Díky moc za komentáře k mému dotazu ohledně barvy na krmelišti.fesoj píše:Divočáci v tomto směru opravdu nejsou zrovna nějak "cimprlich" a já osobně vím nejméně o 2 případech, že napůl sežrali příslušníka svého vlastního druhu, který byl večer střelen a dohledán až ráno..... Někde jsem ale četl, že se nesmí jednat o člena téže tlupy, aspoň pokud se týče čerstvě uloveného kusu.
Pokusím se nyní shrnout mé poznatky a závěry: Barva na krmelišti vadí, prasata to místo obchází. O 130 m dále jsem zkusil dát pod kámen trochu kukuřice, tam je sežráno. Vývrh a kosti jsem odvezl na druhý konec honitby, tam to jiná tlupa zlikvidovala hned a ještě rozryla vše okolo.
Ještě bych měl dodat, že na předmětný palouk s krmelištěm jsem začal chodit před dvěma roky, přičemž řadu let přede mnou tam nikdo nelovil. V lese vedle palouku se tak zabydlela skupinka 2-3 starších bachyní, ke kterým se přidružují lončačky a v jejich blízkosti se drží osamělí lončáci. Bachyně za ty roky poznaly, že je tam nikdo neloví, vychází na palouk často v podvečer za světla, a též ráno kolem osmé hodiny. Obdobně se chovají lončáci, klidně si i za světla zkrátí cestu přes palouk v dosahu střelby od posedu. Já, pokud jsem střílel, tak nikdy ne do tlupy, ale vždy na samotný kus, takže tlupa nemohla zjistit, že se tam začalo střílet. Též se mi nestalo, že bych na tomto místě postřelený kus nedohledal. Teď tlupa na palouk vychází, ale krmelišti s barvou se zjevně vyhýbá.
Dospěl jsem k závěru, že prasata poznala, že tam padl člen tlupy (byť osamocený kňourek-lončák) a tato teorie (viz výše) má svou platnost.
S tím kanibalismem prasat to asi bude jako u lidí. Některá skupina se kanibalismu brání, jiná ne. I když kanibalismus u divočáků bude více rozšířen než u lidí.
Doposud jsem vyvrhoval doma na dvoře, kde si mohu prase pěkně zavěsit, mám k dispozici světlo a nářadí a pak jsem vývrh vyvezl zpět do lesa. Nyní si ale dám pozor, abych vývrh vždy odvezl jinam tak, aby se nedostal do kontaktu s příbuznou tlupou.