norování v přírodní noře..ano či ne?

[Tony30]

Co se týká přírodních nor u nás,neměl jsem se svou jezevčicí nikdy problém.Je to jak psal niva,zdejší terén-žádné skály a podloží pouze hlína a písek.
Kdyby zde byli skály také bych neryskoval.
Proto sem neměl strach a také ve většině případů to byli prohráblé králičiny.
Velký pozor sem dávl na různé kanálky,kanály-meliorace,pokud to šlo sehnal jsem si plánky,protože nebylo zaručeno že se někde nenachází jímka(z té pes nevyskočí) či zůžení(začátek průměr 30 a dál např.15)a pes uvízne.
Se svou jezevčicí jsme měli velký úspěch a bylo jedno jestli nora měla pouze jeden vsuk,pokud nevyhnala počkali sme spolu aš vyleze ,byli sme senranní kámoši a na jejím účtu bylo skoro 70ks.budˇjí zem lehká.

[Michal S]

Třeba si myslím že právě taková meliorace může být pro psa nebezpěčnější než přirodní nora. Někdy obcházím se psem starý mostky co vedou přes přikopy mězi polem a cestou. Jsou nepoužívaný a často se tam usadí liška nebo kuna. A hlavně to funguje jako umělá nora, takže pro psa to nebezpěčný není pokuď není mostek nějak moc zaplavenej hlínou.

[Mikulda]

Norovat lze i v přírodních norách. Ale buď to musí být nory mělké a v materiálu ve kterém se dá kopat a nebo musíte mít minimálně psa, který občas vyleze na povrch a nejde na kontakt. Težko norovat ve skalách nebo v jezevčím hradu (nebo kombinace obojího)se psem , který noruje stylem chvat nebo nic. Mám Parsona, který v noře hlásí, sem tam se pokusí o chvat a noruji s ním všude. Do přírodních hlubokých nor ho pouštím bez obav, spíše jen proto, aby pokud nic nevyžene noru zavětřil a lišky, případně jezevci užívali nory umělé. Pokud je tam liška tak ji buď vyžene nebo potom co vyleze pes vyleze sama obvykle hned nebo do pár minut. Stačí být potichu a čekat. Pokud je tam jezevec tak na něho třeba hodinu hlásí pak vyleze a vím, že to nemá cenu. To mluvím o norách, kde kopat znamená třeba 4 m do hloubky a výsledek není jistý. Druhého psa mám jagdteriéra a toho bych do výše uvedené nory nepustil. Je to davič a pustit ho do takové nory znamená čekat třeba dva dny a nebo se taky vůbec nedočkat.
Někdo tady psal o drsnosrstém jezevčíkovi, který zadávil 18 kg jezevce...Drsňáci jsou moc šikovní pejsci, ale za dobu co se norování aktivně věnuji(cca 15 let) jsem slyšel o zadávené jezevčici(určitě neměla přes 10 kilo) a to psem jagdteriérem. Ten pes prý pracoval ve stylu závoďáků sedmdesátých let...tito psi se nosili k noře za prut a kůži na krku aby nepokousali pána, kromě norování jinak nepoužitelní. Takže zadávení 18 tikilového jezevce drs. jezevčíkem mi přijde jako myslivecká latina. Pokud se to stalo, smekám před tím pejskem... Pokaždý když se pes davič potká s jezevcem a to ať v umělé nebo přírodní noře, se většinou musí kopat a když pes vyleze nebo se vykope nebývá na něj pěkný pohled(utržená kůže na spodní čelisti, zlomená čelist, pokousané břicho, otrhaná slecha, vylámané zuby atd...). Jezevec je psu mimořádně nebezpečný, to jistě potvrdí každý kdo už něco vynoroval....Ideální norování je umělá nora dva vsuky, může být i jeden, ale hlavně kotel udělaný tak aby trochu zbrzdil psa, ale aby mohl hnát lišku ven. Pak už jen tiše čekat, dobře mířit a rychle střílet...Norování s kopáním a následnou návštěvou veterináře je sice pro velký chlapy a silácky se vypráví při pivu, ale já ho rád nemám, i když jsem ho několikrát zažil. Takže tak k norování....

[fesoj]

Je pravdou, že u nás jsou nory většinou ve skalnatém terénu, kde není psovi možno v případě potřeby pomoci a proto u nás nenorujeme prakticky vůbec - ale i v měkkém podloží bych se přimlouval za to, pokud vím bezpečně, že je v noře jezevec, nepouštět tam psa vůbec. I pro nejostřejšího psa je to příliš nebezpečný protivník, oba účastníci boje si musí vytrpět svoje - a myslím, že daleko lepší a zábavnější způsob lovu je odstřel jezevce na čekané. U lišek je to něco jiného, norování je jeden z nejúčinnějších způsobů regulace jejich přemnožení, ale nevěřím tomu, že by se někde přemnožili jezevci do té míry, že by k jejich regulaci nestačila flinta.

[xchipsy]

Norujeme v umělých norách i v těch přírodních (fena BRT 4 roky, fena JGT 2 roky, předtím pes JGT - úhyn ve věku 13 let), vše má však svá "ALE".. Do přírodní nory pustím fenu pouze tehdy, když noru znám, vím kde je kotel, jak vedou chodby a ideálně i CO je v noře. A samozřejmě taky když mám v autě krompáč, rýč, lopatu a nevadí mi v případě potřeby kopat Pak není problém, liška nebo jezevec.. Fena (BRT) je těsný hlasitý doléhač, takže se nebojím ani když je tam jezevec (resp. bojím se samozřejmě vždycky, ale ne tolik jako u prvního jaga, který šel vždy okamžitě natvrdo do kontaktu), mladá jaga se zatím pořád učí, takže ji bereme spíš jako "záložního" psa, až se bordina unaví nebo když jezevec nespolupracuje a s BRT se v chodbě "přetlačují" (chvíli jde fena proti jezevci, který couvá, vzápětí jezevec proti feně a couvá ona) - pak ji pustíme z opačné strany a škodná se vždy někam pohne. Za loňský rok máme dva jezevce, předloni 4.. Největší měl 16 kilo (samec), byl pod "mostkem" (kde se pochopitelně kopat nedá, ale zase je poměrně krátký). Nejčastěji se u nás objevují jezevci mladí a pokud objevíme obsazenou noru, je tam VŽDY jezevec, lišky využívají spíše meliorační kanály (v těch norujeme taky, ale to je vždy rychlá akce a liška okamžitě vyjíždí ven).
Občas jedeme i ke kolegovi, ale opět pouze do nory, kterou zná (už tam v minulosti norovali). V neznámém terénu psa zásadně pod zem nepouštím, ikdyby tam byla liška se světovou trofejí a měla sežrat posledního zajíce v revíru, za to mi to nestojí, na to mám feny moc ráda. To radši jít párkrát na čekanou nebo položit újeď (a nebo nic a "Žij blaze, milá šelmo"