už to holt je - kámoš je na trofeje, říkám mu kosťař a on mě kusař...

A na loveckou horečku to nemá vliv... Jen možná tím, že toho lovím víc, mě vyděsilo, když jsem ho doprovázel na jelena a drnčel celej posed...

[BwanaHunter]

Pánové, skromě děkuji, ale zas bych to s tou chválou nepřeháněl, pořád se mám moc co učit, příroda je nekonečná ve variabilitě...

kasari> Jo, s těmi přehnanými kostnicemi a přehnanou touhou pro trofeji to je pak někdy zlý. Třeba nechápu, že někdo jde střelit daňka nebo jelena do ohrady na farmu, tzv. do "obory", provede popravu a zaplatí za to prachy, jen aby měl velký paroh na zdi. Tomu nerozumím a s lovem to nemá nic společného. Jak jsem říkal, dobrá trofej mi radost udělá, ale nejlepší je stejně ta příští..... :) To není z mé hlavy, to řekl člověk, který ulovil nejvíc sloních samců v historii. Ale měl podle mě pravdu.

[yardaz]

Jinak koukám že v tom nejsem sám co se horečky týče. Myslím že pokud to člověk dělá (nechci aby to znělo nějak lacině) z lásky a respektem k lesu a všemu živému ,snaží se maximálně eliminovat to,aby zvěř co nejmin trpěla a myslivost je pro něj součástí života tak loveckou horečku bude mít asi pořád. A asi to je dobře ,protože si nedovedu představit že bych zased na větev,vylezlo prase,ja bych ho bez emocí "zabil" naložil do auta a jel domu. Myslím že právě nato vzrušení pak člověk vzpomíná a to dělá lov lovem.

Moje řeč!!!!

[fesoj]

Po delším čase oživuji toto téma... I mně se dnes, po 42 letech, občas stane, že před výstřelem dostanu loveckou horečku a to někdy i takové intenzity, že nakonec vůbec nevystřelím... A když rozebírám příčiny, docházím k zajímavým závěrům. Není to vzrušením z lovu jako takového, není to kvůli trofeji, ale - aspoň u mne - se lovecká horečka, doprovázená třesavkou, pravidelně ve větší či menší míře dostavuje vždy, když si nejsem sám sebou jistý, přičemž příčiny mohou být různé. Málokdy ji dostanu při střelbě na lišku, ale někdy taky, zvlášť když předcházela nějaká chybená rána nebo postřelení. Čehokoliv. Nedávno jsem na 30 kroků chybil srnečka. Mířil jsem na krk. Pár dní předtím jsem ze stejné kazatelny střelil srnce na krk naprosto v pohodě - a když mi den po té chybené ráně vylezl ten paličkář znovu, roztřásl jsem se tak, že rána na krk byla zcela vyloučena a byl jsem rád, že jsem dokázal střelit na komoru... Jindy jsem dal 3 rány za sebou na lišku. Vzdálenost od 150 do 100 m, po první ráně popoběhla blíž, další ranou jsem ji postřelil na běh, opět popoběhla ke mně a třetí rána byla zas chybená. Neuměl jsem si to vysvětlit, flintě jsem věřil a myslel jsem, že jsem musel udělat nějakou chybu. Po dvou dnech jsem střelil jinou lišku na 80 m. Mířil jsem na střed komory a rána seděla těsně nad hrudní kostí... Kontrolní rána na terč na 50 m byla o 5-6 cm níž. Provedl jsem opravu naklikáním, další rána již byla tam, kde měla být - ale když mi předevčírem ráno šel pomalým krokem lončák na 120 až 150 m, nebyl jsem vůbec schopen stisknout spoušť a pustil jsem ho bez rány, protože jsem nevěřil sám sobě, ruce se mi klepaly jak starému židovi - a to jsem letos střelil prasátko na 295 kroků bez sebemenších problémů. Holt by to chtělo jít na střelnici a dát si tam pár ran - jenže je problém se tam dostat. A druhý důvod, který u mne vede k lovecké horečce, je ten, že někdy, zvlášť při lovu holé srnčí zvěře, se v skrytu duše bojím, abych neudělal chovatelskou chybu, už se mi také párkrát stalo, že jsem střelil kus, který byl silnější, než se mi zdál před ranou a dost mne to mrzelo, takže asi už navždy budu patřit mezi váhavé střelce. Pokud sám sebe přesvědčím, že je vše na 100% v pohodě, střílím bez horečky, jinak se dostaví "klepatůra" v takovém rozsahu, že zodpovědně střílet prostě nejde... A jak jste na tom vy, vážení kolegové ? Má někdo z vás podobné problémy ?

[Toma]

Před výstřelem cítím jak mě valí hercna naplno,ale jinak to zvládnu docela chladnokrevně.To spíš až po ráně se mě klepou ruce a brada jak drozdovi ocas.

[romann]

Moje první setkání s prasaty proběhlo tak že sedím na kazatelně a řikám si do desíti a du dom jenže před desátou jsem to už nemohl vydržet a musel jsem na malou tak slezu rozepnu poklopec a za mnou to zafunělo ani jsem se nezapl ani jsem nevykonal potřebu a už jsem seděl na podestě na kolenách kulobrok dalekohled na oči a asi na 50 m stála bachyně a čtyři selata bylo to na podzim takže už větší vtom jsem se rozklepal ale tak že kulobrok nadskakoval na kolenou a ani jsem ho nebral do ruk chvilku jsem se díval přes třesoucí dalekohled bachna ještě jednou foukla a byli pryč.Pokuď je to narychlo tak není čas na horečku ale když se na to dlouze připravuji tak chvění je.

[Daniel Vyoral]

No jo, ta největší horečka kterou jsem kdy zažil byla když jsem poprvé střílel na srnce. Co budu vykládat, celý posed se třásl se mnou a srnec samozřejmě chybený. Nyní to dělám tak, že se v klidu vydýchám, v puškohledu si zvěř na kterou mám střílet prohlížím tak deset minut, teda pokud mi to situace dovolí, a potom teprve střílím již v pohodě. Ale po výstřelu se to rozjede nanovo