Petice 2018

Veškerá legislativa ohledně lovectví a myslivosti
milan
Pravidelný diskutér
Příspěvky: 456
Registrován: úte 03.10.2006, 14:22

Petice 2018

Příspěvek od milan »

Staženo z LEXu - jde i o nás :!:

Dnes byla zveřejněna nová petice "Za zachování práv bezúhonných českých občanů v oblasti legálních zbraní":
Citace:
My, níže podepsaní občané České republiky, žádáme prostřednictvím této Petice Poslaneckou sněmovnu, Senát Parlamentu ČR, jakož i prezidenta a vládu České republiky, aby znovu projednali a podpořili a schválili novelu ústavního zákona o bezpečnosti ČR, zakotvující do našeho ústavního pořádku právo na legální vlastnictví zbraní za účelem zajištění obrany a vnitřní i vnější bezpečnosti našeho státu. Tato novela, vyjadřuje symbolickou, ale hlavně praktickou garanci práv českých občanů, kteří plní zákonem striktně dané podmínky pro nabývání vlastnictví, držení a nošení zbraní, přičemž do budoucna bude ústavní zárukou zachování současných zákonných rámců, které jsou ověřeně dostatečně přísné a efektivní, čímž v praxi povede k výraznému zvýšení bezpečnosti občanů České republiky.

My, níže podepsaní občané České republiky, touto Peticí současně naléhavě vyzýváme dotčené orgány České republiky k odmítnutí implementace „unijní zákazové směrnice" , neboť i dle „Lisabonské smlouvy" a jejího článku 346 je vnitřní a vnější bezpečnost členských států EU VÝHRADNĚ V GESCI KAŽDÉ ČLENSKÉ ZEMĚ.

Taktéž protestujeme proti další, Evropskou komisí plánované regulaci bezproblémových a funkčních „zbrojních“ zákonů ČR, a to jakoukoliv formou omezování či zakazování obecně a nyní již také aktuálně konkrétně, protestujeme proti zákazu používání osvědčeného a nenahraditelného olova ve střelách palných zbraní a proti omezování zbraňových doplňků i nesmrtících sebeobranných prostředků.

https://www.peticezbrane.cz/cs/?p=udalo ... tml&nID=72
https://www.facebook.com/czechforguns/p ... 2407644712

Podpořte prosím tuto novou petici svým podpisem nebo ještě lépe archem nasbíraných podpisů!
milan
Pravidelný diskutér
Příspěvky: 456
Registrován: úte 03.10.2006, 14:22

Re: Petice 2018

Příspěvek od milan »

tak koukám, že zde není žádná odezva.
Bohužel se to týká nás všech, je bláhové si myslet, že v dalších krocích EU komise se nebude jednat i o naše zbraně.
Myslím, že pár podpisů by se mohlo každému z nás podařit sebrat. Čím více jich bude, tím větší bude tlak na poslance.
Ve sněmovně to prošlo a v senátu chybělo jen pár hlasů.
Kdo jste sledoval hlasování v senátu víte, že senátoři, kteří to nepodpořili slíbili, že vypracují "právně správný" návrh ústavního zákona. Touto peticí bychom na ně měli tlačit.
zispo
Pravidelný diskutér
Příspěvky: 374
Registrován: pát 15.1.2010, 6:13
Bydliště: jižní morava

Re: Petice 2018

Příspěvek od zispo »

Možnost podepsat petici v prodejně Sport&Defence v Brně na Trnité 14.
dalas
Administrátor
Příspěvky: 3386
Registrován: úte 25.9.2007, 8:08
Bydliště: Brno, honitba Žďársko

Re: Petice 2018

Příspěvek od dalas »

Podepsat petici je podmínka nutná, ale ne dostačující. Dalším důležitým bodem jsou senátní volby. Nejsem si jist, zda senátoři pochopili, o čem vlastně hlasují. Alespoň předseda senátu to zjevně nevěděl https://www.parlamentnilisty.cz/profily ... %9Bcha.pdf Toto zřejmě podvrh nebude. Dále mě zcela vyděsilo tvrzení Jiřího Pospíšila, že ústavní normy členských států nejsou nadřazeny evropským směrnicím. (v souvislosti se Zemanovým zdůvodněním účelu změny ústavy v rámci předvolebních debat). Takže implementace směrnice zplozené nikým nevoleným úředníkem může dle Pospíšila omezit práva daná ústavou. Pro objektivnost uvádím, že toto bylo na Novinkách, a zda to Pospíšil skutečně řekl nemám ověřeno.
Tikka T3 Varmint 308W, Weatherby Mark V Accumark .300Win. Mag., IZH94 12x76/308W, IZH 27 EM 12x76/12x76, Suhl 150 Standard .22LR
milan
Pravidelný diskutér
Příspěvky: 456
Registrován: úte 03.10.2006, 14:22

Re: Petice 2018

Příspěvek od milan »

Ústavní zákony jsou nadřazeny Evropským, jen se bojí přiznat, že je způsob jak se bránit.
Níže vkládám text žaloby ČR na Evropskou směrnici.
Pro právníky jasná situace, pro eurooptimisty, dobrosery a EU úředníky pravý opak.
Staženo tuším z LEXu.

