figi píše:Pravda, pravda. Ale i z toho fóra, o kterém píšeš, mi chodí dost dotazů na mail. Pečlivě to tady monitorují !
Tak třeba se taky některý poučí.
jo to mas sakra pravdu,jednou ty hlasky sepisu,pridam par vyzivnych SZ a bude z toho bestseler (nebo jak se to pise )
Jinak samozřejmě jsou všude v MS proti střelbám ty samé typy. Jedni se už dopředu bojí, a na něco se vymluví a omluví.
Druzí dělají ramena, oni přece střílet nemusí.
Rozumná skupina lidí chce, aby tam byl někdo, kdo tomu rozumí, aby to mělo cenu. Nevím, jestli je to obvyklé, ale ve dvou MS kde jsem, to tak je.
malicko OT,pri cteni posledniho figiho prispevku me napadlo jedno srovnani.... jaky je rozdil v nahance a dnem na strelnici?
je to spolecenska akce? - ano je
sejdou se "kamaradi" a znami ?- ano sejdou
mohou si popovidat a pobavit se a pritom si i vystrelit? - ano mohou
mohou si pak po akci zajit popovidat do hospudky u piva? -ano mohou
jediny rozdil vidim pouze v tom ze po takove to spolecne akci nebude ani jedneden kus na vyradu (ani zadny zmrzaceny) a kdyz tak se z toho vyspi. je to jen takova myslenka ale ?..................
Panove, moc dekuju za komentare, vyzkousim vase rady!
Zdendo, to klasicke rozechveni pred vystrelem mam po tech letech stale a jsem za nej rad:-)
Prave jsem se vratil z lesa, opet jsem cuniky nasoulal, ale nedostal jsem se k jiste rane - takze budu muset jeste pockat, abych videl, zda se srovnavam:-)
Ceska myslivost bude takova, jakou si ji my, cesti myslivci a lovci, udelame
to vhool - při tom porovnávání jsi zapoměl na jednu věc a ta právě odrazuje ty "členy" - když střílej po zvěři, není vidět kam to jde a pokud se trefí a blbě, dá se to okecat. Papír ukáže všechno...
to alda - to, cos tu popisoval se mi stávalo taky a někdy i stává. Je to přesně stav, kdy je toho v životě a práci moc a i v lese přemýšlím co ještě musím udělat, zařídit, stihnout atd. Mockrát se mi už stalo, že po takovým přemýšlení a bilancování situace v práci, jsem se radši sebral a jel domu.
Teď jsem si tak uvědomil, jak jsem to vše znovu pročetl...
Pomalu si začínám myslet, že vlastně střílet neumím.
Nikdy jsem netrénoval s malorážkou, protože chvíli jsem s ní střílel a pak mi nafackovala i moje 308. Proto jsem se zařekl, že střílet budu jen z kulovnice.
Strašně dlouho mi trvalo, než jsem si přestal strhávat ránu a vyřešila to až jiná zbraň. Do dneška se ale přistihnu, že k tomu mám sklony.
Už tím, že jsem jednou tolik než na zvěř sypal na terč, jsem kolegům připadal divnej. Ročně okolo 200 ran.Nikdy jsem nebyl na ofic. kulový střelnici, vždycky jen na střelnici jiný. Taky tam lítaj střely, ale maj průměr 120mm... Nikdo mi tam ale nikdy neporadil, ani nepomohl, na všechno jsem byl sám. Mockrát jsem si Vhoole vzpoměl na tvojí větu - já věděl, co mi flinta dělá a pak jsem zjišťoval proč. Taky zjišťuju. A koukám...
A abych nebyl úplně OT, mám jednu radu pro začátečníky z vlastní zkušenosti : poslechnout si rady, ale od někoho, kdo tomu rozumí a ověřit si pravdivost. Důvěřuj, ale prověřuj
kasari píše:...Nikdy jsem netrénoval s malorážkou, protože chvíli jsem s ní střílel a pak mi nafackovala i moje 308. Proto jsem se zařekl, že střílet budu jen z kulovnice.
Strašně dlouho mi trvalo, než jsem si přestal strhávat ránu a vyřešila to až jiná zbraň. Do dneška se ale přistihnu, že k tomu mám sklony. ...
no prvni cast je prave o spravnem drzeni zbrane a druha o zbrani samotne napr.pazba (ale take o spousteni) ....
V začátku je možná lepší trénovat spouštění na krátké zbrani jednoruč. Tam musí být pohyb ukazováčku naprosto autonomní. Taky je při sušení daleko lépe vidět chyba při odhledu.
