Alda píše:naprosto souhlasim s vyse uvedenym - telesna kondice by mela byt predevsim tim hlavnim kriteriem pruberneho vyberu. a ne to, za jako prvni parozi nasadi srnecek kratke spicky - pokud je vahove nad prumerem.
fesoji, bohuzel si mi "povedlo" ulovit bulkare s vykupni vahou 15 kg. sam bych tomu neveril - vahovy prumer dospelych srncu je u nas odhadem kolem 15 kil... bohuzel, zivot mu nevratim, pouceni pro priste. a kdyz se nekdo na jeho trofej na zdi podiva, poplaca me po zadech za "spravny pruberny lov", coz napriklad v tomto pripade, podle mne, bohuzel nebyl...
Dlouho váhám, zda na tento příspěvek Aldy reagovat. Nechci, aby to bylo bráno jako nějaká odveta Aldovi ...
Ten Aldův příspěvek patří přesně do vlákna Několik názorů starých ( ? ) zasloužilých myslivců, založeného fesojem v Hitparádě nesmyslů.
Takovéto nesmysly jsem právě už v mládí slýchal od " starých myslivců ". Ještě z něj může být silný šesterák, potřebuje čas, aby se mohl ukázat - a podobné rádoby moudré řeči. Přitom v roce, kdy já se narodil, vyšla Srnčí zvěř od Nečase, kde je tato problematika velmi dobře a srozumitelně popsána, a samozřejmě ani tehdy to nebyla novinka, správné úvahy a hodnocení se v opravdu odborné literatuře objevovaly dávno ( desítky let ) předtím.
Na slabé pučnici nemůže vyrůst silný paroh. To je daný fakt, a neexistují ani vyjímky, které by toto pravidlo potvrzovaly.
Mám již mnoho srnčích trofejí ( 150 ), a za moji mysliveckou praxi mi jich prošly rukama tisíce. Takže mohu porovnat své zkušenosti na solidním základě.
Z mých čtyřiceti ulovených paličkáčů nemá jediný pučnice silnější, než 9 mm. Hmotnostně se pohybovali od cca 7 kg do 16,25 kg, přitom ten nejtěžší, ulovený před pár týdny má pučnice o průměru 7 mm, paličky 0,5 a 0,7 cm vysoké. Literatura uvádí, že sice pučnice stále srncům rostou a nabývají na objemu, ale roční srnec ( tedy ulovený přibližně v červnu ) má pučnice na polovině maximálního průměru, který v životě dosáhne.
Běžní roční špičáci o výšce 10 cm mají pučnice o průměru cca 10 až 13 mm, což je také bída, ale v naprosté většině okresů jsou už chovní, a stejně z nich nikdy nic kloudného nebude.
Opravdu nadějní ročci mají pučnice o průměru nad 14 mm, a ti nejlepší až 20 mm - sám mám z mládí takového ročního šesteráka, uloven 16.5. plně vytlučen s bílými hroty výsad !
Tito srnci ale jsou sice obvykle dobří ve zvěřině, ale hmotnostně se drží mezi 12-15 kg.
Když se rozhlédnu po svých srnčích trofejích, hned jsou podle síly pučnic ( a často i podle velikosti a tvaru lebky ) poznat srnci, kteří v mládí museli být paličkáči nebo kužílkáči se špičkami 3-5 cm. Všechno jsou to trofejově podprůměrní srnci, kteří nikdy nebyli teritoriální, a nemohli se nikdy prosadit. Po hmotnostní stránce je to většinou sotva průměr. Neviděl jsem takového srnce se silnějším parožím, protože na slabých pučnicích nikdy silnější paroh ( a nemluvím ani o silném parohu ) nevyroste.
Zajímavé je, že paličkáči ulovení od května do září mají bez rozdílu pučničky tenké, takže se nějaké znatelné zvětšení průměru pučnic nekoná, přitom jsou to měsíce růstu.
Proto se u ročků řídím při rozhodování o chovnosti pouze parožím, nikdy odhadovanou hmotností. Odstřelem paličkáče či srnečka se špičkami do deseti cm se nikdy žádná chovatelská chyba nemůže udělat, protože nikdy nebude lepší, než sotva průměrný. Vyjímkou může být pouze mimořádná síla lodyh, které by v tomto případě musely mít průměr alespoň jako palec, aby bylo jasné, že pučnice daného ročka jsou opravdu silné. Jenže takových případů silných lodyh při malé výšce by bylo jako šafránu, protože když už je pučnice silná, je na ní i silný a obvykle vyšší než deseticentimetrový paroh.
Bohužel se ale musíme všichni řídit směrnicemi hodnotitelské komise daného okresu a nechávat v chovu jednoznačně neperspektivní jedince.
U ročních srnek je to ale právě hmotnost / velikost /, protože je to jediný znak, podle kterého se dá určit předpoklad chovné srny. U starších srn jsou to jen a jen její srnčata, které ukáží, jak je srna chovatelsky cenná, a to jednoznačně bez ohledu na kondici či věk srny ( pominu-li extrémy ).
To, že nelze poznat srnce, který ve zdraví přežil jako paličkáč první rok a půl svého života je a není pravda. Skutečnost je taková, že právě tito srnci se většinou znaků jeví velmi často jako mladší, a posouzení obvyklé u většiny myslivců pro srnce starší jednoho roku je tak tak na věkové třídy a to ještě s velkou nejistotou. Kdo srnčí zná a rozumí jí, určitě dokáže tyto srnce správně zařadit při možnosti delšího pozorování.
Nejdůležitější je nenechat se ovlivnit parožím, a posuzovat věk srnce tak, jako kdyby paroží neměl. Tento přístup chce trochu cviku, ale je to nejspolehlivější.
Všichni znají to, jak paličkáči a podobní kriplíci dokáží žít skrytě. Ono to tak sice není a úspěšní lovci paličkáčů mi to potvrdí, ale pro běžného myslivce jistě skrytě žijí, tajmně se pohybují po celé honitbě a jsou často skoro neulovitelní. Musíme si ale uvědomit to, že s rostoucím věkem se tyto jejich " schopnosti " ještě zlepšují. Žijí na okraji srnčí společnosti, neustále pod tlakem teritoriálních srnců, kteří si radost z prohnání těchto srnců nenechají nikdy ujít, a samozřejmě je radostně vyhledávají - zvyšuje jim to sebevědomí. A tvrdě je prohání i ti sice neteritoriální, ale průměrní ( silnější ) srnci. Ty teritoriální srnce do pěti let věku není problém často až velmi často a pravidelně vídat, pak ty " šikovné " silnější srnce bez teritoria, průměrně založené. Tvrdím ale, že v každé honitbě žije třetina srnců, které nikdy žádný z myslivců nespatřil a nespatří. A nebo je to jedno náhodné setkání s odskakujícím srncem, z kterého je k přečtení pouze obřitek. A to jsou často právě oni - bývalí paličkáči.
figi