VĚCNÉ SHRNUTÍ OBSAHU ŽALOBY ČESKÉ REPUBLIKY PROTI EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ
1) Česká republika žaluje Evropský parament a Radu na neplatnost směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní.
2) Česká republika podává zároveň s žalobou návrh, jehož předmětem je odklad provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní.
* * *
I. PŘEDMĚT ŽALOBY A SHRNUTÍ ŽALOBNÍCH DŮVODŮ
Česká republika se zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní (dále jen „napadená směrnice“), domáhá prostřednictvím žaloby na neplatnost dle čl. 263 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“).
Za tímto účelem uvádí Česká republika celkem čtyři žalobní důvody.
1. Česká republika navrhuje napadenou směrnici zrušit, jelikož unijní zákonodárce jejím přijetím porušil zásadu svěření pravomocí. Napadená směrnice byla přijata na základě čl. 114 SFEU, přestože nesleduje cíl odstranění překážek vnitřního trhu, nýbrž výhradně cíl předcházení trestné činnosti a terorismu. Unijní zákonodárce však nemá pravomoc přijímat harmonizační opatření v této oblasti.
2. Dále je dle České republiky napadenou směrnici třeba zrušit z důvodu porušení zásady proporcionality. Unijní zákonodárce se totiž vůbec nezabýval otázkou proporcionality přijímaných opatření a vědomě si nezajistil dostatek informací, aby mohl dodržení této zásady informovaně posoudit. Absence tohoto posouzení následně vedla k tomu, že unijní zákonodárce přijal opatření, která jsou zjevně nepřiměřená vzhledem ke sledovaným cílům.
3. Třetí žalobní důvod odůvodňující zrušení napadené směrnice spočívá v porušení zásady právní jistoty. Celá řada ustanovení napadené směrnice není dostatečně jasná a přesná, aby umožnila dotčeným subjektům jednoznačně rozpoznat jejich práva a povinnosti.
4. Čtvrtý žalobní důvod České republiky směřuje výhradně vůči čl. 1 bodu 6) napadené směrnice v rozsahu, ve kterém doplňuje čl. 6 odst. 6 druhý pododstavec do směrnice 91/477/EHS, a spočívá v tvrzeném porušení zásady zákazu diskriminace. Výjimka obsažená v tomto ustanovení sice vyvolává dojem zdánlivě neutrálního opatření, nicméně ve skutečnosti je „šita na míru“ pouze Švýcarsku a podmínky pro její aplikaci postrádají jakékoliv objektivní odůvodnění s ohledem na cíle napadené směrnice.
Česká republika v prvé řadě navrhuje Soudnímu dvoru, aby zrušil napadenou směrnici jako celek. Pouze pokud by Soudní dvůr dospěl k závěru, že směrnici jako celek na základě výše uvedených žalobních důvodů zrušit nelze, domáhá se Česká republika zrušení pouze některých problematických ustanovení směrnice.
* * *
II. REKAPITULACE ZPŮSOBU PŘIJÍMÁNÍ SMĚRNICE
Úvodní část žaloby České republiky se věnuje důkladnému popisu problematických aspektů procesu přijímání napadené směrnice. Účelem této části žaloby je především ilustrovat, že návrh napadené směrnice nebyl dostatečně důkladně připraven ani projednán a že napadenou směrnicí zaváděné změny byly značně kontroverzní již v průběhu jejího přijímání.
V této souvislosti Česká republika poukazuje v prvé řadě na fakt, že návrh napadené směrnice byl přijat v reakci na pařížské teroristické útoky z 13. listopadu 2015 pouhé tři pracovní dny po těchto útocích. K návrhu směrnice navíc nebylo zpracováno posouzení dopadů, přestože předjímal radikální změnu dosavadního režimu nabývání a držení zbraní v EU s potenciálem zasáhnout do vlastnických práv milionů občanů EU a ovlivnit bezpečnostní situaci v členských státech.
Dále Česká republika zdůrazňuje kontroverznost navrhované právní úpravy a poukazuje na fakt, že původní podoba návrhu Komise byla podrobena výrazné kritice jak na půdě Evropského parlamentu, tak v rámci svého projednávání v rámci pracovních skupin Rady. Byť se některé problematické body návrhu podařilo v průběhu legislativního procesu odstranit, nebylo tomu tak zdaleka u všech problematických ustanovení.
III. VĚCNÉ SHRNUTÍ JEDNOTLIVÝCH ŽALOBNÍCH DŮVODŮ
PRVNÍ ŽALOBNÍ DŮVOD: PORUŠENÍ ZÁSADY SVĚŘENÍ PRAVOMOCÍ
Jako první žalobní důvod pro zrušení napadené směrnice uvádí Česká republika porušení zásady svěření pravomocí v důsledku volby nesprávného právního základu pro přijetí napadené směrnice.
Česká republika na podporu tohoto žalobního důvodu vychází z ustálené judikatury Soudního dvora, dle které musí být volba právního základu každého aktu unijního práva založena na objektivních skutečnostech, mezi které patří především cíl a obsah daného aktu1, přičemž „pokud přezkum aktu Společenství ukáže, že sleduje dvojí účel nebo že má dvě složky a jeden z těchto účelů nebo jednu z těchto složek je možné označit za hlavní nebo převažující, zatímco druhý účel nebo složka je pouze vedlejší, musí být akt založen na jediném právním základu, a sice na tom, který je vyžadován hlavním nebo převažujícím účelem nebo složkou“. V této souvislosti Česká republika dále uvádí příklady aktů unijního práva, které Soudní dvůr v minulosti zrušil, jelikož byly, stejně jako napadená směrnice, založeny na čl. 114 SFEU (resp. jeho obdobě v tehdejším primárním právu), přestože primárně sledovaly odlišné cíle.2