Tikka T3 Varmint 308W, Weatherby Mark V Accumark .300Win. Mag., IZH94 12x76/308W, IZH 27 EM 12x76/12x76, Suhl 150 Standard .22LR
Také se připojím. Nejdříve stručně k vývoji. Jako malý, opravdu malý jsem střílel s tátou ze Slavie 620, poté už sám a přibyla k tomu ještě vzduchová pistole tex. Někdy v sedmi letech jsem začal chodit dos třeleckého kroužku, kde jsem střílel ze vzduchovky trénovalo se tam snad s S631, moc si to nepamatuji. Pak postupně proběhlo pár závodů a postupem času, nevím, kolik mi bylo jsem přešel na malorážku a první, kterou jsem dostal do ruky byla SM-2. Na tu v životě nedám dopustit a jediná její chyba je, že ji také nevlastním. Pak jsme přestal střílet a více jsem se věnoval hokeji - obojí stíhat nešlo. Po zranění jsem hokej musel opustit a vrátil se ke střelbě. Opět jsme se stal členem SSK a pořídil si pistoli a více méně pro zábavu, ale poctivě jsem trénoval. Pak jsem si koupil ZKM 456 a obliba dlouhých zbraní převážila a věnuji se jí vlastně dosud a to střídám kulovnici a malorážku. Na zdejší poměry průměrně na poměry myslivecké nenechám vychladnout hlaveň.
Rád bych se vrátil k dýchání. Je rozdíl mezi zadržet dech a přerušit dýchání. Dostal jsem se pro sebe k osvědčenému scénáři. Sám jsem na to nepřišel, ale poradilo mi to několik dobrých střelců. Nepřerušovat dýchání při výdechu, ale při nádechu. Je složitější to antrénovat, ale jakmile tomu člověk přivykne, tak sám poté uzná, že to za to stálo. Jde o to, že při výdechu jsou všechny dýchací svaly povolené a při přerušení výdechu, je pro tělo složité tento průběh zastavit a ať se snažíme sebevíc, lehce se otřese. Při nádechu jsou dýchací svaly ve zvláštním režimu, kdy se střídavě uvolňují a napínají, podle toho, kde zrovna vzduch je. Jakmile střelec pozná moment, kdy je při nádechu nejméně napjatý, má skoro vyhráno. Přerušení dýchání potom nevede k takovému otřesu jako při přerušení při výdechu. Čili je dobré se v klidu a zvolna nadechovat až do naplnění kapacity 5/8 - 3/4. Nádech přerušit a pomalu začít spouštět. Ovšem pokud k výstřelu nedojde do maximálně 4 vteřin, nastane svalový třes a je třeba vše opakovat. Ideální je spustit co nejrychleji. Trninkem se to člověk naučí a ke spuštění poté dochází již kolem vteřiny. Velkou chybou na začátku je nádech "do plna". a to je třeba dávat velký pozor.
Doba po kterou si střelec může dovolit dýchání přerušit je individuální. Záleží na jeho kondici. Já poměrně dost sportuju a proto nemám problém se třesem ani kolem šesté vteřiny. Nicméně vždy platí, čím dříve, tím lépe a každá půlvteřinka navíc je znát. Druhá věc je neuspěchat spouštění při přerušeném dýchání na úkor vzniku dalších chyb.
Flash píše:Rád bych se vrátil k dýchání. Je rozdíl mezi zadržet dech a přerušit dýchání. Dostal jsem se pro sebe k osvědčenému scénáři. Sám jsem na to nepřišel, ale poradilo mi to několik dobrých střelců. Nepřerušovat dýchání při výdechu, ale při nádechu. Je složitější to antrénovat, ale jakmile tomu člověk přivykne, tak sám poté uzná, že to za to stálo. Jde o to, že při výdechu jsou všechny dýchací svaly povolené a při přerušení výdechu, je pro tělo složité tento průběh zastavit a ať se snažíme sebevíc, lehce se otřese. Při nádechu jsou dýchací svaly ve zvláštním režimu, kdy se střídavě uvolňují a napínají, podle toho, kde zrovna vzduch je. Jakmile střelec pozná moment, kdy je při nádechu nejméně napjatý, má skoro vyhráno. Přerušení dýchání potom nevede k takovému otřesu jako při přerušení při výdechu. Čili je dobré se v klidu a zvolna nadechovat až do naplnění kapacity 5/8 - 3/4. Nádech přerušit a pomalu začít spouštět. Ovšem pokud k výstřelu nedojde do maximálně 4 vteřin, nastane svalový třes a je třeba vše opakovat. Ideální je spustit co nejrychleji. Trninkem se to člověk naučí a ke spuštění poté dochází již kolem vteřiny. Velkou chybou na začátku je nádech "do plna". a to je třeba dávat velký pozor.
Presne tymto sposobom to funguje aj u mna. Nadych na ako pises na 2/3 az 3/4 kapacity, prerusenie na 2-3 sekundy a vystrel. Pokial sa nevydari,tak pomaly znova. V momente prerusenia je vsetko stabilne, osnova stoji na terci/cieli a nemusim hladat moment,kedy sa mota okolo "desiatky". Tiez to istu dobu trvalo,kym som prisiel na sposob najvhodnejsi pre mna. Dosahujem s tym svoje najlepsie vysledky.
