Střelba na srnce - emoce

[Lukajs]

Chci se zeptat jesli někomu z vás dělá problém ,, máčknou " na srnce nebo i vysokou ? Popřípadě i černou. Tím myslim z emocionálních důvodů =) Přece jen když se nad tim zamyslíte ?

[o.r.k.o.]

Já abych se přiznal,tak se občas rozklepu i když vyleze kočka nebo liška...Nevím jak si s tim poradit,opravdu mě to vadí a stěžuje lov samotný...Kdyby někdo znal fungující fígl,zaplatim zlatem

[Žanek]

ne

emoce by mnou cloumaly, kdybych zjistil, že jsem kus špatně obeznal,ale pokud už zvednu flintu ...... tak nevnímám nic jiného než přesné zamíření, promítnu si pravděpodobnou dráhu střely v těle dle postavení kusu, adekvátně opravím aby dráha zhruba na úrovni páteře míjela cca střed komory a zmáčknu.

[figi]

orko, a co by jsi chtěl ? Po třiceti letech lovů a stovkách ulovených kusů se občas rozklepu jak ratlík. Je jedno, co je to za zvěř, jestli vrána, nebo daněk.
A moc si toho vážím, protože ty zážitky mám stále velmi silné.
Naštěstí se dnes už umím uklidnit.

[o.r.k.o.]

Já se věnuji lovu a myslivosti teprve 5 let,taže si tuto součást lovu užívám plnými doušky.Je pravda,že někdy to semnou nedělá nic a někdy se divim že semnou nespadl posed.Myslel jsem nějaké dýchání nebo nějaké myšlenkové pochody,které by dokázali zmírnit tenhle stav.

[xchipsy]

To má asi každý Já jak kdy, někdy se musím zadívat jinam a "vydýchat" se, jindy jsem v klidu, nevím čím to je. Vzpomínám na dva zážitky, jakoby to bylo včera - moje první prase, sanitární odstřel, přišlo s dalšími kusy a všichni zalezli do odchyťáku na muflony Pak se zas chystali k odchodu, tak asi pod tlakem že mám jen vteřiny jsem zamířila a vystřelila úplně v klidu. Problém nastal při dosledu - prasátko leželo na hrudi takže dilema - je vůbec zhaslé nebo se chystá zaútočit? Chtěli jsme to ověřit hozením sněhovou koulí a nikdy bych nevěřila, jak těžké!!! je trefit na pět metrů koulí tak velké prase (no velké, byl to lončák)! Trefovala jsem se před něj, za něj, prostě lovecká horečka se zpožděním
Druhý zážitek - 15 čekaných na jednoho srnce (obeznán týden před zač. odlovu, pak se odstěhoval na od kazatelny 300-400m vzdálenou mez a na louku nechodil, poslední 4 čekané jsem seděla v pšenici cca 80m od meze, když se objevil a chtěla jsem ho pořádně přečíst, klepala jsem se jak ratlík, ani jsem neudržela v klidu dalekohled, srdce až v krku - a takhle jsem měla střílet? Ještě navíc z vidličky.. Srnec byl chvíli na mezi a nebyl vidět, pak seskočil z meze a zas nebyl vidět přes obilí... Myslela jsem že se rozsypu jak to se mnou cloumalo. A zase přišel ten "tlak" - srnec na chvíli stoupl do meze a já věděla že je to zas "teď nebo nikdy" a zamíření i výstřel v úplném klidu. A po ráně zas to samé - zvedla jsem se a šla na nástřel jak opilá, levá-pravá,nohy se mi třásly...
Takže nějaký fígl jak být v klidu pořád bych taky uvítala

[Alda]

zaplat pan buh (nebo hubert), ze i po tech letech to se mnou pravidelne clouma... a jsem za to moc rad! protoze az tato euforie prejde, stane se ze mne prachobycejny reznik, a to opravdu nechci.