Dle České republiky je zásadní, že napadená směrnice není odůvodněna existujícími či hrozícími překážkami fungování vnitřního trhu3, nýbrž výhradně potřebou zajistit vyšší úroveň veřejné bezpečnosti v souvislosti s hrozbami terorismu a jiné trestné činnosti. Odůvodnění napadené směrnice ani její důvodová zpráva totiž nekonstatují žádné závažné existující či hrozící rozdíly v regulaci mezi členskými státy, které by v současnosti představovaly překážky vnitřního trhu. Z výše uvedeného vyplývá, že ačkoliv byla napadená směrnice přijata na základě čl. 114 SFEU, jejím skutečným cílem je harmonizace předpisů členských států v oblasti předcházení trestné činnosti a terorismu. K přijetí takových opatření však unijní zákonodárce nemá pravomoc, jelikož harmonizaci v této oblasti výslovně vylučuje čl. 84 SFEU. Tento přístup odpovídá tomu, že podle čl. 4 odst. 2 SEU mají členské státy výhradní odpovědnost za zajištění národní bezpečnosti na svém území a tudíž musí mít možnost zajistit na svém území dodržování veřejného pořádku.
1 Srov. rozsudek ze dne 10. prosince 2002, British American Tobacco, C-491/01, EU:C:2002:741, bod 94 a citovaná judikatura.
2 Srov. rozsudek ze dne 5. října 2000, Německo v. Parlament a Rada, C-376/98, EU:C:2000:544 či rozsudek ze dne 22. října 2013, Komise a Parlament v. Rada, C-137/12, EU:C:2013:675.
3 Srov. rozsudek ze dne 4. května 2016, Polsko v. Parlament a Rada, C-358/14, EU:C:2016:323, bod 33.
DRUHÝ ŽALOBNÍ DŮVOD: PORUŠENÍ ZÁSADY PROPORCIONALITY
Druhý žalobní důvod České republiky spočívá v tvrzení, že napadená směrnice je v příkrém rozporu se zásadou proporcionality. Tato zásada vyžaduje, aby akty unijních orgánů byly způsobilé k dosažení cílů sledovaných dotčenou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je vhodné a nezbytné k jejich dosažení. Pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, vyžaduje zásada proporcionality přijetí toho nejméně omezujícího opatření, přičemž způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům.4
Česká republika porušení zásady proporcionality spatřuje ve dvou aspektech:
1. Unijní zákonodárce se otázkou přiměřenosti vůbec nezabýval a vědomě si nezajistil dostatek informací, aby mohl dodržení této zásady informovaně posoudit.
2. Výše uvedená absence posouzení proporcionality následně vedla k tomu, že unijní zákonodárce přijal úpravu, která je zjevně nepřiměřená vzhledem ke směrnicí sledovaným cílům.
UNIJNÍ ZÁKONODÁRCE SE NEZABÝVAL OTÁZKOU PŘIMĚŘENOSTI PŘIJÍMANÝCH OPATŘENÍ
Jádrem tohoto žalobního důvodu je tvrzení, že unijní zákonodárce přijal napadenou směrnici, ačkoliv zjevně nedisponoval dostatkem informací o možných dopadech přijímaných opatření. Unijní zákonodárce tudíž dle České republiky nemohl dostát své povinnosti důkladně se zabývat souladem přijímaných opatření se zásadou proporcionality.
Byť judikatura Soudního dvora v obecné rovině uznává širokou diskreci unijního zákonodárce při volbě prostředků k dosažení zamýšleného cíle, v žádném případě jej dle České republiky nezbavuje povinnosti provést komplexní posouzení ekonomických, politických a sociálních aspektů dané problematiky a zvolit takové řešení, které je způsobilé, nezbytné a přiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (tedy povinnosti učinit informovanou volbu).5 Výše uvedené Česká republika v žalobě dokládá mj. tím, že Soudní dvůr již zrušil ustanovení sekundárního právního aktu mj. z důvodu, že se unijní zákonodárce při jeho přijímání vůbec nezabýval jeho přiměřeností.6
4 Srov. rozsudek ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands a další, C-547/14, EU:C:2016:325, bod 165 a citovaná judikatura.
5 Srov. rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique a Lorraine a další, C-127/07, EU:C:2008:728, bod 58.
6 Srov. rozsudek ze dne 9. listopadu 2010, Volker und Markus Schecke a Eifert, C-92/09 a C-93/09, EU:C:2010:662, body 80 a násl.
Česká republika v žalobě poukazuje na fakt, že i v případě napadené směrnice unijní zákonodárce zcela rezignoval na posouzení proporcionality přijímaných opatření. Odůvodnění napadené směrnice ani příslušné pasáže její důvodové zprávy totiž neobsahují žádné konkrétní úvahy o přiměřenosti některých z hlediska dopadů nejzásadnějších a z hlediska proporcionality nejproblematičtějších ustanovení napadené směrnice (např. zákaz některých samonabíjecích zbraní, faktický zákaz držení některých zásobníků či zpřísnění regulace replik historických zbraní).
Česká republika je navíc přesvědčena, že základním předpokladem pro učinění informovaného rozhodnutí je provedení posouzení dopadů navrhované právní úpravy. Nemá-li zákonodárce dostatek relevantních informací o míře dopadů přijímané úpravy na práva a povinnosti osob, může jen stěží dostát své povinnosti přijmout řešení, které je nejen způsobilé dosáhnout zamýšlených cílů, ale také nezbytné a přiměřené.
V případě napadené směrnice však žádné posouzení dopadů provedeno nebylo, přestože dopady napadené směrnice budou napříč členskými státy zcela zásadní, a to dokonce ve sféře základních práv osob (právo vlastnit majetek).
Z výše uvedeného dle České republiky vyplývá, že unijní zákonodárce zcela rezignoval na svou povinnost zajistit si dostatečné informace pro posouzení přiměřenosti jednotlivých opatření a toto posouzení ve skutečnosti vůbec neprovedl.
UNIJNÍ ZÁKONODÁRCE PŘIJAL ZJEVNĚ NEPŘIMĚŘENÁ OPATŘENÍ
K CÍLI ZVÝŠENÍ ÚROVNĚ VEŘEJNÉ BEZPEČNOSTI
V rámci tohoto žalobního důvodu Česká republika tvrdí a dokladuje, že opatření zaváděná napadenou směrnicí nejsou způsobilá k dosažení sledovaného cíle zvýšení veřejné bezpečnosti. Tohoto cíle totiž dle České republiky nelze účinně dosáhnout dalším omezováním možností legálního držení zbraní.
