LOV OPRAVDU VELKÉHO LOSA V RUSKU - NA SIBIŘI

[Myslivec Milda]

O lovu losa v Rusku je zde na LF už jedno téma, jmenuje se to Horror na Sibiři:
http://www.loveckeforum.info/viewtopic.php?f=12&t=7921

Když jsem si tento příběh a komentáře pod ním opakovaně četl, přišlo mi, že když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. Nechci se detailně vyjadřovat k autorovi a k věrohodnosti jeho popisu výše zmíněného Horroru. Nikde žádné fotky, žádné dokumenty dokazující pravdivost tohoto „Horroru“. Některé nejapné komentáře pod tímto článkem od jedinců kteří nikdy ve svém životě nezvedli svůj zadek a nikde venku - v zahraničí lovit nebyli, nic na vlastní kůži nezažili, ale budou trapně komentovat to co neznají, mi pak přišly jako projevy „českého internetového lovuzdárka“ , který má ty největší problémy sám se sebou. ( prdlačky o tom jak je to ve světě ví, ale bude nám o tom vyprávět a komentovat, místo aby mlčel. ) Byl jsem už jednou lovit v Rusku za Uralem, v asijské části jižně pod Čeljabinskem, v oblasti Kurgan, společně se čtyřmi kamarády a byl to fantastický lovecký výlet, takže vím jaké to tam je z vlastní zkušenosti a bez předsudků. ( viz. Popis lovu zde na L.F. - zde -- http://www.loveckeforum.info/viewtopic.php?f=12&t=11111 ) .

Chci tu pravdivě popsat a doložit svůj další lov v Rusku - na Sibiři daleko na severovýchod za Uralem tak, jak jsem ho prožil já, osobně. Měl jsem takové velké lovecké přání – ulovit v opravdové divoké ruské tajze sibiřského Losa lopatáče. Žádnou takovou tu parodii lovu na losíka s bidlovitou trofejÍ od 5.ti do 10 kg, jaká se obvykle nabízí v Bělorusku nebo Finsku, Švédsku, etc.etc. Chtěl jsem ulovit opravdu velikého západosibiřského losa, (druh - Alces pfizenmayeri) ne malého evropského, kterého má v česku kde kdo. Takže jsem se znova obrátil na německo-ruskou loveckou cestovku, jestli něco takového umí zorganizovat. Odpověď mi přišla relativně brzy, že mají volný termín jenom koncem září v oblasti cca. 150 km severo-východně za městem Tyumeň. S podmínkou, že se jedná jen o příležitost k lovu, že doba je ještě před losí říjí, a že tedy nemůžou garantovat úspěšný lov, protože honitba-oblast je velká cca. 20 x 20 km ( 40.000 Ha ) , navíc se jedná o totální bažinatou divočinu bez cest, bez telefonního signálu, a že potkat velkého losího býka je zde hodně o štěstí, bez záruky úspěšného lovu. Nebo že umí Kamčatku s vrtulníkem, kde je to hooooodně velká a drahá komerce ve velkém stylu. Na Kamčatce je už na mně zima a nesmyslně draho, takže volba padla na Tyumeňskou oblast. Hop nebo trop. Co se má stát to se stane, že.

[Myslivec Milda]

V první řadě je nutné vyřídit byrokratické záležitosti. Ruský pořadatel , prostřednictvím organizace „ Ochotniky Urala“, nám poslal oficiální pozvánku pro dva lovce. Na tomto základě jsme si vyřídili víza do Ruska za účelem lovecké turistiky, získali povolení k dovozu dvou zbraní a střeliva ( Do Ruska je běžně možné z důvodu lovu si vzít sebou svoje lovecké pušky a střelivo, samozřejmě i optiku ). Zařídili jsme si zdravotní pojištění pro lovecký pobyt v Rusku, koupili zpáteční letenky se společností Ural Airlines ---- Praha--Jekatěrinburg,( EX Sverdlovsk ) mailem jsme se domluvili s vlastním pořadatelem lovu kdy a v kolik hodin přiletíme a kdy se musíme vracet domů, jaké je tam počasí, co si vzít na oblečení a obutí. No a taky to hlavní. Zaplatit předem do Německa za náš lovecký pobyt + dopravu na letiště a zpět. Za ulovené trofeje se platí až po lovu, na místě, podle hmotnosti trofejí, před odletem domů. Všechno šlo hladce, takže lovecké dobrodružství mohlo začít.

Trochu mi vrtalo hlavou proč let Praha - Jekatěrinburg Airbusem trvá 7,5 hodiny, když je to jen nějakých 4.tisíce km? Až pak mi došlo, že jde o 3-hodinový časový posun mezi naším letním časem a jejich místním časem. V Praze na letišti proběhlo všechno hladce. Policisté nám zkontrolovali pušky, náboje a doklady, dál klasicky přes pasovou a celní kontrolu, pak už jsme se usadili v letadle. Byl to stejný Airbus A319 jakým jsme letěli minule s ČSA, akorát letušky byly Rusky a nabídly nám lepší servis a občerstvení než ČSA. ( u ČSA jsme nedostali ani vodu.) Odlétali jsme odpoledne a na letišti v Jekatěrinburgu jsme přistávali za tmy. Odbavení zavazadel a zbraní zde bylo hladké, profesionální a bez sebemenších problémů stejně jako rok předtím. Čekal tam na nás Michail- u kterého jsme lovili a nějaký činovník z organizace „Ochotniky Urala“, který nám dal dokumenty / ekvivalent ruského zbrojáku a doklady o tom že všechny lovy jsou legální a povolené./Před letištěm stála krásná černá Toyota Tundra / V8 – 4,6 L / s plast. nástavbou na korbě , do ní jsme se naložili a vydali se na cestu do „ekonomiky ochoty“ = honitby. Z Jekatěrinburgu přes Tyumeň a pak ještě nějakých 150km severovýchodně za ní do sibiřské tajgy. / Vzdálenost z letiště na loveckou základnu byla nějakých cca. 500.km. Na ruské poměry = nedaleko. Po cestě jsme se zastavili v hypermarketu nakoupit vodku, čokolády a podarky a pak už jenom přežít nějakých sedm hodin jízdy. Ruské dálnice jsou zde nové, tři proudy + odstavný pruh a žádné uzavírky. Jezdí po nich obrovské americké tahače Peterbilty a MACy které suplují vlaky do asijských republik kde nejsou koleje, anebo velké ruské Kamazy. Osobáky jsou jako u nás. Škodovky, VW, Mercedesy, BMW, a hooodně japonských aut. Skoro nad ránem jsme dorazili, to už po polních cestách, na Základnu kde jsme bydleli a v okolí lovili. S „mladým“ jsme bydleli v krásné lovecké chatě, ruské dřevěnici, moderně vybavené. Zepředu krytá veranda, pak předsíň, za ní veliká obytná místnost s kuchyní, ledničkou, velkou televizí se satelitem a hifi, krásné kožené sedačky, radiátory ústředního topení, na zemi dvě medvědí kůže. Z obytné místnosti se vcházelo do bočních křídel, kde byly ložnice, wc, umyvadla, taky všechno nové, bytelné a perfektně čisté. Pár metrů za chatou byla kotelna s kotlem na dřevo. Před chatou pak malá betonová plocha. Jak to tam vypadalo můžete zkouknout z mého alba na Rajče.cz ZDE:

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341418639

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341418658

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341418758

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341418761

Koupelnu jsme měli jen pár metrů od lovecké chaty. Typickou ruskou „báňu“ . Festovní dřevěnice :

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420582

Všude podlahové topení, v předpokoji si člověk odložil a mohl si zarelaxovat na lehátku:

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420608

Pak se přešlo do další místnosti, kde byl bojler s horkou a studenou vodou a sprcha:

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420622

No, a když byla chuť, tak se přešlo ještě do další místnosti, kde byla kamna s kameny, na ty se vychrstnul kbelík vody a člověk se mohl „pařit jak to prase“ na dřevěných pryčnách.

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420690

Takže hygienu tam mají rusové taky na velice dobré úrovni, sám tohle doma nemám. A taky nemám pracovníka který by se mi o to staral, takže si nechám zajít chuť. Když už jsem u toho servisu. Tak kousek před „naší“ loveckou chatou byl hezký malý domek a v něm žili manželé, odněkud z Tatarstánu, nebo fakt nevím jak se ty pseudorepubliky dnes jmenují, kteří se starali o bezvadný chod lovecké základny, včetně úklidu, praní prádla, vaření, péče o psy a blaho loveckých hostů. Byli to velice roztomilí, ochotní a příjemní lidé. Doma by o práci nezavadili, měli by možná hlad, takže je pro ně Rusko zemí zaslíbenou. Jsou tam 9.měsíců a přes velkou zimu letí domů a z toho co si naspoří podporují svoje příbuzné. Když jsem dal chlapíkovi krabičku Camelek, nebo 10.USD za čištění bot tak byl radostí bez sebe, až mi to bylo trošku blbé. Ale takový už je život. Jiný kraj, jiný mrav, zvyklosti a způsoby, že. Host se do toho nemá míchat. Na jídlo jsme chodili do nedaleké budovy kde přebývali naši hostitelé, dva bratři – statkáři. Taky to tam vypadalo velmi dobře.

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420706

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341419514

Za touto budovou bylo venkovní posezení s grilem, krbem a jezírkem s rybami.

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341419601

[Myslivec Milda]

Naproti „naší“ chatě byla ještě technická budova s velikým chladícím boxem a mrazákem a s dílnou na opravy aut a vybavení základny + dvě elektrocentrály, kdyby vypadl el.proud. Všechno tohle uprostřed pečlivě posekaného trávníku a obklopené nekonečným lesem. Prostě jako v pohádce. Samá divočina a najednou oáza civilizace. Včetně internetu a Wi-Fi.

Když jsme se trošku prospali, ráno něco dobrého pojedli, vypili stakan vodky, odjeli jsme na louku vyzkoušet svoje pušky, jestli jim ta letecká přeprava neublížila. Krajina je tam samá rovina jako na Hané, kopce jen na horizontu, a lesy, lesy, lesy, nekonečné lesy, sem tam louky a pole. Na jedné louce Michail postavil před heston sena lavici, na ní postavil terč, připevnil ho a dalekohledem odměřil 100.m, tam zajel Toyotou, vytáhnul z ní stolek, křesílko, nastřelovací kozu a měřič směru a síly větu. Fakt tam docela hodně foukalo ! Ukazovalo to vítr 12 m/sec. Vím že vítr umí odnést střelu ( lovecká poučka = když je vítr na lovu, má myslivec sedět doma ) ALE nikdy předtím jsem tohle nijak zásadně neřešil. Měli jsme sebou pro lov dva Blasery, moje byla – R8 Professional Success v té NEJ lepší ráži pro celý svět, tedy 8 x 68 S a „mladý“ zase R93 Individual v cal. 300 Winch.Magnum, taky velmi dobrá ráže.

