LOVECKÉ FÓRUM / MYSLIVOST

Prosím o rady jak nejlépe zapracovávat psa na dosledy? Mám křepelačku 5 let starou, má PZ i BZ. Je to temperamentní fena se zájmem o zvěř, spolehlivý aportér, nepřítel koček, kun apod. Bohužel v praxi na dosledech mě zklamala a nevím, co s tím. Poprvé mě zavolal kolega už za tmy. Střílel na prase u řepky. Nástřel neměl, žádný jsme ani nenašli, takže nezbývalo, než fenu vypustit v místě, o kterém kolega prohlásil, že "tady někde to bylo". Fena běhala v řepce v okruhu asi tak 100 - 150 m, ale nic nenašla - nebo nám to "neřekla". Na nácviku i zkouškách pracovala jako vodič, u kusu nehlásila, fakt je ten, že kus byl vždy studený. Myslela jsem si, že když přijde k teplému kusu, že hlásit třeba bude, má totiž jinak docela volný hlas a hlásí i bažanta na stromě. Včera jsem zažila podobné fiasko. Jiný kolega postřelil srnce. Opět za tmy jsem se dostavila na místo, nástřel opět neoznačen. Bylo po silném dešti. Nic jsme nenašli, taky po tmě s baterkou to jde dost obtížně, takže kolega určil místo, že "tady někde zatáhl do křoví", tak jsme i tam hledali barvu, ale nenašli. Fenu jsem tedy vypustila do pásu křoví, za ním byl lán kukuřice. Fena se tak nějak motala v tom křoví (neměla jsem pocit, že by šla po konkrétní stopě), dovedla nás 50 m k takovému ostrůvku rákosu (cca 10 x 10 m). Jak daleko to proběhala i za ním, to nevím, nic nebylo vidět ani s baterkou. Ještě jsme ji nechali hledat v kukuřici, nakonec jsme to vzdali. Kolega tam ráno šel s jiným kolegou s barvářem a srnce našli asi 30 m za ostrůvkem rákosu. Bylo to pro mne hodně velké zklamání. Ani nevím, jestli fena náhodou u toho kusu nebyla a jen nám to prostě opět "neřekla". Protože se snažím střílet zvěř jen na jistotu (max. na 120 m a na zvěř v klidu, ne v pohybu), tak ji mám většinou v ohni, max. odejde 30 m, což na zapracování psa nestačí (většinou je vidět od nástřelu). Kolegům říkám ať mě zavolají, když střelí zvěř, která odejde třeba 100 m (třeba ji i vidí z posedu), aby se pes zapracovával. Nikdy nikdo nezavolal - to je zbytečné zdržování. Zavolají až když nic nenajdou, všechno tam pošlapou a můj pes, který nemá žádné zkušenosti, nic nenajde, takže za chvíli se bude říkat, že můj pes je blbec, a tím spíš budou volat jen těm osvědčeným a ten můj tudíž nemá šanci se něco naučit nikdy. Nějak nemohu uvěřit tomu, že by křepelák takovou věc nezvládl. Jak to řešíte vy se svými psy???

Ono je otázka,co od feny čekáte,když víte,že nehlásí. U kusu klidně být mohla,ale ověřila ho a vrátila se...myslet si,že začne sama od sebe hlásit u teplého kusu je naivní. Byla jste s ní na naháňkách? Jestli ano, hlásí v leči nebo alespoň u čerstvých zhaslých kusů? Pokud ne,nebude ani při dosledu.... takže jediná rada je brát jí na dosled jen tam,kde může pracovat jako vodič, navolno jen když tam bude druhý pes, který hlásí ( i když v tomhle věku nepředpokládám,že by se už naučila hlásit u zhaslého). Jiná možnost je,že se vy naučíte z chování feny poznat,že kus našla a dovede vás k němu. Jedna moje čubina hlásí všechno kromě srnčí,tam to jaksi nepovažuje za nutné ale svým výrazem,chováním mě bezpečně upozorní,že u kusu byla a na výzvu "kde je srneček", mě pak k němu zavede (ale je pravda,že dosledů srnčího měla jen pár,tak jsem to nikdy moc neřešila)

U mojí patterdalky také spolehlivě poznám že byla u zhasnutého kusu podle změněného výrazu.Zní to divně,ale opravdu vypadá jinak než normálně hlavně na čele má hluboké vrásky.U zhaslého kusu je němá když byla mladší tak u prasete hlásila i zhaslý kus ted je zticha když dlouho nejdu tak se pro mě vrací.Na řemeni ji nevodím zdá se mi že noční dosledy prasat na vodítku jsou nebezpečné pro mě i pro psa.Když potmě najde kus který je zalehlý tak kolem něj krouží hlásí a má snahu mu zabránit v odchodu.Dobrá pomůcka je reflexní obojek na suchý zip kdy psa při světle čelovky vidím opravdu daleko i při slabém světle baterky co mám na mobilu jej vidím na 40-50 metrů.Chce to pozorovat Tvoji fenu jak se chová a jestli se skutečně nevrací od kusu pro tebe.Taky to chvili trvalo než jsem její chování pochopil.

