Kamarád mi zařídil lov na Plumlově u VLS. Včera jsem dorazil před 17h na místo setkání s hajným, když dorazil, tak prohlásil, že se mnou bude jednat na rovinu a sdělil mi " U mě na úseku se už 10 let nestřelil jelen a ke kolegům, kde něco chodí máme zakázano chodit, ale snad něco uvidíme. Půjdeme na paseku, kde jsem před 14 dny viděl holou, ať máš alespoň nějaký zážitek. Ubytuj se a v 18:15 se tady sejdeme." Po tomto rozhovoru jsem měl "super" pocit, kam jsem to vlastně 250km jel??? No ni. Ve čtvrt na sedm jsme byl připraven a doufal, že alespoň uslyšíme něco troubit. Po půl sedmé jsme dorazili na kazatelnu u dvou mítin. Asi po půl hodině mi Lojza ( hajný ) řekl, že na jeho straně v porostu něco frká a třese s břízkou. Podíval jsem se dalekohledem a po zatřesení břízky viděl vidly jeleního parohu. Okamžitě jsem to sdělil Lojzovi a ten mě nechal přesednout a připravit se, kdyby jelen vylezl na mítinu, abych mohl hned po pokynu ( že je jelen lovný ) střílet. Po chvilce se ozvalo lámání od nás. Lojza rozhodl, že se jelenu zkusíme nadběhnout a slezeme z kazatelny. Ihned po opuštění kazatelny na mě Lojza syknul, ať jsem potichu, že přes cestu jde laň. Nedalo mi to a podíval jsem se

. Chvilku jsme počkali a najednou se cca 100m od nás vynořil pán lesa a pomalu přesadil cestu, šikmo od nás. Lojza si ho prohlédl a prohlásil "To je tvůj jelen, zkusíme ho ulovit". Pomalu a potichu jsme se dostali k laťáku kam jelen s laní zašel, že ho obejdeme, abych mohl střílet až vyjdou ven. Chvilku to šramotilo a jedna laň se vynořila z boku a šla přes mítinu. Čekali jsme co bude a já se pomalu přichystal, že budu střílet z volné ruky. Napínáček byl již natažený a já se s kulovnicí natočil směrem k pasece. Za laní se vynořil kolouch a další laň. V ten moment jsem si připravil kulovnici k výstřelu a čekal na jelena. Srdce mi začínalo bušit, pomalu se to blížilo ke krku a začínala mě přepadat lovecká horečka. Z laťáku se vynořil další kus. Třetí laň. Zklamání a očekávání kdy konečně výjde jelen. Nyní jsem už srdce cítil až v krku. V tom se vynořil nádherný desaterák a pomalu přecházel mítinu. Lojza na něj houknul, jelen se zastavil pomalu otočil hlavu na nás. Já rychle zamířil na plec a vystřelil. Jelen vyskočil a já viděl jak mu druhý běh klinknul. Počítal jsem s ránou přes plece. Po výskoku odběhl přes mítinu a zastavil se za pařezem. Lojza mi dal pokyn ať dám další ránu. Bohužel nebylo kam. Za moment se jelen rozběhl do vysokého lesa. Zkusil jsem to v běhu, ale minul jsem. Poté jsme se šli pomalu podívat na nástřel a k pařezu, kde se jelen zastavil. Nikde ani kapka barvy. Začínal mě nahlodávat červík pochybností, že jsem minul, ale v duchu jsem si říkal, že přece nejsem takové pako abych se na 60m netrefil. Najednou Lojza křikl, že má barvu. Přišel jsem k němu a viděl na zemi, na dubovém lístku kapičku barvy. Lojza prohlásil, že to je piču ( zřejmě vycpávkové slovo na olomoucku, jako u nás ty vole ) a že jedeme pro psa. Dojeli jsme k němu pro fenku a vrátili se zpátky do lesa. Lojza ji šel nasadit na stopu a já hledal další barvu za svitu baterky. Byl jsem celkem upěšný a našel celkem 15m pobarvené stopy kde bylo vidět, že barva lehce přibývá. Mezitím začala čubina asi 150m ode me hlásit. Lojza zavolal, ať přijdu a přinesu mu kulovnici, kterou nechal u auta. Rychle jsem ji popadl a s nadějí jsem za ním utíkal. Mezitím se čubina vrátila k Lojzovi a ten prohlásil, že asi hlásila prasata, protože po jelenovi by šla. Opět jsem propadal beznaději, že jsem to zkur... . Tu se holka vrátila na stopu a při hlášení bylo slyšet lámání, jak před ní něco odbíhá. Šli jsme to prověřit a najednou byl cítit říjný jelen a mě svitla naděje, že to přece jen dobře dopadne. Okamžitě, jsme vyrazili za štěkotem. Tu mi najednou Lojza hodil jeho baterku ať mu svítím, že vidí jelena. Samozřejmě mi upadla a svojí baterkou jsem mu posvítil tak šikovně, že nic neviděl a jelen mezitím odskočil. Seběhl asi 50m sráz dolů k cestě a bylo slyšet, že vybíhá svahem nahoru za cestou. Čubina no opět začala zaštěkávat na místě a my za ní pospíchali, když jsme byli asi 10m od ní tak jsme ho uviděli. Jelen již ležel v trávě a už ani neměl snahu vstát. Jen neustále točil hlavou proti čubině. Lojza na nic nečekal a jak fenka odskočila, tak ho dostřelil, aby zase neodešel a dál se netrápil. Já si myslím, že už by další úprk nezvládl, bylo na něm vidět, že má dost. Asi se tím posledním úprkem z a do kopce zalil. Po dostřelení následovala gratulace k ulovení, předání úlomku, pochválení čubinky za úspěšný dosled a mne konečně začala zaplavovat euforie z úspěšného lovu. Poté jsme se zvědavě šli podívat, jak jsem ho vlastně střelil. Rána to nebyla špatná a podle Lojzy dobrá ale na piču

. Jak jsem byl nervózní tak jsem to přetáhl dopředu a minul ramení kloub asi o 2cm a trefil spodní komoru a rozbil druhé plecko. Bohužel kule neprošla skrz a jelen se vybarvil dovnitř. Poté se mne Lozja zeptal, zda má jelena vyvrhnout, což jsem s díky odmítl a začal sám. Lehce mě potěšilo, když po chvilce prohlásil, že už jsem asi něco vyvrhoval a že mi to jde. Jen mi dával sem tam radu, což jsem s díky přijal. Přece jenom se jednalo teprve o druhého jelena, kterého jsem vyvrhoval a je rozdíl vyvrhovat 15kg srnce a 170kg jelena. Když jsem skončil, tak dorazil Lojzův kolega s pic-upem. Jelena jsme společně stáhli dolů k cestě, naložili a odvezli do chlaďáku. Oba lesníci prohlásili, že mám štěstí a povedl se mi DOBRÝ jelen a to ještě na první vycházce.