k tomu alkoholu: tak u nás dýchal na honu každý a zároveň tam byli dva fotografové co fotili přímo dotyčného i z výsledkem dechové zkoušky.nevím co to bylo zač,možná novináři co by snad nevěřili ani policii .dost starých myslivců vzpomíná jak se dřív pilo ale nic se nestalo,každý prostě věděl že panáčka snese a dával si snad větší pozor než ten "čistý".nemá se to ale co si budem vykládat,myslím že dřív tolik úrazů nebylo.já to nijak neomlouvám ale dřív se mi nestalo že bych měl na honu strach jako kolikrát teď,teď ještě nebýt kontrol tak katastrofa.
no at je to jak je to ale pravdou je i to ze drive nemel zbran kazdej jouda a i kdyz mam sve mineni o te dobe tak zachazeni se zbrani bylo v lidech vice zakoreneno (v tech co ji meli ) protoze co si budem povidat at uz lidove milice nebo vubec branna politika delala pro osvetu kolem zbrani opravdu hodne i kdyz ze zcela jineho duvodu nez kvuli bezpecnosti ....
přesně tak jsem to myslel,neměl zbraň každý.si pamatuju jaký byl problém s povolením na kulovnici,teď stačí mít peníze a v prvním obchodu si koupíš co chceš.taky k těm zbraním byl asi jiný vztah.když si něco někdo koupil to měl celý život po něm otec atd. dnes někdo dohledává prase a hned přemýšlí jestli změnit náboj nebo jinou flintu .dobu jsem rád neměl ale myslivost se mi líbila víc.
Předesílám, že s alkoholem nemám problém, ale myslím si, že by se měl každý, ať už řidič, či držitel zbraně podrobit testům citlivosti na alkohol, chování pod vlivem a důkladným psychotestům a jeho schopnosti by mohly být zakotveny v jakémsi vysvědčení. Ono dát si k husičce večer limonádu, to ráno sice nenadejchám ale zato se po...u. Např u mne nikdo nezkoumal, jakou mám opici a jestli pod vlivem nejsem schopen zajít domů do trezoru a vyřídit si to s celým okolím. Mám ke zbraním a střelivu přístup v jakémloliv psychyckém stavu. Je to celé o uvědomování si, kam až můžu v dané situaci zajít, aby se nic nestalo. Je lékařsky prokázáno, že jedno pivo dokonce zbystřuje reakce. Fakticky tedy nevadí ale de jure je to průser. Když si vezmu, v jakých rozpoloženích lidé jezdí auty (sebe navyjímám) tak mě 1 pivo připadá směšné. Bohužel, doba si to vyžaduje. Skutečně dříve byl sraz v hospodě, dalo se po panáčku a nikdy problém nebyl, z poslední leče si to každej šněroval s flintou a taky problém nebyl. Nevím co se stalo, že po přičichnutí k flašce jsme nesvéprávní. Dnes bylo ve zprávách, že od roku 2001 je na Dakaru už 16 mrtvých a každej to v klidu přejde. Ne neberte to že si chci za každou cenu požít, skutečně nepít mě nevadí, ale je mi eklhaft, že mne i jiné někdo apriori ohodnotil, aniž by mě kdy viděl.
Tikka T3 Varmint 308W, Weatherby Mark V Accumark .300Win. Mag., IZH94 12x76/308W, IZH 27 EM 12x76/12x76, Suhl 150 Standard .22LR
Tak mi nedá abych po dlouhé době nepřidal jeden lov,který svím způsobem byl po delší době jedinečný.Již několik dní se v prostoru mě svěřených vnadišt zdržuje černá.Každý den jsem je mohl vidět,slyšet jen k tomu lovu ne a ne.Nevím od kud jsem přišli,ale nejsou místní vnadištím se vyhýbají nebo ho naštěvují nepravidelně což můžou být zase jiné.
