No, Petře, ono se v případech, kdy zbraň jednou má a jednou nemá přijatelný rozptyl, obtížně radí i majiteli zbraně, zvlášť pokud není schopen spolehlivě vypovědět o tom, jaké rozměry má vývrt a v jakém je technickém stavu.
Pokud přicházíš, žes něco někde slyšel, těžko můžeš očekávat jednoznačnou, zázračnou radu
(?? vrátit se do té hospody a požádat, jestli by pánové to o těch nábojích nezopakovali, že si uděláš poznámky, by ses mohl jinde zeptat jesli nekecali ??)
Kdybys mohl říct, ano, byli jsme - oni byli s tou zbraní na střelnici a vystřelili 4x 5 ks nábojů ráže 8x57J v takovém a takovém provedení a udělalo to na XX metrů takový rozptyl. Potom jsme s přestávkami na vychladnutí hlavně, případně s vyčištěním a následným odmaštěním nebo úvodním "ölšůsem" vystřelili dalších 4 x 5 ran náboji S&B se střelou Sierra 220gr a dosáhli takových a takových rozptylů ...
Jenže podobné historky bývají založené spíš na tom, co kdo odhlédne při lovu nebo na dvou či třech ranách na louce přes hubertus na kapotě teréňáku
. Přece i u zbraně v moderních, rozměrově jednoznačně určených rážích se stane, že konkrétní lovecká zbraň s jedněmi kvalitními náboji dosáhne rozptyl 0,4 MOA a s druhými kvalitními náboji se ani do 2,0 MOA nevejde
Závěry typu "Mauser" se dvěma ozuby vpředu a jedním pojistným vzadu jsou velmi odolné. Skutečnost, že někdo dlouho v takové zbrani používá nepříslušné střelivo a nic se mu nestalo ještě neznamená, že je takové počínání bezpečné. Asi jsem už uváděl příhodu K.D. Meyera, kterému si starý myslivec stěžoval na svého puškaře, že musí nosit do lesa dřevěnou paličku, by závěr "Mauserovky" po výstřelu otevřel. První prohlídkou Meyer zjistil, že uzamykací ozuby jsou skoro 1 mm "zabořené" do opěrných ploch pouzdra závěru. Stařík pak doznal, že své náboje plní prachem, který přesype z modrých plastových 7,62NATO cvičných nábojů, když jim nožem odřízne špičku - neb tam je prach přece již odměřený
No a dědouškovi se taky nikdy nic nestalo a trefoval výborně
Na druhé straně i "rozlétlá Mauserovka" je občas k vidění.
Osobně jsem měl kamaráda, který používal přestavěnou Brněnskou pušku vz. 24 ráže 8x57JS, S&B SPCE střílela výborně, při obligátní kontrole ve zkušebně (někdy cca 1992) mu "škrtli" to "JS" neb neprošel kalibr 7,92 mm. Protlačili jsme tedy komprimovaný olověný váleček a zjistili, že vývrt se čtyřmi pravotočivými drážkami je atypický. V polích byl průměr cca 7,88 mm, v drážkách cca 8,20 mm, ale drážky byly (asi ještě skutečně třískově drážkované) jen cca 2 mm široké, pole mezi nimi byla široká cca 4,3 mm. Zalili jsme průtlaček do pryskyřice, vybrousili, zplanimetrovali příčný průřez a jejda, hlaveň byla ještě výrazně užší než CIP předpokládá pro ráži 8x57J (naměřili jsme cca 49 mm2 - oproti 50,3 mm2 u 8x57J a 51,8 mm2 u 8x57JS).
ČS erár zřejmě věřil, že takový vývrt víc vydrží
Takže odpověď je - Ano, konkrétní zbraň může střílet přesněji s náboji se střelou většího průměru (před cirka 150 lety s měkkými olověnými střelami to bývalo obvyklé schéma). Jestli je ta přesnost lepší jen díky průměru střely nebo by jiné, rážově příslušné náboje střílely líp, nevíš dokud to nevyzkoušíš. Pokud používáš tovární náboje se střelou o průměru o více než 0,5% větším než je vývrt hlavně v drážkách, je závěr tvé pušky zatížený nadměrným tlakem (vyjma nábojů Americké provenience označených "8 mm Mauser", kde s "přihlouplým" počínáním US spotřebitelů - zákazníků - SAAMI i výrobci počítají a vyrábí náboje "Mauser" jen na úrovni cca 60% tlakového limitu stanoveného CIP - i výkon je pak ale výrazně nižší).
Taky se tomu kamarádovi mohlo jednoduše stýskat po starších nábojích S&B s RN - kulatou olověnou špičkou a střižnou hranou na předním okraji pláště - ty si tady v 8x57JR chválí třeba Zbrojovák