Co se týče zákazu některých samonabíjecích zbraní, Česká republika v žalobě upozorňuje, že na území EU hraje trestná činnost páchaná s použitím legálně držených samonabíjecích zbraní tohoto druhu zcela marginální roli. Zákaz legálně nabývat a držet tyto zbraně tak může jen stěží předejít teroristickým útokům podobným těm, které byly na území EU spáchány v posledních letech a které byly impulsem k přijetí napadené směrnice.
Napadená směrnice dále přistupuje k přísnější regulaci některých druhů zbraní, u nichž je riziko zneužití v rámci páchání trestné činnosti či terorismu prakticky nulové. Napadená směrnice tak
např. zavádí povinnost ohlašování nevratně znehodnocených zbraní7 či historických replik. Tato omezení zcela nepřiměřeným způsobem dopadnou mj. na sběratele historických zbraní, účastníky rekonstrukcí historických bitev, nebo dokonce na osoby, které mají nevratně znehodnocenou zbraň umístěnou jako dekoraci na zdi. Ani tato omezení tak dle České republiky nemohou přispět k dosažení vyšší úrovně bezpečnosti.
Naopak, reálným rizikem pro veřejnou bezpečnost je možný přechod doposud legálně držených zbraní do nelegální sféry právě v důsledku jejich zákazu či jiného zpřísnění jejich regulace. Toto tvrzení Česká republika dokládá jak vlastní historickou zkušeností, tak obdobnými zkušenostmi z Belgie, Francie či Švédska.
Dle České republiky dále nejsou přijatá opatření nezbytná k dosažení sledovaného cíle. Prokazatelně totiž existují podstatně méně omezující opatření, kterými lze dosáhnout cíle zvýšení veřejné bezpečnosti mnohem lépe, aniž by bylo plošně zasahováno do práv bezproblémových držitelů zbraní, u nichž je riziko páchání trestné činnosti minimální či neexistující. Mezi taková opatření lze zařadit např. důsledný boj proti nelegálně drženým zbraním, posílení spolupráce při vyšetřování závažných trestných činů, zlepšení výměny informací mezi členskými státy apod.
Česká republika je v neposlední řadě přesvědčena, že přijatá opatření jsou v rozporu i se zásadou proporcionality v užším smyslu, jelikož nemůže být pochyb o tom, že nově zaváděná opatření budou mít výrazné dopady na velký počet bezproblémových držitelů zbraní. Míra těchto dopadů je tedy enormní nejen svou intenzitou, ale i počtem zasažených osob.
S ohledem na výše uvedené se Česká republika domnívá, že zaváděná opatření jsou nepřiměřená vzhledem k cíli zvýšení veřejné bezpečnosti.
K CÍLI ODSTRANĚNÍ PŘEKÁŽEK VNITŘNÍHO TRHU
Česká republika je také přesvědčena, že napadená směrnice nemůže fakticky dosáhnout ani cíle odstranění překážek vnitřního trhu, jelikož zavádí celou řadu nejasných a prakticky neaplikovatelných pravidel.
V této souvislosti je problematický především nový zákaz samonabíjecích zbraní, do nichž je aktuálně vložen určitý nadlimitní zásobník (kategorie A7 dle napadené směrnice). Napadená směrnice totiž stejnou zbraň spolu se stejným zásobníkem považuje jednou za zakázanou zbraň kategorie A (je-li do ní nadlimitní zásobník vložen), jindy za povolenou zbraň kategorie B (není-
7 Tedy zbraní znehodnocených postupem dle prováděcího nařízení č. 2015/2403, které je dle tohoto nařízení třeba považovat za nevratně neschopné střelby.
li do ní nadlimitní zásobník vložen). Změna kategorie zbraně tak může v praxi probíhat v řádu jednotek sekund, jelikož zhruba tak dlouho trvá výměna zásobníku. Unijní zákonodárce dále, co se kategorizace zbraně týče, vylučuje, aby se vycházelo z pouhé možnosti vložení nadlimitního zásobníku do dané zbraně (bod 23 odůvodnění napadené směrnice). Na druhou stranu však pouhé držení daného zásobníku (a tedy možnost jeho vložení) má být sankcionováno odejmutím povolení k nabývání a držení zbraní.
Obdobně nejasný je i přístup unijního zákonodárce k samonabíjecím zbraním původně určeným ke střelbě z ramene, které mohou být, aniž by pozbyly funkčnosti, prostřednictvím skládací či teleskopické opěry zkráceny na délku kratší 60 cm. Tyto zbraně napadená směrnice nově řadí do zakázané kategorie A8. Je však nejasné, jakým způsobem mají být tyto zbraně identifikovány, jelikož téměř všechny zbraně vybavené skládací či teleskopickou opěrou neztrácí funkčnost použitím této opěry, a to právě z toho důvodu, že jsou vždy určeny jak ke střelbě z ramene, tak ve složeném stavu ke střelbě z ponosu, z prostoru vozidla nebo z „volné ruky“. U těchto zbraní neexistuje žádný způsob, jak identifikovat jejich „původní určení“. Dále není jasné, jakým způsobem má být délka těchto zbraní určena, např. zda mají být brána v potaz i úsťová zařízení (kompenzátor, tlumič, úsťová brzda) či různé nástavce (například prodlužovací vložky pažeb).
Výše uvedená ustanovení napadené směrnice jsou tedy nejasná a otevřená celé řadě různých interpretací, přičemž všechny tyto interpretace se jeví jako velice obtížně aplikovatelné v praxi. Lze proto očekávat, že členské státy přistoupí k výkladu a následné implementaci těchto ustanovení zcela odlišně. Tato ustanovení tak nemohou být způsobilá k harmonizaci podmínek nabývání a držení zbraní na vnitřním trhu.