Včera v 17hod jsem vyrazil,při výstupu jsem již zaznamenal stopní dráhy,které směřovaly do středu honitby.No nic říkám si dneska si přivstali asi mají už hlad.Sedím je něco po osmé hodině a zřetelně i přes vitr slyším příchod černé z houští z leva k vnadišti.Do půl hodiny vše utichlo.Tak se opakují jako předešlé dny.Do 22hodiny se přikradli ještě dvakrát.Jsem rozhodnutý dnešní lov ukončit.Stojím pod posedem a jak je mim zvykem poslouchám noční les,mnohotrát se mi to vyplatilo.No a již je slyším od vrchního posedu od mého vzdáleném 400m.Rozhoduji se šoulat proti větru rovnou k druhému vnadišti.Vnadiště je,ale prázdné a nedotčené.Jen okolní les je plný práce,bukové listí létá sem a tam,sem tam pořádná a hlasitá rvačka.Po několika pokusech se dostat k nim po louce to zdávám.Jediná šance je jít přímo mezi ně.Vítr mi přeje.Prasátka chodí sem tam,pořád dopředu a pak zase nazpět.Je to nezapomenutelný zážitek,stojím asi 10m od 130kg knourá,který buchtuje a přes jeho čelisti drtí bukvice.Všude okolo mumraj,že jsem málem zapoměl,že jsem tu od toho abych lovil.Viditelnost nic moc opravdu silný vítr.Dalekohledem hledám slabší sele,ale na těch 20m se mi zdají všechny obrovské.Přejíždím ten mumraj znova a koukám po pírkách to už přes puškohled.Padne výstřel a vše končí během pár sekund.Uprk a odkazování zhaslého kusu.Lovu zdar.
Jsem rád, že tento typ lovu sem tam někteří posedoví lovci zkusí, protože to je opravdu podle mého názoru ten jedině správný, opravdu silný zážitek z lovu. Proto vůbec nelovím z posedů ani kazatelen, a mám prakticky každý lov takhle silně emotivní. Navíc převážně za světla, což je ještě lepší.
O mně se ví, že lovím na velké vzdálenosti, ale 90% mých úlovků je právě na šoulačce v lese v těsném kontaktu se zvěří. Se střelbou z posedu se to naprosto nedá srovnat, ani náročností lovu, ani tím zážitkem.
Ano, šoulačka má své kozlo - ale ne každý ,,umí" tímto způsobem lovit! Já takto lovím pouze srnčí zvěř. Černé toliko nemáme a tak ji raději lovím na čekané. Ona šoulačka je mnohem náročnější.......
Jinak Zdendo přeji upřímné Lovu zdar! Jen by mně zajímalo, co jsi to vlastně tedy ulovil atd.
Lovu zdar chlapi.Já osobně z těch "mála" kusů co mám střeleno je to tak 50% na 50% sezení šoulačka.Ta v naší honitbě převládá hlavně z jara a léta a to většinou ráno.V zimě mám taky při šoulání něco uloveno,ale většinou sedím.Černá používá stálých migračních cest stačilo by počkat u nich.Ale musí mit taky trochu šance.A pak už je mi taky zima,starý kosti
Krásný lov, to se musí zažít. Já mám také "nezapomenutelný" zážitek z minulého pondělí. Pokud jste byli venku, byla nádherná tichá mrazivá měsíční noc na sněhu, myslivcův sen. Seděl jsem na kazatelně v lese u vnadiště a čekal na prasátka. Bylo asi -10, byl jsem navlečený v tlustém zimním kabátu a užíval si tu krásu. Kolem osmé přišla prasátka, rudl se zastavil v lese pod cestou pod vnadištěm a bachna začala zkoumat terén. Po chvíli frkla a zavelela čelem vzad. Popadl jsem flintu a střelil na sele, které jsem viděl mezi stromy. A ejhle, jak jsem kvapně střelil, flintu jsem špatně založil do ramene, po kabátu mně sjela a kopla mě tak , že tekla červená z nosu proudem. Poctivě jsem tedy musel čekat na kazatelně skoro půl hodiny, než se to zastaví, abych si sám na bělostném sněhu neudělal vlastní "nástřel". Prasátko tam naštěstí bylo asi 5 metrů od skutečného nástřelu, tedy jsem Dianě od srdce poděkoval.