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341419788

Puškohledy – Swarovski Z8i, ono taky pro lov nic lepšího a spolehlivějšího není, že. Nastavil jsem BT na 100 m a chystal jsem se k exhibici. V pohodě sedíce, schovaný za autem jsem vystřelil tři rány do terče a pak už jsem jenom „čučel jako vyoraná myš“ ! Výška dobrá,ALE všechny zásahy vítr odnesl o nějakých 7.cm vpravo! Už jsem chtěl srovnat stranovou odchylku, když mě Michail zarazil. .. Chorošo, něnáda ničeho měnit. Eto větor sibira dělajet.To samé v modrém se ukázalo i u té 300.Winch.Magnum ! Neuvěřitelné tohle vidět ! Od té doby se větru bojím a radši si výstřel odpustím, než riskovat kam to „spadne“. Měl jsem a stále používám náboje RWS – 8x68S-EVO, protože mojí hlavni tyhle náboje vyloženě „chutnají“ a tak nechci a nebudu nic měnit. R-93 má zase nejraději 300W.Mag.-CDP. Po kontrole pušek jsme se vrátili na základu a nachystali se na první cestu do revíru. Oba bratři společně provozují statek o rozloze 10.000 HA, pěstují tam obilí a na loukách mají krávy a ovce. Když jsme tam byli, akorát končily žně. Mimo to mají od státu pronajatou honitbu 40.000 HA (cca.20x20 km.) Na místní poměry taková slušná, středně velká honitba. Rusko je velká země, ale půda patří státu-ruskému lidu a rodilý rus si ji může pronajmout na 49.let. Cizinci si můžou ruskou půdu koupit leda v květináči.

[Myslivec Milda]

Když jsme se vrátili na základnu, rozdělili si nás Michail a Andrej mezi sebe. Jeden lovec= jeden průvodce. Pak jsme šli a autům. A zase jsme „čučeli“ na ruskou techniku ! Já jsem jezdil s Michailem, ten měl v Rusku postavené terénní auto zn.Trekol. Podvozek z náklaďáku, diesel motor- Mercedes 3,5L atmosférický bez turba a podobných hloupostí, volitelný náhon: Buďto jen přední kola, nebo přední a zadní kola, nebo všechny tři nápravy, všech 6.kol. K tomu jako bonus vzadu pod nástavbou vrtule, páč tohle monstrum umí taky plavat. Nástavba z hliníku, zevnitř zateplená, nahoře odklápěcí okno pro pozorování za jízdy. Uvnitř festovní stolek, dvě podélné lavice vhodné i pro spaní, k vytápění mají ventilátory s el.spirálou, baterie jsou nad podlahou, vnitřek je utěsněný. Ve výbavě dvě motorové pily, sekery, lopaty, krompáče, nádrž s vodou. Vzadu za nástavbou velký a robustní nosič na zvěř. Navijáky vepředu i v zadu. Rampa se světly nad kabinou . Něco tak úžasně udělané jsem nikde jinde neviděl. Kola jako z obrněného transportéru, každé se dá dofukovat/odfukovat i za jízdy. Ve výbavě je vysílačka a satelitní telefon. Podívat se na tento úžasný lovecký OFF-ROAD made in Russia můžete v albu a taky ZDE:

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341418813

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341418816

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341418828

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341419771

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341419723


Druhé auto, kterým se vozil s Andrejem „mladej“ bylo taky ruský Off-Road od Trekolu. Byla to čtyřkolka, diesel motor mercedes 2,8L, taky atmosferický, se stejně velkými koly, s veškerou sibiřskou výbavou do bažinaté tajgy. Vypadalo to civilněji než šestikolka, ale jezdilo, brodilo, plavalo v bažinách stejně statečně. U nás doma by budilo velkou pozornost

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341419385

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341419357

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341419319

Kromě těchto dvou opravdových Off-Roadů jsme měli k dispozici ještě jeden UAZ , kdyby se nám chtělo zajet si jen tak po polích a loukách mimo bažiny, podívat se po sibiřských srncích. Využil jsem ho jen jednou, ale taky to bylo celkem hezké typické UAZ svezení .

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1342561524

[Myslivec Milda]

