Smutné čtení to je, ale takových jako drax, pro které je komplexní myslivost zatuchlým přežitkem a chtěli by jen lovit, už jsem bohužel v dnešní době potkal dost. Proto jsem mu doporučil, ať získá lovecký lístek pro něj nejjednodušším způsobem a pak se vydá cestou poplatkového lovce, nějakou komerčně fungující honitbu určitě najde. (Ta naše mezi ně mimochodem nepatří.) A kdo ví, třeba ho mimo lovu časem chytne i myslivost... Jinak už jsem vícetkrát zažil, že různí "ryzí lovci" na naháňce často neuměli ulovený kus ani pořádně vyvrhnout, zato se na poslední leči vychloubali tím, kde už (včetně zahraničí) co střelili a podobně. Lovecky upotřebitelného psa nikdo z nich neměl (zbytečné starosti, náklady a ztráta času), zato obvykle měli "cool" značkové lovecké hadry a často také kulovnici značky Blaser, až to na mě skoro začalo působit jako znak určité diagnózy. (Pro normální opravdové myslivce se zbraní této značky to samozřejmě neplatí.
)Pro mě osobně je myslivost krásným koníčkem, spojujícím v sobě přírodu, psy a zbraně. Samotný lov beru jako jednu z její součástí a byť lovím rád, tak zvěř ve finále zabíjím nerad, ale zejména z důvodu plnění plánu lovu tak činím, jinak by mi nezřídka stačilo se pouze pokochat. Nejraději sice lovím individuálně, ale rád se občas společných mysliveckých akcí zúčastním, beru je jako společenskou událost, sdílenou s dalšími zelenými kamarády. A byť jsem mezi kolegy získal punc rychlého a spolehlivého střelce, kterého je vhodné umístit na exponované štonty, občas jdu dobrovolně jako honec do tlaku a za nesmysl to nepovažuji.
Jinak když už se tu nakously ty myslivecké geny, tak např. můj praděda byl lesníkem a myslivcem z povolání (dotáhl to až na nadlesního). Děda se myslivosti sice věnoval, ale profesionálním lesníkem nebyl, primárně pracoval jako správce statku. Po únoru 1948 se ukázalo, že byl členem "špatné" politické strany a navíc zaměstnaný ve službách s buržoazním zřízením koketujících feudálů, takže po letech jaksi nedobrovolně změnil profesi a jako slévač v hutích poznal, co je vůle lidu.
K myslivosti už se do konce života nedostal. 
Můj otec už s myslivostí a lesnictvím neměl nic společného, neb dětem buržoazií načichlých živlů zbraně do rukou nepatří a na studium lesnické školy pochopitelně nemají nárok, takže navzdory samým jedničkám na vysvědčení z měšťanky dostal pouhé dvě lákavé nabídky: doly (vyučit se horníkem), nebo kamenolomy (vyučit se kameníkem). Později, když se za socíku uvolnily poměry a věnovat se myslivosti už by šlo, k ní již otec cestu nenašel, stejně jako jeho bratři. Na rodinnou tradici myslivosti jsem po té jednogenerační pauze zase navázal já, děti v ní pokračují a doufám, že alespoň jedno z vnoučat to chytne také, nutit je k tomu ale nebudu. 