Taky jsem začínal asi jako všichni se Slavií a diabolky jsem nestačil kupovat. Střílel jsem na škole závodně a dokonce i vyhrával nějaké ty závody. Poté jsem přešel na malorážku a zanedlouho přišla i první kulová zbraň - kulobrok UB. Malorážka mněla krátké trvání, ale výsledky byly velmi dobré.
Můj kulobrok v té době nemněl napínaček, což jsem nijak neřešil, nepřišlo mi to podstatné - to ovšem byla chyba. Z počátku přišlo několik chybených ran, což jsem si nějak nemohl přebrat. Tvrdá spoušť a chyba při zadržování dechu a očekávání rány... Říkal jsem si už, už musí jít a trhl jsem - chyba. Několik cvičných ran to spravilo a nebyl problém střílet na vzdálenosti okolo 150 m se 100% úspěšností. Nějak to ale nebylo pořád ono. Mým snem vždy byla kulovnice - ta taky přišla. Kulobrok šel z domů a pořídil jsem nynější CZ 550. Bylo to jako nebe a dudy. Kulovnice mi prostě okamžitě sedla.
Přiznám se, že kontrolních ran za rok vystřelím do terče tak 10. Netrénuji už ani s malorážkou ani s jinou zbraní.
Důležité je podle mně mít dobrou zbraň - spolehlivou. Mít sebedůvěru a samozřejmně musím také umnět střílet. Nikdy nestřílím s tím že buď trefím nebo ne ale vždy s tím že pokud vystřelím, mám kus. Co se týče dechu, také zadržuji krátce při výdechu, těsně před ránou.
Co píše Alda o nedůvěře sama v sebe. Já osobně si prostě při střelbě věřím na 100%, o to horší je to pak pro mně při chybené ráně, což se stane snad každému. Pak mám problém a řeším co se stalo, proč atd. Pokud si to neobjasním, přijde okamžitě kontrolní výstřel. Pokud je vše ok, velmi mi pomůže další ulovený kus v blízké době. Poté je vše jako dřív. Letos se mi u kamaráda stalo, že jsem chybil srnče asi na 30 m z kazatelny. Byl jsem z toho úplně vedle a nechápal to. On se smál a divil se, proč jsem z toho tak mimo, že se to stává i několikrát za sezónu. Mně ovšem ne, nejsem na to zvyklý a nepřipouštím si, že by se to mohlo stát. Kontrolní rána vše objasnila - podstřelovalo mi to asi 10 cm. Hned za dva dny jsem ulovil srnče na 40 m na krk a bylo vše jako dřív.
Tak zkusím zase něco napsat.
Píšu jen to nejpodstatnější a vlastní zkušenosti.
Velmi důležité je správné držení zbraně. Teorie je velmi dobře popsána pro sportovní střelbu, ale pro loveckou platí vesměs to samé.
U kulové střelby je velmi důležité správné založení pažby do ramene zejména z pohledu vždy stejného zvládnutí zpětného rázu. To znamená zakládat zbraň vždy naprosto stejně, aby se při střelbě naprosto stejně chovala. Zároveň je naprosto přesné a vždy stejné založení botky v rameni velmi důležité pro přesnost. Samozřejmě založení souvisí i s polohou při střelbě, jinak je pažba založená v poloze v leže a jinak vestoje, ale v každé poloze musí mít přesně to stejné místo. Způsob a místo založení záleží na tvaru pažby a proporcích střelce. Každý si musí najít pro sebe to, co mu nejvíc vyhovuje. A nechte se tak vyfotit z různých stran, pak si to vyhodnoťte.
Vždy platí, že ruka, kterou nespouštíme podepírá zbraň – nese váhu zbraně a zajišťuje zamíření . Zbraň v této ruce musí být také správně uložena. Nejlepší místo ve všech polohách pro zajištění dobré stability je těsně vedle palce v dlani na palcovém svalu. Toto místo při podepření zbraně nám dá nejlepší pozici z hlediska svalového napětí v předloktí a tím se vyvarujeme fatálních a nevysvětlitelných chyb v okamžiku výstřelu.
