Ta poznámka o těch systematických chybách mi připomíná způsob, kterým kdysi káral středoškolský tělocvikář jednoho spolužáka: "Buriane, ty házíš tím granátem tak příšerně, že vůbec nechápu, jak můžeš hodit 70 metrů!"
 
 Ale dohled zkušeného výcvikáře samosebou nikdy nikomu neuškodí
Jinak k Zbrojovákově vysvětlení
bych řekl, že výklad té věty záleží na tom, co si kdo představíme pod pojmem "dobrá rána". Já si u velké zvěře představím zásah vitální zóny vzdálený ne víc než 10 cm (u srnce méně - 6 cm) od ideální komory - a to je asi ten terč, na který Petzal trénuje. Dobrá rána jistě není "měkota" či běh atd. To jsou špatné rány.Zbrojovák píše: 4) nesouhlasím s výrokem, že rychlá dobrá rána, je lepší než výborná pomalá - to platí snad jen na poplatkovém lovu anebo při střelbě na dříve postřelenou zvěř - nejsme amíci co si jedou na podzim zablbnout do lesů.
 
  
    
    
   

 Někteří z myslivců, a vyskytují se právě mezi těmi, co si ani neumí nastřelit vlastní zbraň, opravdu žijí v představě, že náboje stejné ráže, byť od různých výrobců a s různými střelami, létají cca stejně, maximálně s rozdílem pár centimetrů, což považují za bezvýznamné. Pak se není co divit, když ůspěšně loví na maximální vzdálenost 50 - 60 metrů, protože to je nejzašší hranice, kdy se do zvěře ještě někam trefí, bez ohledu na to, jaké náboje se jim doma zrovna podařilo najít.
   Někteří z myslivců, a vyskytují se právě mezi těmi, co si ani neumí nastřelit vlastní zbraň, opravdu žijí v představě, že náboje stejné ráže, byť od různých výrobců a s různými střelami, létají cca stejně, maximálně s rozdílem pár centimetrů, což považují za bezvýznamné. Pak se není co divit, když ůspěšně loví na maximální vzdálenost 50 - 60 metrů, protože to je nejzašší hranice, kdy se do zvěře ještě někam trefí, bez ohledu na to, jaké náboje se jim doma zrovna podařilo najít.  
 