A co lovecká horečka před výstřelem pánové??

[Jiří]

Uklidnit někoho koho neznám asi nezvládnu, ale mě pomáhá snaha o pravidelné dýchání a nevystřelit na všechno co vystrčí hlavu z lesa. Pokud máš čas (ne vždycky to jde) si obeznat zvěř, zjistit vzdálenost atd., tak máš čas se připravit i na výstřel. Myslím, že by jsi něco před výstřelem cítit měl a ne jen sednout, kouknout, vystřelit. Nesmí Ti to ovšem rozhodit, tak že mineš! S tím svitem měsíce to bylo moc pěkné, ale já asi nejsem takový romantik.
Já byl na čekané s přítelkyní také, ale k výstřelu jsem se nějak nedostal
Co je na doma, má zůstat doma.

[dalas]

Je to asi dobře, že máme nějaké pocity při lovu. Je to jak kdy. Na mě působí asi to, když jsem pod nějakým časovým tlakem, že už se ta příležitost nezopakuje, nějaká obava. V těchto případech se mi zrychlí tep a musím toho na chvíli nechat. Zhluboka párkrát vydechnu, uvědomím si, že se ho... stane, když nebudu střílet a jdu na to znova. Teda pokud zvěř nestihne odejít. Někdy si uvědomím zrychlený tep až po ráně. Je fakt, že třepavku, jak ji někteří popisují, jsem nezažil. Např. poslední srnče. Pásl jsem po něm dost dlouho a ne a ne se dostat k ráně. V pátek na novém místě mi vyšlo se srnou na nějakých 50m. V momentě, kdy jsem naznal, že je to ono se mi začal zrychlovat dech a tep, protože se kus blížil k horizontu a já hodnotil jestli střelba bude bezpečná. To stačilo k tomu, aby se srnče dostalo na horizont. Druhý den jak jsem dojel ze srazu ve Světnově jsem šel na stejné místo. Kus vyšel v jiném místě na 80 m. Bez emocí jsem v poklidu zamířil a vystřelil. Značení srnčete skoro žádný, odskočilo 3m a zmizelo v náletu. Za mín se zahulilo z trávy a já to vyhodnotil v první chvíli, že jsem přestřelil. Tak jsem pro změnu začal funět po ráně. Takže zase nějaká obava. On se mi totiž před tím přetrhl řemen a já flintu zaryl laufem do oranice. Kontrolu jsem udělal jen pohledem přes lauf. Naštěstí rána seděla na komoře za lopatkou kam jsem mířil. Nejspokojenější ale jsem, když nemusím střílet a jen se koukám. To mám tep jak slon.

[vhool]

........ Nejspokojenější ale jsem, když nemusím střílet a jen se koukám. To mám tep jak slon.

strilet NEMUSIS nikdy,strilis (lovis) kdyz chces a ne,ze musis

[rimar77]

střílet a střílet na terče nejlépe na kterých je obrázek zvěře a je jedno jestli vzdochovkou doma a nebo malorážkou nebo kulovnicí na střelnici pak už jednáš automaticky a chodit ven abys měl co nejvíce setkání se zvěří a nebyl to pro tebe svátek toť vše a pokud ani todle nefunguje začni se věnovat zenu a dechovému cvičení v bojových uměních to funguje

[rimar77]

tak pak už opravdu jedině zkus ta dechová cvičení, ty na zklidnění fungují spolehlivě mě se to osvědčilo

[vhool]

Na střelnici nemám problém,nemám problém se střelbou jako takovou,jen s loveckou horečkou. Třeba pasu rudl divočaku a vím že prostě dneska střílet nebudu,v klidu si namířim,potaham si je v kříži a je to v klidu. Jakmile bych se ale rozhodl že budu lovit,rozbuší se mě srdce jak blazen. Takhle to prostě mám,no

nebooooj,po tristem praseti to prejde

[rimar77]

To Rimar77

Myslíš hůůůůsááááá,hůůůůsáááá
ne,jasný...vydejchavat zkoušim,ale je to prd platny

tak pak už jedině jooga, zkus nějakou variantu shooting Joogi a zase pak budeš schopen střílet ve velmi nepohodlných pozicích

[pufr]

Nevím, co by na to řekl nějaký psycholog nebo možná sychiatr ale myslím si, že tohle chování při lovu je dědictví z dob, kdy bylo skutečně nutné na zvěř - které se lovec konečně dočkal - fyzicky zaútočit a zápasit s ní nebo jí "umlátit"

Moje vítězství spočívalo zhruba v tom, co píše Vhool - uvědomit si, že nemusím střílet! Že nejde o zachování života nebo rodu (jako před tisíci let, kdy se tahle reakce vytvořila asi šlo) a že -vzletně řečeno- zážitky z lovu se nepočítají jen množstvím hlav na výřadu nebo na zdi.
Tohle vědomí působí -aspoň u mně- výrazné snížení množství adrenalinu v krvi a tím v důsledku -dnes při použití moderních zbraní- zvyšuje šanci na dobrý zásah nebo trofej.

Někdy - třeba při poplatkových lovech- na člověka může samozřejmě dolehnout i nějaká "zodpovědnost" za investované prostředky, poplatky za postřelení a podobně. Každý jsme jiný a je potřeba se s tím nějak "popasovat"

[BwanaHunter]

"pasu rudl divočáků a vím, že střílet nebudu?" Touhle nemocí netrpím...

[BwanaHunter]

hamstr> No, nevěděl jsem, že mě znáš.... Maso je to poslední, proč bych dělal myslivost, a že bych na ní ušetřil? Když jen flinty sbírám pro radost? No, každý jsme nějaký, ale toho hocha si odpust, když už nerozumíš legraci, husy jsme spolu nepásli. Howgh.