Re: Smutná událost.
Napsal: ned 26.10.2014, 10:25
Tohle vlákno se příhodně jmenuje "smutná událost". Je totiž skutečně smutné, že mezi vlastníky zbraní a držiteli ZP se najde někdo, kdo je schopen podporovat takovou hovadinu, jako centrální sklad zbraní, což je věc, kdy se 2x denně modlím, abych se toho nedožil. Z hlediska prevence průseru neřeší vůbec nic, narozdíl třeba od Leonova návrhu, a je to takový zásah do práv, svobod a soukromí občanů, že vidím všechny diktátory vstávat z hrobů.
Jinak jsem ale pisatele taky moc nepochopil. Proč že to skončil s myslivostí (ne že bych tedy měl pocit, že je to tak hrozná ztráta). Protože na něj byli někde oškliví? Chudáček...
Pokud někdo chce začít s myslivostí proto, aby si našel kamarády, ať jde raději do skauta. Lov je podle mě silně individuální záležitost a do lesa a na lov chodím především proto, abych mohl být sám. To že je to ve zdejších podmínkách čím dál těžší, to je jiná věc, a že se díky myslivosti potkají lidi stejně zaměření a vzniknou přátelství, to zrovna tak. Ano, ve sdruženích to často funguje tak jak funguje, že ne ideálně, to asi nic co dělají lidí, a že ne tak, jak si já zrovna představuju, to je dáno principem, jak sdružení fungujou. Jak se říká, parta je dobrá věc, ale dva jsou už moc. 
No a když ten zbytek lidí nepřesvědčím o tom, že mám pravdu, tak mám zkrátka smůlu a přehlasujou mě. Jo, taky mám kolem sebe lidi, s jejichž názory na myslivost, nebo prostě obyčejně s jejich povahou a přístupem mám podstatný problém, ale to je skutečně vždycky, když jde o lidi. Proto taky tak rád vypadnu sám do přírody. Ale abych se dostal k tomu podstatnému, dnes už naštěstí není jen jeden jedinný, lidově-demokratický způsob, jak se věnovat lovu a myslivosti. Např. řada soukromých revírů hledá tzv. povolenkáře, zaplatím příspěvek na nájem, nafasuju povolenku na zvěř dle domluvy, a lovím si po svém, a jak mě vyhovuje a jak je to podle mě dobře, a s nikým se dohadovat nemusím. Další varianty taky existujou... takže fňukat nad tím, že jsem musel skončit s myslivostí, protože na mě někde nějaký strejda ošklivě kouknul...je min. na psychologa.
Jinak jsem ale pisatele taky moc nepochopil. Proč že to skončil s myslivostí (ne že bych tedy měl pocit, že je to tak hrozná ztráta). Protože na něj byli někde oškliví? Chudáček...
Pokud někdo chce začít s myslivostí proto, aby si našel kamarády, ať jde raději do skauta. Lov je podle mě silně individuální záležitost a do lesa a na lov chodím především proto, abych mohl být sám. To že je to ve zdejších podmínkách čím dál těžší, to je jiná věc, a že se díky myslivosti potkají lidi stejně zaměření a vzniknou přátelství, to zrovna tak. Ano, ve sdruženích to často funguje tak jak funguje, že ne ideálně, to asi nic co dělají lidí, a že ne tak, jak si já zrovna představuju, to je dáno principem, jak sdružení fungujou. Jak se říká, parta je dobrá věc, ale dva jsou už moc. No a když ten zbytek lidí nepřesvědčím o tom, že mám pravdu, tak mám zkrátka smůlu a přehlasujou mě. Jo, taky mám kolem sebe lidi, s jejichž názory na myslivost, nebo prostě obyčejně s jejich povahou a přístupem mám podstatný problém, ale to je skutečně vždycky, když jde o lidi. Proto taky tak rád vypadnu sám do přírody. Ale abych se dostal k tomu podstatnému, dnes už naštěstí není jen jeden jedinný, lidově-demokratický způsob, jak se věnovat lovu a myslivosti. Např. řada soukromých revírů hledá tzv. povolenkáře, zaplatím příspěvek na nájem, nafasuju povolenku na zvěř dle domluvy, a lovím si po svém, a jak mě vyhovuje a jak je to podle mě dobře, a s nikým se dohadovat nemusím. Další varianty taky existujou... takže fňukat nad tím, že jsem musel skončit s myslivostí, protože na mě někde nějaký strejda ošklivě kouknul...je min. na psychologa. 
