Jelena na list trávy jsem ještě nikdy neslyšel a asi neuslyším,protože tento zvuk je dost vysoký. Co jsem však na list trávy šlyšel,bylo vábení srnce v době říje a docela to fungovalo. On totiž ten starší pán, co mne doprovázel,uměl srnčí vábit i bez toho listu trávy,prostě jen ůsty. Vzpomínám si, že mi přivábil srnce, kterého jsem si vzápětí sám zpackal. Byla to rozvětvená rarita a já, snad svou ještě nezkušeností,místo toho, abych na srnce koukal přes puškohled,tak jsem koukal přes dalekohled. Tolik času mi srnec ale nedopřál,aby jsem ještě stačil zvednout zbraň. Jo v říji,tam musí člověk uvažovat ,ale i jednat, trochu jinak a hlavně rychleji. Za školácké chyby se platí a tak do dnes, mám toho srnce před sebou a zároveň vidím i jeho krásný obřitek. Jinak si myslím ,že pro vábení zvěře bez vábničky,musí být člověk přece jenom trochu nadaný. A nebo,neustálý tréning. 