Navíc nemožnost dosáhnout cíle odstranění překážek vnitřního trhu podtrhuje skutečnost, že ve vztahu k nejzásadnějšímu opatření zaváděnému napadenou směrnicí (tedy přesunu některých zbraní do zakázané kategorie) čl. 7 odst. 4a směrnice 91/477/EHS ve znění napadené směrnice umožňuje členským státům zvolit odlišný postup vůči dosavadním držitelům těchto zbraní. V praxi to znamená, že v některých členských státech bude nadále velký počet oprávněných držitelů těchto zbraní, zatímco v jiných členských státech bude držení těchto zbraní zcela zakázáno. Uvedený stav je v přímém rozporu s cílem odstranit překážky vnitřního trhu, jelikož vlastně vytváří nové překážky.
S ohledem na výše uvedené se Česká republika domnívá, že opatření zaváděná napadenou směrnicí jsou nepřiměřená vzhledem k cíli odstranění překážek vnitřního trhu.
TŘETÍ ŽALOBNÍ DŮVOD: PORUŠENÍ ZÁSADY PRÁVNÍ JISTOTY
Třetí žalobní důvod spočívá v porušení zásad právní jistoty. Celá řada ustanovení napadené směrnice totiž není dostatečně jasná a přesná, aby umožnila dotčeným subjektům jednoznačně rozpoznat jejich práva a povinnosti.
V této souvislosti se Česká republika dovolává zásady právní jistoty, která dle judikatury Soudního dvora vyžaduje, aby každá právní úprava byla jasná a přesná, aby dotčené subjekty mohly jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti.8
Jak již bylo zmíněno výše, napadená směrnice zavádí celou řadu nejasných pravidel, které tak krom nemožnosti dosáhnout zamýšleného cíle odstranění překážek vnitřního trhu navíc nevyhovují ani výše uvedeným požadavkům na jasnost a přesnost právní úpravy. Tato opatření jsou tudíž v rozporu se zásadou právní jistoty.
ČTVRTÝ ŽALOBNÍ DŮVOD: PORUŠENÍ ZÁSADY ZÁKAZU DISKRIMINACE
Poslední žalobní důvod směřuje proti výjimce obsažené v čl. 6 odst. 6 druhém pododstavci směrnice 91/477/EHS ve znění napadené směrnice, která, přestože vyvolává dojem zdánlivě neutrálního opatření, je ve skutečnosti „šita na míru“ pouze Švýcarsku a podmínky pro její aplikaci postrádají jakékoliv zdůvodnění s ohledem na cíle napadené směrnice. Česká republika je přesvědčena, že tato výjimka, přinejmenším ve své současné podobě, představuje diskriminační ustanovení, které musí být zrušeno.
Zásada zákazu diskriminace vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li taková odlišnost objektivně odůvodněna.9 I zdánlivě neutrální opatření, kritérium či praxe, na jejichž základě dochází ke zvýhodnění či znevýhodnění určitého subjektu vůči ostatním, může představovat diskriminaci.10 Rozdílné zacházení přitom může být odůvodněno pouze tehdy, když umožňuje lépe dosáhnout cílů dané právní úpravy.11
Čl. 6 odst. 6 druhý pododstavec směrnice 91/477/EHS ve znění napadené směrnice umožňuje členským státům, které mají vojenský systém založený na branné povinnosti a které po dobu více než 50 let uplatňují systém převodu vojenských zbraní na osoby opouštějící vojsko, povolit těmto osobám, jakožto sportovním střelcům, ponechat si zbraně spadající do kategorie A6,
8 Srov. rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Belgie v. Komise, C-110/03, EU:C:2005:223, bod 30.
9 Srov. rozsudek ze dne 17. března 2011, AJD Tuna, C-221/09, EU:C:2011:153, bod 88 a citovaná judikatura.
10 Srov. rozsudek ze dne 14. března 2017, Bougnaoui a ADDH, C-188/15, EU:C:2017:204, bod 32.
11 Srov. rozsudek AJD Tuna, EU:C:2011:153, bod 96.
pokud budou tyto automatické zbraně přeměněny na zbraně samonabíjecí a za splnění některých dalších podmínek.
Výjimku, jež obecně umožňuje, aby členské státy ponechaly odcházejícím příslušníkům vojska, jakožto sportovním střelcům, určité nově zakázané zbraně, lze vzhledem k cílům napadené směrnice ospravedlnit. V této souvislosti lze poukázat např. na to, že tyto osoby prošly potřebným výcvikem, stát je zpravidla dobře informován o jejich fyzickém i psychickém zdraví a ponechané zbraně budou používat výhradně k legitimnímu účelu (sportovní střelba). U těchto osob tedy lze očekávat, že budou obecně méně rizikové z hlediska cíle napadené směrnice. Problém tak není výjimka jako taková, nýbrž podmínky, které unijní zákonodárce stanovil pro její aplikaci.
Výjimka obsažená v čl. 6 odst. 6 druhém pododstavci směrnice 91/477/EHS ve znění napadené směrnice byla totiž záměrně konstruována tak, aby jí vyhověl pouze švýcarský systém ponechávání vojenských zbraní při ukončení vojenské služby. Tato výjimka byla zahrnuta do napadené směrnice výhradně na popud Švýcarska. Podmínku trvání daného systému nejméně 50 let, stejně jako podmínku, že se musí jednat výhradně o zbraně kategorie A6, nelze odůvodnit s ohledem na žádný z cílů napadené směrnice.
Způsob, jakým je daná výjimka konstruována, tedy vylučuje její užití v jiných členských státech, byť i tyto státy mohou mít legitimní zájem na takovém režimu ve vztahu ke svým systémům vojenské služby, avšak z historických důvodů nemohou splňovat podmínku trvání 50 let. Dané ustanovení napadené směrnice tedy zavádí odlišné zacházení se státy (a tím v konečném důsledku i s vlastníky zbraní v daných státech), přičemž toto odlišné zacházení nelze objektivně zdůvodnit ve světle předmětu a cílů napadené směrnice. Tyto státy, resp. držitelé zbraní v těchto státech, jsou přitom z hlediska účelu této výjimky ve zcela totožné situaci.
S ohledem na výše uvedené je Česká republika přesvědčena, že podmínky pro aplikaci výše uvedené výjimky jsou v rozporu se zásadou zákazu diskriminace.
* * *
Karel61
Pravidelný diskutér
Příspěvky: 310
Registrován: sob 06.2.2010, 20:53
Bydliště: Česká Kanada