[dalas]

Už jsme to tu někde řešili, ale pořád nat tím bádám, proč jednou jsem zcela klidný a někdy se mi rozbuší srdce a zrychlí tep. Asi by to nejlépe věděl nějakej psycholog. Já hodně dlouho vybírám kus k odstřelu a pak když ho najdu, jdu po něm a to je někdy dost nervák. Vzhledem k tomu, že mám na to čas prakticky jen o víkendech je to někdy dost složitý. Pak se dostanu do situace kdy je rána možná a to je ten okamžik, kdy mi asi mylně podvědomí říká teď a nebo nikdy. Pak to musím začít zvládat nějak rozumově a uvědomit si, že to tak není, že když nestřelím, tak se vlastně nic nestane. To mě zpravidla zklidní. Pokud ten kus je "uvázanej" není problém. Asi v podvědomí mám, nestřelíš dnes, není problém zítra. Zrovna teď lovím starou srnu, chodí samotná se srncem, nic vhodnějšího jsem nenašel, ale bohužel podmínky zatím neumožnily střelbu. Jsem přesvědčen, že v momentě, kdy bude na ránu, budu opět funět jak parní lokomotiva.

[lörinc]

Záleží jak se to vezme. Já když někomu řeknu že střílím, tak mi řekne a není ti líto toho např. srnce, lišky apod. Na to já vždycky říkám "jíš maso", tak si představ jak to prase než dojede na jatka v jakém je stresu. Ten srnec je do posledního okamžiku volný a potom ani nic necítí a leží. Po tomto to každý pochopí a řekne "to je fakt". Takže s lítostí problém nemám. Ale začínám pozorovat že mi moc času škodí . Letos např. liška. Už jsem byl na odchodu otočím se a na cestě liška. Sundám flintu opřu o trojnožku zamiškuji, liška se zastaví bác leží. Druhá skoro potmě to samo. Potom mi liška vyleze z kukuřice sedí, já mířím a už při odmáčknutí vím že míjím. Kříž mi lítal jak lampion ve větru. Je pravda že to bylo přes 200 m, ale ta první byla 160 a v poho. Asi si chce říct NEMUSIM střílet a pak se tolik neklepu. Ale je těžké to ovládnout.

[martinh]

mě třeba nedělá problém ,když náhle vyjde rudl prasat, vezmu rychle flintu zamířím a bác. Ale když je vidím na 300 m a oni se pomalu pulhodniny přibližují tak to se mnou lomcuje pěkne. zrovna tak to lomcuje když chodím na nějakou dlouho obeznanou trofej.

[Alda]

je pravdou, ze pokud "se jde rychle na vec", tak jsem sice klidny, ale vse se dostavi nasledne... loni jsem lovil jelena - rychlovka na 50m z volne ruky - a kdyz jsem k nemu nasledne dosel, osika by byla proti me v klidu. a letos... stojime za valem, za kterym pobiha rijici jelen jak smyslu zbaveny. v ten moment jsem nemohl popadnout dech a odmitl jsem se jen tak postavit a na tech 50 m jej z volne ruky rychle ulovit...

[xchipsy]

Lorinc a Martinh - asi tak nějak, když je to prostě "narychlo", asi se člověk nestihne tak rozklepat, jako když delší dobu čeká až kus přijde blíž..líp si stoupne.. atd. Čím déle mířím, tím víc mi to začne lítat zleva doprava a nahoru dolů
Zajímavé je, že když vím, že střílet nebudu, jsem v absolutním klidu, prohlížím dalekohledem, pohoda, nebo si zkusmo zamířím a kříž se ani nehne, nefuním, srdíčko v pohodě... Ale jakmile se rozhodnu střílet, nervičky začnou pracovat

[Tony30]

Také mám takové pocity(loveckou horečku),když to je nakvap dostaví se aš po,ale když vydím přibližovat se zvěř kterou mohu slovit tak to je hrůza ,musím se uklidnit,změřím onu zvěř a začnu zhluboka dýchat abych jaksi skoordynoval dech,pak většinou ustoupí i zrychlený tlukot srdce,naposledy se nadýchnu a s výdechem zatajím dech pak mačkám.Většinou to funguje Pokud ne radši nemačkám a když je čas ustoupí to samo.

[Lukajs]

No já kdybych měl střílet srnce jen kvůli trofeji tak bych ho asi nestřelil ... jen protože má na hlavě parohy , který by někdo chtěl mít na zdi by pro mě nebyl v žadnem případě důvod k lovu ... to samé jako poplatkové odstřely ...

[trapa]

...