A pak už začal vlastní lov . Krajina je tam bažinatá rovina, nekonečné březové pralesy, sem tam s enklávami borovic, které tam vysazují kvůli dřevu kteréžto se hodí i na stavby. Bříza je dobrá akorát tak do kamen. Ale vydrží tuhé mrazy a přežije prakticky všude. Mezi lesy jsou různě velké palouky a louky, podle typu půdy na nich roste tráva nebo vysoké rákosí.
Když jsem poprvé sedl do auta k Michailovi, musel jsem se v dobrým zasmát. Na krku měl Michail úplně stejný Swarovski – EL Range 10x42, a mezi sedadly měl opřenou svoji pušku. Byl to Blaser R8 Luxus, ráže 8x68 S !!! a na pušce optiku Swarovski Z8i, 2,3-18x56 SR. Čekal jsem v Rusku na sibiři úplně jiné pušky než tohle. Musel jsem se zeptat. Míchaile, proč máš zrovna tuhle pušku v této ráži ? Odpověděl mi, že je to výborná puška a vynikající ráže pro oblast kde loví. 8x68S je ideální pro lov Losa, medvěda, vlka, divočáka a taky Kosuli ( sibiřský srnec) . Má skvělou balistiku, fantastické „zabíjecí“ schopnosti, dokáže prostřelit břízku včetně zvířete stojícího za ní. V drtivé většině stačí jediný výstřel a zvíře zůstává v ohni, nebo padne na dohled od místa zásahu. Zkrátka značka ideál pro tuto opravdovou divočinu. Po cestě ze základny do loviště (cca. 15km) jsme se taky bavili o nábojích. Říkal jsem mu, že osobně používám RWS-EVO 13gramů, protože té mojí konkrétní hlavni tyto náboje nejlépe „chutnají“ , mají výbornou precizi do 300m, tvrdší špičku která dobře probíjí a taky se ochotně otevírají do tvaru hříbku a podrží si velikou zbytkovou hmotnost, no a taky mají na fabriku velmi stabilní úsťovou rychlost, takže se dá věřit nastřelení. Michail mi na to řekl, že používá stejné náboje a je s nimi na 100% spokojený . Ptal jsem se ho taky, jak se v Rusku dají koupit pušky Blaser, náboje RWS a optika Swarovski. Říkal, že „vsjo normalno“ . Objedná si co chce v Moskvě od oficiálních dovozců a buďto si pro pušky, optiku, střelivo zaletí přímo do Moskvy, nebo mu to pošlou do Jekatěrinburgu do místního obchodu. Žádný problém s tím není. Ptal jsem se taky co má jeho bratr Andrej. Říkal, že taky Blaser R8, ale v cal. 375 H&H magnum a druhou hlaveň .300 Winch.Magnum. Kromě běžné denní optiky používají jak Noktovizory, tak i Termovize. Všechno od ruské společnosti Dedal. Ptal jsem se ho taky, jestli je mezi místními lovci hodně takových pušek = Blaser. Říkal, že jich tam moc není, protože jsou drahé a ne každý člověk si je může dovolit. Ptal jsem se ho taky, jestli jezdí lovit do zahraničí. Říkal že ano, že byli lovit v Turecku a jednou v Africe. Ukazoval mi fotky z těchto lovů. Ptal jsem se jak on viděl lov v Africe, v JAR. Odpověděl mi, že mu jednou stačilo, že je to nenáročný lov za plotem, jako v oboře, že turecká Anatolie a Kapadokie nabízí náročnější a lepší horský lov. Ptal jsem se ho, jak se tam dostal, kdo mu zprostředkoval tyhle lovy. Odpověděl mi, že stejně jako jsem se já dostal k nim. Přes specializované lovecké cestovky. Pak jsem se ho ptal, kde se mu nejvíc líbilo a kde je nejlepší lov podle Michaila. Říkal, že v Rusku na ostrově Sachalin. Jezdí tam lovit s bratrem a šestikolovým „Trekolem“ před dobou žní na dva týdny. Sjednají si termín, naloží auto na vagon a vlakem s ním jednou směr Kamčatka. Přes průliv je převeze trajekt, a pak už jedou „po ose“. V autě tráví většinu času. V Rusku je obvyklé že lov a rybaření jde ruku v ruce. ( říkají tomu Ochota i Rybalka ) V pacifickém oceánu loví ryby a kraby a taky si je konzumují, v divočině pak loví to, na co mají chuť. O maso se podělí s místním obyvatelstvem, trofeje si vezmou sebou (medvěd) nebo je nechají na místě. Sachalin musí být místo zaslíbené pro lovecké výpravy. Nikdo tam nic neřeší, nic neomezuje a nezakazuje. Ukazoval mi fotky jak si tam vaří v barelu obrovské kraby, pečou ryby, ptáky a něco jako zajíce. Tak nějak si představuji lovecký ráj. Bohužel nikdy to nezažiju. Sachalin je ostrov kde jsou ruské vojenské základny pro Dálný východ, ( kousek pod ostrovem je Japonsko ) a relativně „nedaleko“ pak USA Aljaška. Pro vstup na Sachalin je třeba zvláštní povolení a to jako „inostranec“ z NATO“ nedostanu. Škoda, ale nemůžu mít všechno, že. Musím zkusit něco jiného. Třeba Kozoroha z Rusko-Čínské hranice z Ťan-šanu. Ale to už bude jiný příběh. Možná, pokud se tam vůbec dostanu. Pořadník je dlouhý.

[Myslivec Milda]

Lov losa probíhá takovým zvláštním způsobem. Sibiřský los je celoživotní samotář. Jenom v období říje vyhledává samice. Po úspěšném páření si zase jde po svém – samotářském životě. Furt se někde potuluje na velkém prostoru. Samice vodí svoje losíče do doby než se jí narodí další potomek. Takže žádné tlupy, žádná stáda. Musí se hledat a hledat a věřit ve štěstí. Ptal jsem se kolik kusů losí zvěře na jeho 40.000 HA ročně uloví. Dostal jsem odpověď, že max. 10.kusů, včetně samic. Losíčata neloví vůbec. Ptal jsem se jestli to není málo, že v Bělorusku se na takové ploše loví mnohem víc kusů. Odpověděl mi, že něco podobného se děje i v povodí Volhy v Rusku. Mají tam velké obory kde losy chovají jako dobytek a když přiletí skupina lovců, rozsadí je na posedy a auty dovezou losy z ohrady a pustí je nedaleko lovců a tak se dá z jednoho místa ulovit několik kusů zvěře. Je to ekonomicky výhodné, podobně jako v Maďarsku s jeleny. U něho že je to jinak. Chce si zachovat kmenový stav a lovit jen zralé kusy = nad deset let věku kdy mají opravdu solidní trofeje-lopaty s hmotností kolem 15-20kg. Nežije z velkého počtu postřílených mladých losů, na živobytí má zemědělský statek. O redukci losů(nejenom losů) se mu taky starají vlci, kterých je tam víc než by chtěli. Taky nikomu negarantuje na 100% úspěšný lov. Jezdí k němu hlavně lovci z Německa a Francie, kteří chtějí opravdový lov v divočině. Z Česka že jsme u něho první dvojice, že jsme přijeli o dva týdny dříve než začne losí říje, takže to bude hlavně o tom štěstí. Musíme hledat. Takže autem budeme projíždět a dělat „cesty“ a po nich pak šoulat. Los se nedá vysedět na posedu ! Někdy se stane, že z krokem jedoucího auta člověk uvidí zvěř. Pak zastaví a jde se za zvěří. Což je tak trochu „o hubu“, páč ta bažinatá krajina je hodně zrádná a člověk neznalý poměrů může snadno špatně skončit. Nikomu se nedovolá, není tam pokrytí tlf.signálem, neexistují žádné cesty, všude jen samá a stejná divoká tajga s hladovými vlky. Ptal jsem se, jestli má nějaký systém v tom dělání „cest“ pro šoulání. Auto když jede, tak mu klape motor a zvěř uteče. Říkal, že jezdí tam, kde už kdysi losy ulovil a když uvidí odřený strom a losí kaliště , tak zkusí kroužit okolo. První den jsem se kochal divočinou, občas jsme museli z auta ven, vzít pily a prořezat si cestu, kde by jinak ani „Trekol“ neprorazil. Bylo to fantastické. Často jsme vyplašili hejno tetřívků, ti pak přelétali kolem nás na jiná místa a tak jsem se kochal pohledem na letící krasavce, které jsem viděl poprvé v životě. Sem tam jsem viděl Kosuľu, ten se dal okamžitě na útěk. Sem tam i tlupu divočáků. Všechno krátce. Jak nás zbystřili, hned utíkali. Jenom ty vlky jsem ani očkem nezahlédnul. Zeptal jsem se jestli tam doopravdy jsou. Michail mě ujistil, že je jich tam hodně, ale že jsou velice opatrní a že je můžu střílet na potkání, za každou vlčí hubu že mi dá litr nejlepší vodky. Na hromadě dřeva na „Základně“ ležela poměrně čerstvá vlčí kůže. Michail říkal, že ho střelil u ohrady s ovcemi minulý týden. Domluvili jsme se, že hned jak ulovím losa, budu se věnovat vlkovi. Bylo to bláhové předsevzetí. Takhle uplynuly první dva dny loveckého pobytu. Ráno, tak asi hodinu před svítáním jsme vyjeli do rajónu a na oběd jsme se zase vrátili. Odpoledne zase a vraceli jsme až za tmy. Losy jsme viděli dva. Jednoho mladého s malým parožím, toho jsme zavrhli, pro malou trofej jsem přece nejel světa kraj. Další byla samice s mládětem. Pomalu mi začalo docházet, že to fakt není sranda a možná se vrátíme bez úlovků. „ mladej“ na tom byl podobně.

