Osobně si taky nemyslím, že těch pár metrů doplachtila vzduchem... Nicméně ta naprosto čistá střela ležící prakticky dokonale v ose výstřelu, zádí ke kazatelně, mě ve světle baterky skutečně zaskočila...
Jinak jsem mile překvapen, že se střela tak pěkně deformuje už při zásahu výhradně měkkých tkání. Ten náboj má jednoznačně své limity. Je to "dívčí" laborace, především na pole na srnčí, eventuálně na to sele. Na těžší zvěř bych pod 150 grainů nešel. Ale k tomu jsem se zatím nedostal.
Se 120 gr TTSX 7mm , na ústí 910 m/s jsem střílel knoura 120 kg, střela zůstala těsně pod škárou na druhé straně od vstřelu, dále několik laní, špičáků okolo60-70 kg - to je z těch těžších. TTSX 120 gr má po dopadu průměr o 0,1 mm - 13,7 mm. Myslím, že jsou to střely podobné.
Já mám doma Barnes TTSX .358, 200gr.
"vypadla" na sníh za kňourka 70kg 5m od nástřelu. Vstřel mezi žebra, výstřel přes žebro. Podle výstřelové strany soudím, že se otevřela už na škáře/měkké tkáni na vstřelu.
V3= 820m/s, vzdálenost 40m.
Zajímavé případy neprostrelení, případně prostřelení s tak masivním předáním energie, že střela válí hned za kusem. Já jsme příznivcem monolitů s třištivým účinkem a penetratorem, který tvoří zadní část. Zranění je masivní, střepiny mohou působit i na orgány uložené dále od střelného kanálu, který je i u houbiček malý a neriskuji neprostrelení. Alfa a omega pro výsledné barvení kusu není průměr houbičky, ci penetátoru, ale míra běli, sádla, která je svalovinou ( kosti) a škárou (dekou). Proto preferují Hasler Hunting, případně Hasler Ariete RN, které je bohužel pouze v kalibru 30.
@ Josef Kuřitka
Já jsem se rozhodl pro verzi Ariete protože jsem do této doby používal celkem k mé spokojenosti RWS Hit, což je taky "deformátor". Tohle je můj první úlovek s vlastnoručně vyrobeným nábojem, takže nemám důvod měnit.
Ale čistě ze zvědavosti. Má někdo z uživatelů fóra žkušenosti jak jsou přenositelné parametry náboje jako navážka prachu, C.O.A.L, atd. právě mezi Ariete, Hunting, popř. Bull? Samozřejmě v případě stejné váhy střely...
Prase má krátké běhy.
Na to, aby střela padla vysílením 5, nebo 7m za kusem by musela střelba probíhat rovnoběžně se zemí, nebo dokonce úplně nad horizont! A navíc by se do sněhu zaryly.
To budou všechno střely odražené ze země, kdy na místo nálezu dopadly elegantním obloučkem.
Opakuji, na střelnici, kde se střílí na plochu a ne proti dopadišti je jich na sněhu plno.
Tak jsem po dlouhé době asi našel střelu, která mi bude vyhovovat. Hasler Ariete .323, 160 gr, v ráži 8x57. Střeleno pár kusů srnčí zvěře, nějaká černá a lišky. Po počátečních rozpacích, kdy se mi nikdy s novými komponenty nedaří, jako že nemůžu potkat zvěř, až ji potkám tak to zk..... si to sedlo. Srnčí, když je v klidu, tak v ohni, když "něco tuší" odbíhá cca 30 metrů a zhasíná. Černá taky do 30 metrů i s ranami, kdy to nejde přes kosti, což se u monolitu divím. Z černé jsou to zatím selata do 30 kg, s většími kusy si myslím že to bude ještě lepší. Na můj vkus zvěř méně barví, ale s tím jsem počítal. Šetrnost ke zvěřině paráda. Lišky v ohni vždy.
Uvidíme jak dál, ale zatím za mě jednička.
Nicméně ta naprosto čistá střela ležící prakticky dokonale v ose výstřelu, zádí ke kazatelně, mě ve světle baterky skutečně zaskočila...
