Černý prach má na fireforming dvě obrovské výhody-hoří "hned", pistoláky jsou proti němu líne mrchy (Pufr má pravdu, S015 by byl dnes mnohem lepší volba). Tu nbc nafoukne naprosto spolehlivě a dokonale. A zároveň popsaným způsobem připravená FF laborace dosahovanými tlaky prostě nemůže ohrozit mechanicky zdravou zbraň, ani kdyby se nbc přetrhla nebo praskla nebo nevímco. Jo, může to trochu osmahnout ruku když to nbc nevydrží a foukne zadem, ale nebude z toho nic co by nevyřešila mastička. Kdežto špatně zapolohovaný pistolák rozsypaný po celém objemu nbc zapálený puškovou zápalkou dokáže i moderní kvér poškodit nebo rozebrat, o rukách nemluvě...
Přesnost, jak píše Pufr, je další věc-když nbc buď svou váhou nebo pod působením úderníku/zápalníku v komoře uhne, můžeš nbc zahodit, protože v matrici nikdy neuděláš souosý krček. Pokud máš extrémně těsnou toleranci na rantlu komory proti rantlu některých nbc (tak do 0,05 mm), nemusíš si s tím lámat hlavu, aspoň při střelbě na kratší vzdálenosti. Rantl to udrží-ale to NENÍ tenhle případ, 6,5x65R RWS je o 0,18 mm volnější i na rantlu. Dá se to vyřešit pečlivě připravenými štráfky lepicí pásky, ale je to pak operace pro opravdu pokročilé maniaky
V lůžkovém závěru je problém v tom, že i když je pevný a těsný až se blbě otevírá, nbc má v ose vůli kolem 0,06-0,15 mm, protože bez ní by se nedal kvér zavřít. Roli hrajou i tolerance tloušťky rantlu. Proč to píšu-při vyšších tlacích (někde od 2300 BAR) kombinace vůle nade dnem (i po FF) a technicky nutné závěrové vůle způsobí, že když se při výstřelu přední, těsně přiléhající část těla třením "přilepí" do komory, tak zbytek nbc teprve začne couvat aby se opřel o čelo závěru nebo baskule. Když je nbc natěsno a opřená o stěny komory, je to podle tolerancí buď pružná deformace, nebo malé natažení. Ale když má na každé straně skoro desetinu volno, materiál se vytahuje mnohem víc a k tomu po dvou osách, takže v jednom místě prostě dojde k zeslabení a pak tam praskne-nejspíš úplně kolem dokola, v AJ se tomu říká "case head separation". Za vhodných podmínek a vyššího tlaku mosaz nbc ten dvouosý tah nevydrží ani na první výstřel-plyny ji v místě nakoncentrování napětí prokousnou jako nůžky. Takový případ poznáš podle toho, že když přejedeš prstem po vnějším povrchu a přes hranu, ucítíš grot, i když mosaz nebude viditelně vyhnutá ven. A zevnitř ucítíš oblou hranu.
A jak jsem psal-z lůžkového závěru plyny nemají pořádně kam utéct, jejich činná plocha najednou není rovná ploše dna nbc, ale ploše čela baskule, to vše při nezměněném tlaku-a odtud pak pochází ty hlavně co odletěly 50m dopředu
Popravdě, co se FF týče, tak má dvě zásady:
1) Rozměr P1 stejný, nebo odlišný v prvních setinách. Těch úplně prvních!
2) Délka stejná nebo větší
( 3)-rantl takový, aby se za něj dokázal chytit vyhazovač/vytahovač)
Všechno ostatní je věcí nástrojů (třeba taky 5 postupných matric, jako 577/450 Martini-Henry z nežíhaných brokových nbc) a schopnosti měřit závěrovou vůli, seřídit podle toho matrice a konzistentně pracovat (protože když sedí P1, nemusí až tak nutně sedět R1 a R-seřídíš matrice tak, aby byl headspace vymezený na L1 nebo L2, podle tvaru komory. S "píšťalkami" to jde podstatně hůř než s lahvemi a nebo taky vůbec)
Dá se ledacos, ale je třeba měřit, měřit, měřit a ještě třikrát to samé, kvalitními nástroji (digišuplera do toho nepatří, to je orientační měřidlo stejně jako hůl nebo provázek s uzlíky) a používat zdravý strojařský rozum.
Eh, omlouvám se za to rozkecání. V principu by stačilo napsat "6,5x65R RWS ze 7x65R spolehlivě nejde, foukne ti to do xichtu nebo vystřelí hlavně z ruky", ale snad by to mohlo být užitečné někomu v budoucnu....
? Nemám zatím nouzy o nábojnice a tak se na takovou operaci asi zatím necítím. každopádně díky moc za přiblížení celé věci do reálu. Můj dotaz byl zcela hypotetický, aniž bych nějak zkoumal rozměry a další související údaje. Jen mě ten proces zajímal jako takový.... Díky 
