Už jsem tady na fóru o tom psal mnohokrát.
Zajímavé je, jak lidé stále dokola omílají něco, s čím nemají žádné zkušenosti a snaží se to napasovat na svoje představy, založené především na neznalosti zvěře, kterou loví.
Za dobrého světla srnce velmi spolehlivě obeznám na 500m a dál. Miniaturní paličkáče na 300 +.
Zvěř myslím si velmi dobře znám, jak s oblibou říkám, mám ji nakoukanou, a s mojí optikou přečíst slabý kus holé není problém na 700 až 800 m. Mám asi mimořádné dispozice, bez dalekohledu poznám srnce od srny na několik stovek metrů jen podle postavy. Ale toto většina lidí nechápe. Ale jsou to desítky let zkušeností se srnčím, stovky ulovených kusů, na kterých jsem si mohl svoje odhady vždy ověřit. A také přemýšlet třeba o tom, proč byl můj odhad nesprávný.
Tohle vždy velmi těžko vysvětluji někomu, kdo není schopen určit slabé srnče bez srovnání s ostatními srnčaty ( a často ani pak ne ), samotnou slabou roční srnu ( když je schopen vůbec poznat, že jí je rok ), atd.
Takže pro mne není limitující obeznání zvěře, limitující je schopnost jistého zásahu. Ta je ale u mne naštěstí také na vzdálenosti ve stovkách metrů.
Tři čtvrtiny českých myslivců nezná zvěř a nerozumí zvěři, kterou loví, a možná stejně tolik má střelecké dovednosti horší, než mizerné.
Pro mne je naprosto nemyslivecké chování u těch tří čtvrtin českých myslivců třeba právě v tom, že loví zvěř - zejména holou - a nejsou schopni určit její chovnou hodnotu, protože na to prostě nemají znalosti a zkušenosti. Nemyslivecké je i to, že se střeleckým uměním jaké mají, vůbec vystřelí na zvěř. Přesto loví.

- jen můj osobní názor, za kterým si stojím
figi