

Tradice samozřejmě nejsou myslivost, ale tradice prostupují celou myslivostí. Dobrý myslivec vybere nejslabší kus v tlupě, protože se řídí pravidly selekčního odstřelu, protože loví abych choval a neloví největší kus, aby si ho strčil do mrazáku. Dobrý myslivec nestřílí na kohouta- pěšáka, na hon přijde včas a pěkně po myslivecku oblečen a s čistými gumovkami. Dobrý myslivec nekecá v hospodě co pro zvěř udělal, ale do hospody přijde až poté, co zavezl krmení a zaparkoval traktor do stodoly. To je myslivost prostoupená tradicemi. I v té hospodě pije levou rukou, věren tradici hříšné pravačky Huberta, než se stal svatým. Ale dělá to sám a dobrovolně, protože ho to baví, protože tomu věří a protože se o tom chce dozvědět víc.
Já rozdíl mezi lovcem a myslivcem vidím v tom, že myslivec je prakticky denně v kontaktu se svým revírem, je členem nějakého MS nebo HS a myslivosti se věnuje prakticky celoročně. Lovec není členem MS, nemá svůj revír, lovům se věnuje víceméně v určité době, poplatkově nebo na pozvání, po zbytek roku se věnuje jiným koníčkům nebo zaměstnání. Prostě každému podle jeho ctěné libosti. Všechno je v lidech. Z nikoho neudělá myslivce to, že pije levou rukou nebo nosí tralaláček. Z nikoho neudělá lovce, když si koupí hi-tech oblečení a výkonnou ultrapřesnou kulovnici. Myslivec může být dobrým lovcem a z lovce se časem může stát dobrý myslivec. Ta hranice je velmi tenká a každý nechť si sám uvědomí, na které straně hranice stojí nebo chce stát.
Na zlepšení obrazu myslivosti musíme zapracovat všichni, kolektivně i individuelně. Chováním, vystupováním na veřejnosti i v přírodě. Večer u televize kde kdo nadává na myslivce, značně masírován médii, ale pak si jde koupit lístek na myslivecký ples, protože se tam dobře nají zvěřiny a ještě vyhraje něco v tombole. Když vyhraje kus zvěřiny, přijde požádat místního myslivce, aby mu ten kus rozdělal, protože už teď mu tečou sliny. Pokrytci jsou na obou stranách.