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420050

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420081

[Myslivec Milda]

Třetí den už jsme spíš šoulali po autem vyježděných kolejích mezi lesy a loukami/palouky. Za šera před rozbřeskem jsme se krajem lesa pomaličku procházeli kolem luk a palouků. Michail první, já krok za ním. Ty louky a palouky měly rozměr pár set metrů na šířku i na délku a byly různě nepravidelného tvaru. Popošli jsme, dívali se dalekohledy jestli něco uvidíme, dbali jsme na dobrý vítr a na to, abychom nedělali „kravál“. Teplota lehce nad nulou, takže pohoda až na tu rosu. Ještě že jsme měli dobré boty. Viděli jsme třeba několik velkých tlup divočáků jak buchtují na loukách, ale to mně nezajímalo, chtěl jsem toho pana Losa. Sibiřští srnci / Kosuli/ se tam taky popásali krajem lesa ve stínu břízek, ti mě trochu zajímali, ale žádného „obra“ s trofejí nad 1kg jsem tam neviděl, takže taky žádné střílení nebylo. Jo bylo to krásné, nic takového v takových rozměrech u nás neexistuje. Jenže LOS tam nebyl ! Na oběd jsem už byl mrzutý a skeptický, ani mi nechutnalo, i když to vina kuchařky nebyla. Připadal jsem si takový marný. Po obědě jsme zase vyrazili, abychom se v pozdním odpoledni dostali do srdce honitby. Bylo pěkné počasí, slabý větřík, zvěř pomalu vytahovala na louky a my jsme chodili a chodili, od louky k louce a zase nic. Už jsem se v duchu smiřoval s tím, že dnes zase nic nebude. Pak mi Michail poklepal na rameno a ukázal na protější konec louky, cca. 300m. Tam zrovna vyšel los z lesa a pomalu okusoval břízy. Vypadal dobře a už mě chytla lovecká horečka. Jo, budu lovit. Rychle jsem si ho prohlížel , byl jsem schovaný pod břízami, měl jsem dobrý vítr a byl celkově klid. Už jsem položil pušku do trojnožky, když mi Michal zase poklepal na rameno, ukázal prstem vlevo a potichu zašeptal- „étot lutšij“ – Otočil jsem se s puškou tím směrem a v duchu jsem šeptnul- no ty vole. Z lesa vlevo na nás zrovna vycházel mohutný los. Viděl jsem zepředu ty obrovské lopaty. Kouknul jsem bleskově okem a odhadnul jsem to na nějakých 200.metrů. Okamžitě jsem zamířil na kořen krku a vystřelil. Jenom tak divně, smutně a bolestně zaryčel a zmizel v lese. Teď mě teprve chytla ta lovecká horečka ! Trefil jsem ho ? Kam jsem trefil ? Kde může být ? Najdeme ho ? Už začíná noc, jak tohle dopadne…………. Zapálil jsem si cigáro a chtěl jsem jít na nástřel. Michail mě zastavil, „podoždi zděs“ . Prostě chtěl abych zůstal na místě, a on že se půjde s baterkou a puškou podívat za střeleným losem. Jak Michail zašel do lesa a světlo baterky zmizelo, tak mi přeběhnul mráz po zádech, zapálil jsem si druhou cigaretu a nervóza stoupala. Co když jsem ho špatně trefil, byl to obrovský kus a kam mohl v těch bažinách zajít ? Neměl jsem si vzít silnější kalibr než tu 8x68S ? Prostě nervák z čekání na výsledek. Pak jsem zase uviděl světlo baterky a Michail přišel a říká „ charašo, Udači“ / dobře-Lovu zdar. / Leží tak do 30 metrů v bažině od kraje lesa kde byl střelený. Spadl mi v ten okamžik balvan ze srdce. Šli jsme k losovi oba dva, a když jsem ho uviděl jak tam leží v bažince mezi břízkami, větší než jsem si představoval, blesklo mi hlavou „někdo tam nahoře mě musí mít rád“ . Taky jsem si začal uvědomovat, že jsem ho vlastně a spravedlivě ani neulovil já. Kdyby mě Michail nedoprovázel, nenašel to správné místo, kdyby dobře nevábil, nic bych nikdy v Tajze sám neulovil. Jediné co byla jenom moje zásluha byla dobře umístěná rána na kořen krku a hoooodně velké štěstí. Jediné pohnutí jediného prstu ukončilo život tohohle krasavce. Tohle i mnoho dalších podobných myšlenek mi v ten okamžik proběhlo hlavou. Na tyto okamžiky do smrti nezapomenu, byl to můj nejlepší životní lov. Docela věřím na osud = co se má stát, to se taky stane, když se k tomu navíc sám snažím. Nevěřím na nějaké ty Diany ani Huberty, věřím v Osud. V podstatě je to jedno jak tomu kdo říká, že. Jestli Diana nebo Osud, prd na tom záleží když je hotovo. Taky mi bylo tak trochu smutno, že je konec.
Z těchto myšlenek mě probral Michail. Musíme vzít z auta motorové pily, prořezat cestu pro auto, aby se dal los vytáhnout navijákem na pevnou půdu pod nohama. Lov vždycky končí tím správným výstřelem a zásahem. Pak už je to jenom práce a řezničina. Takže Michail zajel autem na kraj lesa, rozsvítil všechna světla a začali jsme prořezávat mladé břízky, abychom si udělali cestu. Lano navijáku mělo jen 20.metrů. Řezání bylo hotové brzo, auto zajelo k losovi blíž, omotali jsme mu lano kolem krku, pod hlavou a Michail začal pomalinku couvat a vytahovat losa ven z bažinky. Já byl u Losa a zvedal jsem mu hlavu, abychom nepolámali paroží. Byla to fakt fuška. Ještě že bylo chladno a nežrali nás tolik komáři.
Pak jsem udělal pár fotek na památku IPhonem, aby i po čase bylo jasné jakého macka jsem ulovil. A začala ta řezničina. Michail mu napřed uřezal hlavu s parožím, pak mu stáhnul kůži z jednoho boku, uřezal mu běhy na jedné straně těla , ty jsme nanosili do auta a pak jsme ho převrátili na druhý bok, zase mu stáhnul kůži a odřezal oba zbylé běhy. Nakonec ho vyvrhnul, popotáhli jsme trup losa kus dál a motorovou pilou ho rozboural na kusy které jsme byli schopni uzvednout a odnést na nosič Trekolu. Všechno to jsme pak přikryli igelity a přivázali kurtnami, abychom nic neztratili cestou domů. Losí maso je něco jako hovězí a je v Tjumeni velmi žádané, takže nic nesmělo přijít nazmar. Na místě jsme vlkům nechali jen kůži , vývrh a běhy od kolen dolů. A že to ti vlci dobře věděli bylo poznat podle jejich vytí okolo, jak se svolávali. Jenom se báli přijít blíž, protože dobře věděli co znamená auto a člověk s puškou. Lepší je počkat a hodovat na zbytcích než kulka v kožichu, že. Když jsme byli hotovi a sedali do auta, kouknul jsem se na hodinky, byla skoro půlnoc. Tři hodiny nám trvalo než jsme losa ve tmě vytáhli, rozporcovali a naložili. Taky jsem si všimnul, že mám mokro v botách a že to začíná studit a že jsem unavený, ale spokojený. Cestou domů, lesy a loukami, cca-15km jel Michail bez světel, potmě. Ptal jsem se proč ? Odpověděl, že můžeme potkat cestou zvěř a lovit, ať mám připravenou pušku. Zeptal jsem se ho jak se potmě, bez světel v téhle divočině vyzná a jestli se nebojí že zabloudíme, nebo zapadneme do bažin. On mi nato odpověděl. Ty když jdeš v noci na záchod tak si svítíš abys vzbudil všechny v bytě ? No jo ale to je rozdíl pár metrů v bytě a ty kilometry po divoké tajze. Na to mi odpověděl: toto je můj les, tady jsem se narodil a vím přesně kde jsem. Je jedno jestli je den nebo noc, lovec si musí vždycky poradit. Navíc svítí měsíc. Cestou jsme pár zvířat potkali, ale netroufnul jsem si střílet, ani omylem. Po jedné ráno jsme dorazili na Základnu, „tatar“ nám pomohl dát zvěřinu do chladicího boxu, trofej taky , umyli jsme se trochu a šli jsme si na chvíli lehnout. Byl jsem v tento okamžik velice spokojený, co jsem chtěl se splnilo, protože někdo „tam nahoře“ mě má rád. Vót takaja selavi, jak říkají domorodci.