Re: Petice 2018

Příspěvek od Karel61 »

milan píše:Ústavní zákony jsou nadřazeny Evropským, jen se bojí přiznat, že je způsob jak se bránit.
Tak moje dcera, co právě složila zkoušku z Evropského práva se směje a říká, že to není pravda. Už se to řešilo v rámci judikatury. Veškeré národní zákony, včetně Ústavy, jsou právu EU podřízeny.
Judikát: Internationale Handelsgesellschaft m.b.H versus Einfuhr- und Vorratsstelle für Getreide und Futtermittel. Case 11/70, German Constituonal Court.

Dále platí: Princip přednosti práva EU.
Odkaz 1: 26/62 Van Gend en Loos.
Odkaz 2: 106/77 Simmenthal II.

Jinak ta žaloba je podaná z úplně jiného důvodu (a to, z důvodu překročení principů, na kterých stojí primární právo EU).
dalas
Administrátor
Příspěvky: 3386
Registrován: úte 25.9.2007, 8:08
Bydliště: Brno, honitba Žďársko

Re: Petice 2018

Příspěvek od dalas »

Znamená to tedy, že Brusel může změnit nebo zrušit ústavu ČR? Při dnešním většinovém hlasování by to bylo docela možné. Dříve platil souhlas všech států, což byla pojistka. Hmm, tohle je dost závažná informace.
Tikka T3 Varmint 308W, Weatherby Mark V Accumark .300Win. Mag., IZH94 12x76/308W, IZH 27 EM 12x76/12x76, Suhl 150 Standard .22LR
Karel61
Pravidelný diskutér
Příspěvky: 310
Registrován: sob 06.2.2010, 20:53
Bydliště: Česká Kanada

Re: Petice 2018

Příspěvek od Karel61 »

Ne. EU nemůže zasáhnout přímo a měnit zákony členských států. EU pouze vydává své právní akty, které působí na právní systém členů. Je pak rozdíl, zda EU vydá směrnici nebo nařízení. Nařízení je použitelné přímo a bezprostředně závazné, jakmile nabude své účinnosti. Vydáním směrnice běží implementační lhůta, během které členské státy musí právní úpravu sjednotit v souladu s cíli a standardy směrnice.
dalas
Administrátor
Příspěvky: 3386
Registrován: úte 25.9.2007, 8:08
Bydliště: Brno, honitba Žďársko

Re: Petice 2018

Příspěvek od dalas »

Tomu rozumím, to je jen mechanizmus. Bude li ale směrnice obsahovat požadavky týkající se ústavy? Tady je tvrzení, že když do ústavy dáme právo na držení zbraně běžnými občany, že to nic neznamená, že je to zbytečné. Proč? Jen si vzpomeň, jak to bylo s kvótami. Původně byl pro přijetí návrhu nutný souhlas všech států. Protože to neprošlo, odhlasovalo se hlasování kvalifikovanou většinou. S touto změnou nemusely souhlasit všechny státy a pak se v pohodě odhlasovaly kvóty. Je v podstatě jedno, jakým mechanizmem je podřízena ústava členské země evropskému právu. Buď je evropské právo nadřazeno ústavám členských zemí, pak jde tato ústava měnit prostřednictvím evropského práva a členské země nejsou svrchovanými státy, nebo je ústava neovlivnitelná evropským právem a pak jsme svrchovaným státem.
Tikka T3 Varmint 308W, Weatherby Mark V Accumark .300Win. Mag., IZH94 12x76/308W, IZH 27 EM 12x76/12x76, Suhl 150 Standard .22LR
Karel61
Pravidelný diskutér
Příspěvky: 310
Registrován: sob 06.2.2010, 20:53
Bydliště: Česká Kanada