Bohužel tato ruka nám přenáší do zbraně tep srdce, což je velmi patrné zejména při střelbě s velkým zvětšením puškohledu. Eliminovat se to dá poměrně snadno, rukavicí, která tento tep odizoluje. Další způsob eliminace tepu při lovecké střelbě je podepření zbraně měkkou podložkou. Výborná je na to trojnožka, kterou jsem vymyslel a kterou používám, protože zbraň pokládám přímo na trojnožku a levou rukou ( jsem pravák ) se držím trojnožky těsně pod zbraní, aniž bych se jí dotýkal. Trojnožku mám poměrně masivní a velmi stabilní, takže mi zároveň zpevňuje polohu vstoje. Je to jako disciplína srnec s pevnou tyčí u K4M. Zbraně mám velmi dobře a přesně vyváženy ( olovo v pažbě ) s těžištěm přesně na předním šroubu, který drží závěr v pažbě. Jednak se zbraň takto vyvážená velmi dobře nosí a neunavuje mne i přes svoji značnou váhu, a zároveň se s ní velmi dobře manipuluje, takže je naprosto perfektně použitelná i pro střelbu na běžící zvěř. Jsem zvyklý podepírat ve všech polohách a střeleckých situacích ať rukou nebo měkkou oporou v těžišti, nebo těsně před ním. Jde to vždy, kromě polohy vleže.
Opírání zbraně o tvrdé podložky ( dřevo ) v různých situacích, jako je třeba lov z kazatelen či posedů si často vynutí podložení zbraně rukou. Je několik možností, ale jediná stabilní a spolehlivá je položení zbraně na palcový sval. Ostatní včetně položení předpažbí na předloktí jsou vesměs nestabilní a nedoporučuji je. Ruka se pokládá na tvrdou podložku dlaní vzhůru a je nutné, aby to nabylo bolestivé a aby bylo vyloučeno jakékoli svalové napětí. Je dobré si to nacvičit, zvláště ti, kteří loví často z posedu či kazatelny.
Při střelbě vleže s bipodem či jinou oprou, na které je zbraň položena, podepírá tato ruka pažbu vzadu téměř pod botkou. Tady je velmi důležité vyvarovat se takové polohy, kdy k podepření pažby je nutné svalové napětí, které můžeme v okamžiku výstřelu povolit. Zároveň je možný opět přenos tepu. Nejlepší řešení je měkká podložka v dlani, velmi dobrá je třetí noha, ale je nutné znát přesně její případný vliv na bod dopadu střely.
Každý dotek zbraně s naším tělem přenáší na zbrań tep srdce a chvění. Izoluje to oblečení, také si všimněte, že většina kulových střelců i v parném létě trénuje nepochopitelně navlečená. Tep a chvění těla přenesené na zbraň jsou skvělí útočníci na psychiku střelce a u těch nezkušených nebo méně zkušených se jim to skvěle daří. Je to normální věc, chvěje se to každému, chce to jen trochu praxe a je to v pohodě.
Ruka, která spouští, drží pistolovou rukojeť. Nepodepírá zbraň, její hlavní úloha je spouštět, zajišťuje ale také tlak pažby do ramene. Je dobré pevné držení, jak u malorážky, tak zejména u kule, ale v žádném případě nesmí být křečovité. Málo pevné a slabé držení nás vytrestá větším rozptylem i u malorážky. Držení zajišťují pouze prostředníček, prsteníček a malíček, a na druhé straně je to polovina dlaně směrem k zápěstí. To by měl vždy zajistit správný tvar pistolové rukojeti. Palec musí být vždy na pažbě jen volně položen, jakýkoli tlak palce je zdroj chyb a kolísavých výsledků. Palec může obepínat krk pažby a nebo je na ní jen shora položen směrem k úderníku. To záleží na jejím tvaru a pohodlném uchopení pistolové rukojeti. Poloha této ruky na pistolové rukojeti musí být vždy naprosto stejná a pevnost uchopení také. Zrovna tak tlak do ramene.
Tady je výborná alespoň trochu tvarovaná rukojeť, aby si ruka snáz našla svoji přesnou pozici, bohužel u loveckých z braní to není obvyklé. Pro stále stejnou polohu pomáhá vyboulení pistolové rukojeti do dlaně. Vynikající je také hodně zdrsněná pistolová rukojeť, bohužel lakované pažby jsou z pohledu pevného a jistého úchopu to nejhorší řešení.
Ze všech svých pažeb jsem lak odstranil, zdrsnil pistolové rukojeti po celém obvodu a napustil olejem. Je to dokonalé z pohledu dobrého uchopení, nikdy a za žádných okolností mi pažba neklouže a zároveň to i velmi dobře vypadá.
Ukazováček – prst, kterým obvykle spouštíme se nesmí nikde dotýkat pažby. Jeho jediné místo dotyku je jen na spoušti.
jo to mas sakra pravdu,jednou ty hlasky sepisu,pridam par vyzivnych SZ a bude z toho bestseler (nebo jak se to pise 
Nikdo mi tam ale nikdy neporadil, ani nepomohl, na všechno jsem byl sám. Mockrát jsem si Vhoole vzpoměl na tvojí větu - já věděl, co mi flinta dělá a pak jsem zjišťoval proč. Taky zjišťuju. A koukám...