[Myslivec Milda]

Ráno jsem si udělal pár fotek losí hlavy s trofejí a začali jsme s preparací = vyvařováním. Tatar, jehož divné jméno si už přesně nepamatuju byl moc šikovný člověk, kůže z hlavy byla brzy stažená, losí rypáček jsem nechtěl, takže jsem ho nechal tatarovi coby lahůdku a začal se chystat kotel na vaření hlavy. Kotel byl sice velký, lidožroutům by jistě stačil, ale pro losí hlavu byl nedostatečný. Takže jsme ho postavili nad ohniště, nalili vodu s nějakým saponátem a všechno shora, místo poklice zakryli starou plachtou z náklaďáku. A vařili jsme až do pozdního odpoledne. Pak se nožíkem obraly zbytky masa a tkání, vytáhnul se mozek a nakonec jsem hlavu dal na radiátor topení a fest přikládal, do kotle, aby se do rána voda co nejvíc odpařila před vážením. V Rusku se platí za hmotnost trofeje. Když jsme trofej ráno zavěsili na takovou „šibenici“ s mincířem ukázalo to 18,6 kg. Zase jsem byl spokojený. Rozměry v cm – šířka = cm / výška od pučnice po vršek výsad = cm. Celkově je to nerovný dvaadvacaterák, věk mi odhadli na 12 roků. Takže co chtít víc, že. Někdo tam „nahoře“ mě má rád, takovou trofej má z pravé divočiny málokdo. Taky jsem na ni patřičně hrdý. Byl to LOV jaksepatří v nádherné ještě panenské divoké tajze. Kdoví co tam bude za pár let. Nikdo , nikdy mi už tenhle zážitek a vzpomínky nevezme a když to bude možné, jel bych na lov do Ruska zase, ale jinam, za jinou zvěří, do jiné oblasti - krajiny, do velehor. Maybe, maybe to vyjde.

