MF DNES: Na Slovensku je krásně. Dokud nepřijde medvěd
Napsal: úte 26.6.2007, 9:50
Obývák má vyzdobený paro?ím, na stěnách mu visí diplomy za zásluhy o rozvoj myslivosti, stále ještě nosí zelený klobouk. Ale jít do lesa? Moc se mu nechce. Pětašedesátiletý Ján Gejdo? se ještě dnes budí v noci ze spaní. Sly?í řev medvěda. už to bude rok, co se mu největší ?elma ?ijící na Slovensku zakousla dvakrát do hlavy. A v lesích okolo Liptovské Sliače pod Nízkými Tatrami není jediný, koho medvěd napadl. Přesto ministerstvo nepovolilo zvíře zabít. Letos se ?éf Státní ochrany přírody Ján Mizerák nechal sly?et, že je třeba polovinu - čtyři sta - medvědů ?ijících na Slovensku vystřílet. Slovenské i polské ochranáře jeho slova vyděsila. Tvrdí, že neštěstí většinou způsobí lidé, kteří se v přírodě neumějí chovat. "Měli jsme je střílet už dávno!" míní naopak Gejdo?. Na Slovensku tyto ?elmy ?ijí nejen v Tatrách a Malé a Velké Fatře, ale třeba i v lesích kolem Banské ?tiavnice. Lidé zvíře viděli i na kruhovém objezdu ve městě Ru?omberok. Ročně medvědi napadnou na Slovensku pět až deset lidí. většinou to jsou houbaři, myslivci nebo lesní dělnice. Turisté se terčem medvědího zájmu stanou jen zřídka. Ale spoléhejte na to! V Rumunsku minulý týden medvěd turistku zabil. Riziko napadení medvědem na Slovensku může přitom hodně zajímat české výletníky - Slovensko je po Chorvatsku druhou nejnav?těvovanější zemí, loni sem Če?i vyrazili na více než čtyřdenní cesty téměř šestsettisíckrát. A velká část z nich míří na túry právě tam, kde se mohou s medvědem setkat - do slovenských hor. Pokračování na str. A6 Na Slovensku pozor na medvědy Myslivci a ochranáři jsou ve sporu. Je třeba postřílet čtyři sta medvědů, nebo se lidé mohou naučit v horách chovat? Pokračování ze str. A1 ?plháme na hřeben Ďumbieru a po setkání s Jánem Gejdo?em, který má od medvědích zubů zdeformovaný obličej, nás děsí každé za?ustění v kleči. I když je to jen laň. Průvodce nám dělá Robin Rigg, Angličan, který se výzkumem medvědů a vlků na Slovensku zabývá už deset let. "Musíme jít blízko za sebou a povídat si. Medvědi jsou velice pla?í. Jednou jsme z hřebene pozorovali medvěda, když jsme uviděli skupinku turistů. Medvěd se schoval, a teprve když ho minuli, zase vylezl," uklidňuje nás Rigg. Robin Rigg viděl ?elmy už mockrát, naposledy minulý týden, a vždycky to pro něj byl vzrušující zá?itek. Nikdy se mu nic nestalo. Ján Gejdo? měl podle něj obrovskou smůlu. Medvěda nečekaně překvapil v mlází. těžko říct, kdo se v tu chvíli lekl víc, ale je jasné, kdo měl větší sílu. "To zvíře mělo neuvěřitelně vyvinuté svaly. Člověk proti němu nemá šanci," popisoval setkání s medvědem Gejdo?, který do hor nese ikonu jako poděkování Panně Marii, že přežil. Začíná se smrákat a silný vítr s dotěrnou trpělivostí tupíruje vlasy. Olověné mraky zakryly hvězdy a směr cesty v tuto chvíli ukazují jen bílé skvrny, pozůstatky sněhu na vrcholu Ďumbieru. Nejnebezpečnější jsou mlsouni když se ráno ptáme horalů ze ?tefánikovy chaty, zda někdy viděli v horách medvěda, smějí se. "Pojďte se podívat," říká asi sedmdesátiletý Igor a ukazuje na rozdrápanou okenici. "Dotírají tu na naše zásoby. Přímo před chatou jsem tu jednou viděl i čtyři. Svého času sem chodila medvědice pravidelně každý večer kolem desáté," říká. Katarína, která na horské chatě obsluhuje, ukazuje do údolí. "Dříve jsem pracovala na chatě Trango?ka. Tam chodíval medvěd, takový frajer. vždycky si otevřel tlapou kontejner a vyhrabal všechny zbytky," říká. Právě medvědi, kteří jsou zvyklí, že u lidských obydlí seženou něco na zub, jsou podle odborníků i místních nejvíc nebezpeční. "Asi před pěti lety tu medvědice při cestě za