Re: Petice 2018

Příspěvek od Karel61 »

To dalas:
Předchozí příspěvek mi diktovala dcera. Teď píši já. Mohu tě ubezpečit, že na mě mnohé směrnice EU fungují jako červený hadr na bejka. V okamžiku podpisu Lisabonské smlouvy EU nečelila problému masové imigrace a s ní spojený import terorismu a islámu coby ideologie, která v súře 2:191 přikazuje zabíjení jinověrců. S tím souvisí i pokus EU o omezování držení legálních zbraní. Při podpisu si tehdy nikdo nedokázal představit, že Lisabonská smlouva může být explicitně použita k šíření terorismu a ideologie, která káže zabíjení. Bohužel jsme tuto smlouvu podepsali a jsme jí vázáni.
Přesto bych neřekl, že jsme se vzdali suverenity. Každý civilizovaný stát na světě je více či méně vázán množinou smluv, kterou je v rámci mezinárodního práva vázán.
Jinak jsi ale okruhem otázek zabral problematiku, která by vydala na celou diplomovou práci v oblasti práva :-)
Uživatelský avatar
Reno
Pravidelný diskutér
Příspěvky: 462
Registrován: pát 20.2.2009, 11:49

Re: Petice 2018

Příspěvek od Reno »

Ohledně našeho právního řádu je to tak, že mezinárodní smlouvy, které jsou součástí našeho právního řádu, tedy parlament ČR vyslovil souhlas s jejich ratifikací, prezident republiky je za ČR podepsal (ratifikoval) a byly vyhlášeny ve Sbírce, mají v případě nějakého rozporu přednost před zákony ČR, včetně ústavních. Podle tohoto principu sice apriori neplatí, že by nějaká právní norma EU měla přednost před zákony tuzemskými, jenže pokud se ČR v ratifikované mezinárodní smlouvě s EU (např. přístupová smlouva k EU, tzv. Lisabonská smlouva a další) zavázala respektovat určité legislativní principy, je tomu samozřejmě jinak. Primární smlouvy EU žádnou hierarchii právních norem vůbec neřešily, neboť tehdy se ještě vycházelo z původní ušlechtilé myšlenky EU fungující na principu dobrovolné spolupráce členských států pouze v určitých vymezených oblastech. Jenže dnes je situace zásadně jiná, z EU se stal obludný, stále rostoucí politicko – úřednický moloch, který se snaží transformovat na cosi jako "Spojené státy evropské", centrálně řídící členské státy v duchu totalitního liberálního fašismu. Jinak vzájemná hierarchie EU a národních právních norem různých úrovní není striktně stanovena ani dnes, ale jak psal Karel61, unijní právní normy se považují za nadřazené ostatním na základě několika judikátů Soudního dvora EU. Čekal by snad někdo, že eurounijní soud rozhodne jinak? Každopádně pokud naši občané a jimi volení politici vyhodnotí některou právní normu EU jako pro ČR neakceptovatelnou, měli bychom ji jako stát jednoznačně odmítnout a vyjednat si výjimku. Jinak ohledně vzniku té nesmyslné a totalitní EU odzbrojovací směrnice je známo, že podklady pro ni na politickou objednávku připravili zejména liberální univerzitní teoretici, tedy lidé, žijící v bublině mimo reáné životy zbytku národů a s nulovými praktickými zkušenostmi jak se zbraněmi samotnými, tak např. službou v ozbrojených složkách, problematikou bezpečnosti obecně, či loveckou střelbou. Pokud bych to parafrázoval, tak je to podobná situace, jako by o tom, jak konfigurovaný osobní automobil a za jakých podmínek mohu řídit, rozhodovala banda idiotů, kteří nemají řidičský průkaz, nikdy nebyli účastníky silničního provozu a sami neumí řídit ani dětskou tříkolku. Uzavřel bych to tím, že historie zná nemálo případů, kdy se z mezinárodních smluv v honosných deskách, svého času s velkou pompou uzavřených, stal v dobách krizových pouhý cár papíru, jehož jediná užitná hodnota spočívala v tom, že jste si s ním mohli po vykonání velké potřeby víte co...
dalas
Administrátor
Příspěvky: 3386
Registrován: úte 25.9.2007, 8:08
Bydliště: Brno, honitba Žďársko

Re: Petice 2018

Příspěvek od dalas »

To co napsal Reno je svatá pravda. Schválením parlamentem a ratifikací smluv s EU jsme předali některé pravomoci národních orgánů do Bruselu. Ale byly delegovány na Brusel takové pravomoci, které mohou ovlivnit naši ústavu? Je jedno jakou procedurální cestou, ale zda by to šlo. Déle pokud by se v ústavě objevila navrhovaná změna týkající se držení zbraní, tak jedna skupina tvrdí, že by nám to pomohlo dosáhnout výjimek a druhá skupina, že to nemá na nic vliv a bylo by to nešťastné řešení. Možná to jen nešťastně nazýváme, zda je legislativa EU nadřazena nebo podřazena ústavnímu právu, spíše jde o články 9 a 10 ústavy. V článku 9 je řečeno, že ústavu lze měnit pouze a jen ústavním zákonem. V článku 10 je uvedena nadřazenost mezinárodní smlouvy nad zákon. Takže pokud by byla ratifikována mezinárodní smlouva, která mění ústavu, jde o protiústavní jednání. Správně by musela této smlouvě předcházet změna ústavy. V ústavě jsou použity pojmy zákon a ústavní zákon. Čl. 10 říká, že pokud je mezinárodní smlouva v rozporu se zákonem (neříká nic o ústavním zákonu) platí ustanovení mezinárodní smlouvy. Proto s tím tady pořád otravuji.
Tikka T3 Varmint 308W, Weatherby Mark V Accumark .300Win. Mag., IZH94 12x76/308W, IZH 27 EM 12x76/12x76, Suhl 150 Standard .22LR
losthorizon
Pravidelný diskutér
Příspěvky: 121
Registrován: ned 22.11.2009, 20:26