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420097

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420140

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420317

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420378

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420426

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341420498

Víc fotek je v albu na Rajčeti.

[Myslivec Milda]

Další den jsme měli plánovaný výlet do města Tyumeň, chtěl jsem to město vidět na vlastní oči, stejně jako předtím Jekatěrinburg, abych si udělal obrázek jaké opravdu je dnešní Rusko. Vezla nás tam manželka od Michaila, jeli jsme její Toyotou Land Cruiser L200 V8. Mám rád tyhle auta, sám mám dvě Toyoty, pravda jiné a s menšími motory, ale Rusko je veliké, tak mají větší auta. Tyumeň je bouřlivě rostoucí město ( ropa, plyn, aj. nerostné bohatství ) . Leží na řece Tura.

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341421027

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341421142

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341421225


Za nějaké dvě hodiny jízdy jsme byli v Tyumeni. V dohledu kolem dálnice bylo vidět mnoho obrovských zásobníků ropy s nápisy Lukoil, všude roury, potrubí a jakési betonové stavby. Pak už jsme vjeli do města. Napřed ulice se staršími domy, pak široké bulváry, hodně semaforů, moderní budovy, obchody, mezitím kostely, paneláky, hypermarkety, zkrátka všehochuť. Paní Michailová s námi udělala menší okružní jízdu, ukázala nám technické univerzity, školy, významné budovy města a nakonec jsme zaparkovali na nábřeží. Paní nás tam vysadila společně se svým synem, potřebovala se totiž zastavit u svojí dcery, a že nás mladý Michail provede městem, po nábřeží řeky, pak na most „zamilovaných“ , za ním pak že se podíváme na druhé straně na veliký pravoslavný kostel, do muzea historie města, no a za dvě-tři hodiny se zase potkáme na parkovišti. Takže jsme se prošli po mostě a kus za něho, pak po náplavce která je nádherná, dlážděná světlou žulou, jsou tam hezké lavičky, stylové lucerny, zdi jsou obložené hnědou sibiřskou žulou a na nich veliké bronzové plastiky zobrazující historii jak rusové dobývali a civilizovali sibiř a dálný východ. Od středověku, kdy museli bojovat s asijskými tatary, potomky Čingis chána ( Zlatá horda), jak kolonizovali divočinu, podél obrovských řek zakládali města a vesnice, stavěli pevnosti a kostely, jak šířili pravoslaví a vzdělanost, jak rozvíjeli řemesla. Zkrátka jak postupně budovali ruské imperium na základě respektu k původnímu obyvatelstvu, které nevybíjeli a nezavírali do rezervací a respektují dodnes jejich kulturu a zvyky. Žijí spolu a respektují se navzájem. Ke konci promenády jsou pak ruští námořníci, kteří po řekách dopluli až do severních moří a do Pacifiku. Svoje lodě nejprve rozřezali a rozebrali na kusy které naložili na vozy a posléze na říční lodě, aby je u oceánu zase složili dohromady a vypluli objevovat neznámé končiny. Byli to velice stateční a odvážní lidé. No a tak jsem si podal ruku s kapitánem Beringem. ( viz.Beringův průliv ) a šli jsme se podívat do města. Co se mi líbilo byla čistota a pořádek, žádné grafiti ani odpadky. (Ten kdo dělá v Rusku bordel a výtržnosti na veřejnosti a je dopaden, dostane trest ve formě veřejně prospěšných prací, a komu to nestačí tak nucené práce někde v pustině, takže si rozmyslí jak se chovat. To je převzato ještě z carských dob jako účinné řešení. ) Potom nás zavedli na chvíli do nějakého muzea ( vstupy jsou všude zdarma ) kde se mi líbilo přízemí – pravěk, kostry mamuta, bizonů, dravců atd.atd. Všechno bylo černé, páč to leželo dlouho, předlouho v zemi plné ropy. Taky patro s přírodou a preparacemi bylo hezké . Samozřejmě že tam nemohlo chybět patro věnované velké vlastenecké válce. No to už ale přijela žena od Michaila a zajeli jsme se podívat po obchodech, koupit něco jako dárky z výletu. Nějak mi ta paní nerozuměla co vlastně chci, takže nás zavezla před obrovské nákupní centrum „Kristal“ , což byl takový „hyper-supermarket . Zboží jako v Evropě, akorát s azbukou. Nic echt ruského- tradičního. Takže jsme zašli na oběd do jedné z mnoha restaurací, dali jsme si steak, zákusek, kafe a nějakou tu kolu. Platil jsem to všechno kartou, a až doma jsem si zjistil, že to všechno pro čtyři lidi stálo něco přeš šest stovek. Pro nás je v Rusku velice levně. Marllbora tam vyjdou na nějakých 35,- Kč. ( Napadla mě tam hříšná myšlenka: Němci-důchodci jezdí na zimu do Španělska/Portugalska, je tam teplo a pro ně velice levně, tak co kdybych si koupil menší apartmánek někde na Krymu jako zimní bydlení. Taky je tam teplo a velmi levně. Možná bych se naučil i rybařit. Ale to si ještě rozmyslím . Taky ten Covid, že. ) Viděl jsm v Tyumeni taky jak se tam staví nová sídliště, paneláky na 13.pater ve velkém stylu. Samí číňanové tam makají. Sedm dní v týdnu, ve dne v noci, jako ve starověkém Egyptě. V dubnu kopnou do země a před zimou je hotová hrubá stavba. V okolí Tyumeně je neskutečné přírodní bohatsví, plyn, ropa, barevné kovy, atd.atd. Jenže se to musí dostat do civilizace a k tomu je potřeba velikánské množství kvalifikovaných pracovních sil. Ti lidé mají rodiny, takže musí někde slušně bydlet, musí tam být školy, nemocnice, obchody, kultura, služby, silnice, železnice a to se musí všechno postavit. Aby bylo lákavé se tam odstěhovat a žít. Vesnice se v Rusku vylidňují a města bouřlivě rostou. Čína tam neskutečně investuje, páč taky musí nakrmit svých 1,4 miliardy lidí. No a na sibiři je všechno co je potřeba, včetně úrodných polí. Jak to v budoucnosti dopadne, toť otázka. Fakt nejsem věštec.

