Neřekl bych, že jádro je s pláštěm v případě "bondovaných" střel spojeno zrovna pájením, nýbrž se prostě a jednoduše jedná o spojení dvou kovů na "atomové bázi"-jak jinak nazvat kovovou vazbu??
Pokud tedy bereme, že k bondování byla použita technika, kdy je jádro do pláště odlito a ještě nějakou dobu zůstává při vysoké teplotě, jedná se o difuzní spojení dvou kovů, kdy je díky relativně zvýšené teplotě usnadněna difuze atomů Cu mřížkou Pb a naopak. Výsledkem jsou vrsvy různě bohaté výše uvedenými prvky a to tak, že nejblíže k jádru se jedná o vrstvy bohaté Pb a chudé Cu a naopak-vychází to z rychlosti difuze, která je primárně ovlivněna teplotou a pak difuzním koeficientem daného kovu v mřížce "okolního kovu". Stejný princip se uplatňuje u každého žárového pokovení, jmenujme třeba pozinkování nebo nebo pocínování.
I zde pak platí, že čím teplejší (samožřejmě s ohledem na další parametry) lázeň, tím tlustější difuzní vrstva na povrchu bude a tím "mechanicky odolnější" bude. Odhadem lze to samé říct i o "žárovém poolovění" vnitřku střely s tím, že lázeň se už z pláště nevyjme, nábrž utuhne a tvoří jádro střely. Samožřejmě to, jak rychle utuhne a jaké má složení bude řídící pro jak pro jeho mech. vlastnosti, hlavně tedy u deformací přesahující 10^6 s-1 a více....tak pro precipitační procesy spojené se "stárnutím" olova resp. sekundární precipitace částic, které se za dané teploty nejsou schopny udržet v přesyceném tuhém roztoku.
Jenom ještě drobné dopnění k ocelím-opravdu jen malé procento běžně používaných ocelí má strukturu tvořenou výhradně nebo téměř výhradně tuhým roztokem. Snad jen trafo oceli s Goessovou strukturou a pak několik dalších pro spec. použití (a nejpíš ani ty ne...). Jinak zbytek ocelí používaných v praxi má strukturu tvořenou jak tuhým roztokem, tak dalšími fázemi (právě ten zmíněný Fe3C, Lawesovy fáze apod.) nebo fázemi vzniklých sekundárně samovolně nebo cíleně tep. zpracovánám. Druhá věc, která tady ještě nepadla je, že vlastnosti slitin se s časem mohou měnit-to platí např. jak pro oceli, mosazi...tak pro slitiny olova. Hlavně ty více legované olověné slitiny mohou své vlastosti s časem měnit díky již výše zmíněné precipitaci, kdy vznikají částice, které ovlivňují mech. vlastnosti.
Odhadem bych řekl, že princip bondování střel je u všech typů v zásadě stejný, jde pak jen o způsob provedení a případné nastavení parametrů, úpravu resp. předúpravu povrchu jádra nebo vnitřku pláště. I malé rozdíly ve způsobu provedení ale hrajou roli při tak rychlé deformaci, jaká nastane při průchodu střely reálným prostředím s vysokým odporem proti pronikání.
Snad nejsem moc OT a snad jsem se v nečem neseknul, pokud ano, prosím o neukamenování
)