odpadky narazila na stan. Český pár tehdy zrovna dorazil do hor, už byla tma, a tak si mladí lehli hned u chaty," vypráví Rigg. Zvíře ucítilo jídlo a vrhlo se do stanu. "Dívka, která uviděla chlupatou hlavu, začala v panice křičet, zvíře se leklo a skalpovalo ji," popisuje Rigg. Medvěda pak myslivci zastřelili. "Od té doby se ten rozmazlený "maco", co denně chodil až ke ?tefánikově chatě, kde ho lidé krmili, neobjevil. Zřejmě to byl on," vypráví Rigg, ale dodává, že ani po tomto incidentu nikdo kontejnery nezabezpečil tak, aby se do nich zvířata nedostala. A stopy tlap nacházejí ochranáři na stejném místě znovu. Podobné setkání s medvědem mělo v Tatrách i dobrý konec. Turista se nenechal vypla?it, a když mu medvěd do stanu strčil hlavu, nakrmil ho. "Má to ale háček. když si zvíře zvykne, že ve stanu dostane najíst, půjde příště na jistotu," varuje Rigg. Če?i patří na Slovensku vůbec k nejmíň disciplinovaným turistům. "Stanují, kde nemají. Podceňují rychlé změny počasí," usmívá se Rigg. Pak se zastaví a ukazuje nám rodinku svi??ů. Před námi se rozprostírá zelené údolí zarostlé klečí - ideální skrý? pro brlohy. A kousek nad ním? Dva spacáky. "Nejste náhodou Če?i?" ptáme se. Lubo? z Kladna vystrčí hlavu, protáhne se a říká: "Jsme. Není tu krásně? Před chvílí nám tu pózovali kamzíci." V noci je těsně pod vrcholem Ďumbieru zastihl vichr, a tak si ustlali na hřebeni. Nestanujte v maliní, radí ochranář Tihle turisté si ještě ustlali celkem rozumně. Pod dřevěným přístře?kem, vedle hustého porostu maliníku, by si už Rigg tábor nerozbil. "ještě před deseti lety jsem přespal na podobném místě. I přesto, že jsme opodál našli čerstvý trus. ještě jsme si rozdělali oheň a začali opékat. Dnes už bych to neudělal. Maliny mají medvědi rádi, a pokud tu ještě před chvílí byli, jistě jim naše jídlo bude do daleka vonět," vysvětluje. Rigg zároveň radí, aby si lidé, kteří se nechtějí vzdát romantické noci pod hvězdami, nechávali jídlo přes noc aspoň sto metrů od stanu a nespali přímo u ohni?tě. O tom, že je třeba mít k horám respekt, věděl své mimo jiné slovenský spisovatel František ?vatner. I on ve svých povídkách zpod Ďumbieru ze třicátých let píše, jak medvědice "rozpárala" pastýře. A to bylo v době, kdy těmto ?elmám na Slovensku hrozilo vyhynutí - zbývalo jich tam jen kolem čtyřiceti. *** * Očima reportérky Magdalena Sodomková putovala na Slovensku místy, kde hrozí setkání s medvědem * Jak na medvědy Kolik je na Slovensku medvědů? Přesný výzkum neexistuje, podle současných odhadů maximálně 800. Ve třicátých letech byli málem vyhubeni, tehdy jich zde bylo mezi 20 a 60. Jak se chovat v lesích, kde ?ijí medvědi: Dělat hluk, zpívat si, povídat si, chodit ve skupině. Přespávat na horských chatách, nekrmit divoká zvířata. když spíte v přírodě: Nenechávat jídlo ve stanu, kde spíte. Nevařit v přírodě kořeněná, voňavá jídla. Nelehat si poblí? chaty, kam může medvěd chodit pro odpadky. Neustlat si těsně vedle malin, borůvek nebo brusinek. V případě, že uvidíte medvěda: Nesnažit se ho odehnat, pomalu ustupovat, dělat pomalé pohyby, neutíkat, nekřičet. když medvěd zaútočí: Medvěd napadne člověka, když se cítí ohro?ený, ochranáři proto doporučují lehnout si na zem, chránit si hlavu a krk a čekat, až odejde. Neútočit, abyste nevyprovokovali horší útok. Zdroj - www.medvede.sk Foto popis: CHRÁNIT, ČI POBÍT? ?elma je to krásná, ale může vás rozsápat Foto popis: NA LOVU MEDVĚDŮ - BEZE ZBRANĚ. Angličan Robin Rigg (na snímku) zkoumá pohyb medvědů a vlků na Slovensku už deset let. Foto Autor - Foto - MAFA - RADEK MIČA Foto popis: většinOU UTEČE. Medvěd hnědý (Ursus arctos) je zpravidla plachý. když ho však překvapíte, může zaútočit.