Re: Petice 2018

Příspěvek od losthorizon »

Ona ta slečna, která právě složila zkoušku z EP, nejdříve měla zmínit judikát Costa vs. ENEL. Ten schématicky a v plné nahotě ukazuje aplikační principy a vztahy národního práva a práva Společenství.

Pro lepší pochopení lze tentokrát jako zdroj použít i Wiki, kde výše uvedený judikát poměrně dobře rozepsán (https://cs.wikipedia.org/wiki/Costa_vs._ENEL ). Stěžejní sdělení naleznete v odůvodnění Rozsudku. Jinak lze diskutovanou záležitost shrnout tak, že bez významné aktivní účasti státu proti zbraňové směrnic i(které logicky musí předcházet významná aktivní činnost zájmových skupin, která donutí stát konat) je (a zejména bude) to jaksi v p....
dalas
Administrátor
Příspěvky: 3386
Registrován: úte 25.9.2007, 8:08
Bydliště: Brno, honitba Žďársko

Re: Petice 2018

Příspěvek od dalas »

Myslím, že zobecnit a opřít obecné tvrzení o judikát týkající se jednoho členského státu a EU může být zavádějící. Navíc je to judikát z oblasti, kde byly některé pravomoci skutečně delegovány do EU Členské státy přece nemají stejné ústavy. V naší ústavě klidně mohl znít článek 10, že mezinárodní smlouvy nesmí být v rozporu s právním řádem ČR. Sice by to snížilo naši důvěryhodnost a omezilo možnosti mezinárodních smluv, ale byli by jsme plně svrchovaným státem. Naše ústava zná pojem vyhlášené mezinárodní smlouvy, které musí splňovat určité parametry, takže nejsme obecně podřízeni mezinárodním smlouvám ale pouze vyhlášeným smlouvám. Pro ty, které tato problematika zajímá je docela poučný tento zdroj. https://isap.vlada.cz/Dul/CESTY.NSF/e90 ... enDocument
Ale nezoufám, každou smlouvu lze vypovědět. 8) 8) 8)
Tikka T3 Varmint 308W, Weatherby Mark V Accumark .300Win. Mag., IZH94 12x76/308W, IZH 27 EM 12x76/12x76, Suhl 150 Standard .22LR
losthorizon
Pravidelný diskutér
Příspěvky: 121
Registrován: ned 22.11.2009, 20:26

Re: Petice 2018

Příspěvek od losthorizon »

No, nehodlám se tu nesmyslně dohadovat. Mnou uvedený judikát v souboru s dříve uvedenými judikáty hraje "poměrně" zásadní úlohu a tvrdit, že judikát vztahující se k jednomu členskému státu a jeho vztahu k EU snad nemá dopad na ostatní členské státy (nebo co tím chtěl básník říci?) je s dovolením nesmysl. Naopak, ten dopad je zcela zásadní a o ústavní uspořádání toho či onoho státu zde vůbec nejde. Diskutovaná SMĚRNICE je normativním právním aktem EU. Ze své podstaty, jak již bylo správně uvedeno dříve, jsou to právě nařízení a směrnice, které zasahují (mnohdy spíše postihují) členské státy téměř bezprostředně a s nejvyšší silou. U nařízení viz. výše, u směrnic je důlkežitým sledovaný cíl směrnice (v tomto případě částečné v budoucnu pravděpodobně úplné odzbrojení obyvatel) a je v určité lhůtě na konkrétním státu, jakým způsobem tohoto cíle dosáhne. Nicméně jeho nesplnění může být citelně sankcionováno. Vzhledem k tomu, že ČR podepsala Lisabon, který od roku 2009 ratifikován prezidentem ČR a to s posvěcením ÚS z roku 2008, který prohlásil, že LS neodporuje ústavnímu pořádku ČR, je nutné se na směrnice dívat jako na něco, co bohužel musí být - resp. cíl, který sleduje - splněno. Podstatou či spíše obsahem nebo součástí LS je totiž Smlouva u fungování EU, na jejímž základě jsou vydávané právní akty EU, jako jsou nařízení a směrnice. Jak jsem výše uvedl, existuje sice obrana proti takovýmto aktům, ale ta obrana musí být v zásadě aktivní, důsledná a propracovaná - a zejména o ni musí být viditelný a hmatatelný zájem "zdola". Proto ČR napadá dotyčnou směrnici žalobou a ne svévolným (protiprávním) rozhodnutím, že se jí řídit nebude. Tolik v rychlosti a krátkosti můj poslední komentář k dané problematice. Věc je samozřejmě daleko komplexnějšího rázu a jak by jistě potvrdila výše citovaná dcera, patří k poměrně těžkým a velmi neoblíbeným předmětům na právnických fakultách...
Odpovědět