Mám-li být upřímný, musím říci, že to, že křepelák nehlásí u zhaslého kusu, ať teplého či studeného, považuji za hrubý nedostatek. Asi bylo, má-li jinak volný hlas, v mládí něco zanedbáno. Střelím-li kus, který zůstane v ohni, stejně k němu psíka vezmu, nechám ho se seznámit se zvěří, potahat za srsst - a k hlášení ho vybízím, většinou tomu brzy "přijde na chuť". Já jako jednu z předností křepeláka uznávám právě jeho vrozenou hlasitost.

Lenka1 píše:Prosím o rady jak nejlépe zapracovávat psa na dosledy? Mám křepelačku 5 let starou, má PZ i BZ. Je to temperamentní fena se zájmem o zvěř, spolehlivý aportér, nepřítel koček, kun apod. Bohužel v praxi na dosledech mě zklamala a nevím, co s tím. Poprvé mě zavolal kolega už za tmy. Střílel na prase u řepky. Nástřel neměl, žádný jsme ani nenašli, takže nezbývalo, než fenu vypustit v místě, o kterém kolega prohlásil, že "tady někde to bylo". Fena běhala v řepce v okruhu asi tak 100 - 150 m, ale nic nenašla - nebo nám to "neřekla". Na nácviku i zkouškách pracovala jako vodič, u kusu nehlásila, fakt je ten, že kus byl vždy studený. Myslela jsem si, že když přijde k teplému kusu, že hlásit třeba bude, má totiž jinak docela volný hlas a hlásí i bažanta na stromě. Včera jsem zažila podobné fiasko. Jiný kolega postřelil srnce. Opět za tmy jsem se dostavila na místo, nástřel opět neoznačen. Bylo po silném dešti. Nic jsme nenašli, taky po tmě s baterkou to jde dost obtížně, takže kolega určil místo, že "tady někde zatáhl do křoví", tak jsme i tam hledali barvu, ale nenašli. Fenu jsem tedy vypustila do pásu křoví, za ním byl lán kukuřice. Fena se tak nějak motala v tom křoví (neměla jsem pocit, že by šla po konkrétní stopě), dovedla nás 50 m k takovému ostrůvku rákosu (cca 10 x 10 m). Jak daleko to proběhala i za ním, to nevím, nic nebylo vidět ani s baterkou. Ještě jsme ji nechali hledat v kukuřici, nakonec jsme to vzdali. Kolega tam ráno šel s jiným kolegou s barvářem a srnce našli asi 30 m za ostrůvkem rákosu. Bylo to pro mne hodně velké zklamání. Ani nevím, jestli fena náhodou u toho kusu nebyla a jen nám to prostě opět "neřekla". Protože se snažím střílet zvěř jen na jistotu (max. na 120 m a na zvěř v klidu, ne v pohybu), tak ji mám většinou v ohni, max. odejde 30 m, což na zapracování psa nestačí (většinou je vidět od nástřelu). Kolegům říkám ať mě zavolají, když střelí zvěř, která odejde třeba 100 m (třeba ji i vidí z posedu), aby se pes zapracovával. Nikdy nikdo nezavolal - to je zbytečné zdržování. Zavolají až když nic nenajdou, všechno tam pošlapou a můj pes, který nemá žádné zkušenosti, nic nenajde, takže za chvíli se bude říkat, že můj pes je blbec, a tím spíš budou volat jen těm osvědčeným a ten můj tudíž nemá šanci se něco naučit nikdy. Nějak nemohu uvěřit tomu, že by křepelák takovou věc nezvládl. Jak to řešíte vy se svými psy???

U nás to chodí úplně stejně, až když je všechno prošmejděný a pošlapaný tak se volá pro psa, většinou když dojedu tak už jsou vyzkoušení všichni psi kolegů, prostě je to hlavně v přístupu člověka. Na noc už vypínám mobil.

Lenko,kolik ti je a odkud jsi? Až něco postřelím,tak ti zavolám když mi dáš na sebe kontakt Není trochu pozdě v 5 letech psa něco takového učit?

bivoj píše: ↑úte 23.9.2014, 10:21 U nás to chodí úplně stejně, až když je všechno prošmejděný a pošlapaný tak se volá pro psa, většinou když dojedu tak už jsou vyzkoušení všichni psi kolegů, prostě je to hlavně v přístupu člověka. Na noc už vypínám mobil.

Pořád lepší aspoň, že zavolají, mnohdy je to starost navíc a nevolá se, co kdyby se profláklo, že jsem lovil a ještě špatně... Bohužel a pak se chcou výsledky na těchto pochozených stopách.