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341421254

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341421263

https://myslivecmilda.rajce.idnes.cz/1. ... 1341421353


Všechno v životě má svůj začátek i konec , a jenom to, co člověk sní, vypije, uvidí a zažije mu už nikdy nikdo nevezme. Jsem rád, že jsem mohl prožít tento vydařený lovecký výlet a můžu tak říct. Byl jsem tam, viděl jsem současné Rusko, potvrdil jsem si zkušenost z minula že lidé na sibiři jsou bezvadní, ochotní a přátelští. Ze svojí zkušenosti o nich můžu říct jen všechno dobré. Ten jiný příběh = „ Horror na sibiři“ který mě inspiroval k tomu napsat co jak jsem viděl a zažil v Rusku na vlastní kůži mi proto nepřijde jako vypovídající o realitě. Byl jsem v Rusku, na sibiři za Uralem dvakrát a obojí byl bezvadný a úžasný zážitek jak z lovu tak z lidí a měst. Kdo nevěří ať tam běží a udělá si vlastní názor.

[Michal_123]

Moc pěkný příběh.

[Šumavák]

Pěkná a hodnotná reportáž. A kdyby si Milda v její úvodu dokázal odpustit ty jeho obvyklé povýšenecké plky, byla by takřka dokonalá.

PS: Jen mě poněkud překvapilo, že takový zkušený Überjäger do té doby neslyšel o bočním snosu střely větrem, s čímž i my, prostí tuzemští myslivci z malých bezvýznamných honiteb, které je problém najít na mapě, při střelbě do mrzkých vzdáleností cca 250 metrů standardně kalkulujeme. Pravda, jako správní nuzáci k tomu nemáme žádné přístroje, takže sílu větru odhadujeme pouze podle pohybu vegetace a po přibližné kalkulaci (rychlost větru vs jeho úhel ke směru střelby) pak přenášíme záměrný bod. Na těch 250 m to totiž při čistě bočním větru např. 6 m/s v závislosti na použité ráži dělá až 15 až 30 cm.

[Michal_123]

Šumavák: spíš mám pocit, že sis ty kecy mohl odpustit Ty.

[dalas]

Pánové, nemá cenu vzrušovat se nad tím, zda MM napsal něco povýšenecky nebo ne. Berte to prosím jako jeho digitální podpis dokládající autenticitu příspěvku. Informační hodnota tohoto příspěvku, dle mého názoru, je dosti vysoká a opravuje možná zavádějící podání Sibiře popsané v článku "Horor na Sibiři". Ten článek někde mám stažený včetně fotodokumentace. To však nijak nedokazuje jeho autenticitu. Možná to byl ale jen nějaký exces, který se může stát kdekoliv a který v důsledku možná nadělal škodu lovecké turistice. Mohl bych se zeptat pana Sedmíka jak to vlastně bylo, ale je mi to trochu "eklhaft". Možná to ale letos udělám, pokud se s ním potkám. Na mne ale jako podrazák nikdy nepůsobil.
Takže Mildo díky za článek. Jsi opravdický odvážný průzkumník

[bon]

Zajímavě popsáno, pouze po přečtení věty "Zkrátka jak postupně budovali ruské imperium na základě respektu k původnímu obyvatelstvu, které nevybíjeli a nezavírali do rezervací a respektují dodnes jejich kulturu a zvyky." mě přeběhl mráz po zádech.

[Josef Kuřitka]

Za mě dobré, bez dnes oblíbené rusofóbie, ale i bez rusofílie.
Je tam nejenom část lovecká, či myslivecká, ale i kulturní, či cestopisná, nebo jak to názvem. Podávám to zájemcům představu, co jako dobře platící klient má reálně čekat, zejména pokud využije zprostředkovatelských služeb zavedených "západních" kanceláří.
Zmíňka o zbrani, optice a ráži je obvyklá a je součástí většiny mysliveckých povídek, či příběhů, a to v občas mnohem hroším provedení. Navíc má Milda svůj specifický styl, je mu věrný a popíral by sám sebe, kdyby účelově psal nějak jinak. Tím, že se ho nesnaží změnit, tak je autentický, nepodbízivý a každý si může říct, zda je to jeho krevní skupina.
Jistá sebereflexe u vlivu na vítr je rovněž přínosná, navíc se člověk stále učí, a třeba si ji někdo z milovníků quasi long range střelby ( zejména s pomocí termovizí) s ráží 6,5 a méně vezme k srdci.

Bon:

Z té věty mě taky trochu mrazí, ale obávám se , že bych v knihovně našel knihu, překlad vydání z USA, která se zabývá dějinami Ruska, v podstatě od doby Varjagů, Rudikovců, vlivu Vikingů na vznikl ruské šlechty atd., a toto je tam velmi obezřetně naznačeno. Zejména pokud se zaměříme na období do revoluce, tak tam byl zájem vybírat Jasak a něco jako cílené vybíjení bizonů, tj likvidace potravního zdroje, rezervace, mezikmenové války, vojenská tažení proti kmenů a tvorbu rezervací "pro lidi"" atd. u Romanovců nenajdeme. Spíše se Sibiří line příběh o místu, kam se nepohodlní posílala v lepším případě do zapomnění. Samozřejmě je potřeba souhlasit s tím, že i kolonizace a objevování Sibiře mělo negativní dopady na obyvatelstvo. Zejména, zavlečení nemocí, jiné zvyky, odklon od původních náboženství atd..