také bych se rád podělil s jednou zkušeností z dosledu, která je hlavně o tom, že by člověk měl pejskovi víc věřit a nechat ho dělat svou práci.
V květnu jsem ulovil sele u řepky. Na nástřelu,po povinné čtvrthodince, jsme s kolegou našli dostatek barvy, ale měli jsme strach pokračovat po ní do řepky, protože jsme se báli abychom to moc nepohamtali, kdyby kus byl dál a byl potřeba pejsek, abychom mu tak neztěžovali práci. Vzbudil jsem tedy dalšího kamaráda s pejskem (jezevčík drsňák) který neprodleně přijel. Při snaze o nasazení na barvu pejsek stale o stopu nejevil zájem a chtěl jít jinam (přibližně v úhlu 90 stupňu vlevo). Vůdci se nakonec podařilo psa vyslat tam kam chtěl. Pejsek bez řemenu, s námi v patách, opsal v řepce půlkruh o průměru asi 25m, kde začal hlásit u kusu. Kus ležel přesně v místě kam on mířil od začátku a jednoznačně o něm již věděl. To jenom my hlupáci jsme se ho snažili jen zdržovat.
Jen dodám, že je to roční pejsek pez PP, kvůli exteriérové vadě, ale obrovskej pracant. V současnosti dělá dosledy na volno s rolničkou, aby páníček věděl kdy se pohybuje a je úspěšnější než lecjací šampioni.