A co lovecká horečka před výstřelem pánové??

[Demmi]

Zdravím pánové. Na silvestra se mi podařilo ulovit první kus spárkaté zvěře a to srnčí holou. Pořád jsem si myslel, že to musí být brnkačka na kus zmáčknout, ale jakmile přišlo na věc, tak puls skočil snad na 200 . Kus odešel z nástřelu tak 10 metrů a pak zhasl. Měl jsem radost, že první rány nebyla ostuda. Následovalo cigáro a asi 10 minut než jsem se uklidnil a přestal klepat . No není to sřílet do terče.

[fesoj]

Demmi, vítej mezi lovce ! Kdo v životě a zejména při prvním lovu spárkaté tohle ve větší či menší míře neprožil, ten není lovec ale jen zabíječ, nechci-li říci přímo řezník a dovoluji si tvrdit, že bez podobných pocitů by nebyl lov lovem a myslivost myslivostí. A ať toho v životě ulovíš kolik chceš, první kus je první kus a na to se nezapomíná. Lovu zdar !

[Děd]

Demmi je to v pořádku. Je to už pár let a já si ještě dnes pamatuji,jak se při míření na mého prvního srnce netřepal jen ten sušák na seno o který jsem měl opřeno, ale snad celá louka. Po čase to pominulo, ale problém nastal tak před 15 lety. Měl jsem naloveno už docela hodně,většinou holé. Srnce nám totiž v dobách míru povolil ředitel až v září a na jelena ses mohl podívat jenom dalekohledem a to, když jsi doprovázel nějakého předsedu OV či KV KSČ nebo jiného potřebného. Plnění odstřelu holé bylo tehdy premiovou podmínkou a dva starší kolegové to nechávali na nás mladíkách.
Jenže najednou jsem nemohl střelit ani po srnčeti, ani po srně, ani po lani. Když jsem zvěř potkal, vymýšlel jsem si sám pro sebe odůvodnění, proč to zrovna dneska nejde. Když jsem si to už odůvodnil, tak jsem dostal takovou třesavku, že se mnou málem spadl posed.
Prostě hrůza a já jsem uvažoval, že prodám flinty. Starší kluk měl tehdy 10 a měl zájem o les, tak jsem si řekl, že si je nechám.
Když mi hospodář vyčetl, že jsem dlouho neulovil srnu ani srnče(neberte to jako návod)dal jsem si 2 slivovice, šel jsem do lesa, střelil srnu se srnčetem s tím, že mám zas 5 roků pokoj.
Nevím proč, ale u jelena, koloucha i srnce mi to tak moc nedělalo, ale srna,srnče a laň - totální průser.
Později to trochu přešlo, ale tak 3 roky hrůza. Dneska se klepu už tak normálně.
Mám kolegu, který flinty opravdu prodal(byl v soukromé oboře a raději z tama odešel) a asi za rok a půl si ji zas pořídil a dnes loví dál.
Lesu pohoda!

[Jiskra]

V pořádku to podle mě není.Nechci aby to vyznělo nějak blbě,ale nevidím na tom nic přínosného.Je to adrenalin a ten je potřeba krotit.Jinak to smrdí nějakým průserem.Taky zažívám mírné vzrušení,když zahlédnu zvěř,kterou chci ulovit,ale jak vemu pušku do ruky a zamířím,tak je to pryč a střelba je v pohodě.Je to ale tím,že jsem hodně často na střelnici a střílím a tento pocit znám i ze závodů IPSC těsně před signálem timeru (krabička co pípne a měří čas).Ta nervozita tam je,ale jen ze začátku.Z dlouhé kulové dám průměrně cca 1500 ran za rok(na střelnicích).Chápu,že kdo vystřelí 10 nábojů za sezonu,je nervozní.Není to o tom,že bych byl masař,to ani náhodou,ani neůctou ke zvěři.Je to prostě grif.Je to jako mezi řidiči.Ten co jezdí v hustém provozu a moc kil. ročně je vyježděný a ten co vyjede jednou za měsíc pár km,tak je v hustém provozu v pasti a nervozní.Ale je to má zkušenost (ne moc dlouhá) a jsem přesvědčený,že mi ta střelba pomáhá odbourat tu nervozitu.Lovím opravdu rád a pokud se rozhodnu ulovit,tak výčitky nemám.Jinak bych přece lovit nechodil.Mě to prostě funguje a znám své schopnosti a jejich hranice.Adrenalin se mi někdy vyplavuje,až jdu na nástřel.