Napadení divočákem

[Daniel Vyoral]

Toto video se tu už někde rozebíralo...

[Daniel Vyoral]

Tady jedno napadení u Amíků...výstižný komentář "motherfucker bite me" http://www.youtube.com/watch?v=K8hYL9b- ... r_embedded

[zoubeek]

Tak abych taky něco přidal, tak když mi bylo asi tak 10 let, což už je nějaký pátek, šel jsem s bratrancem, který byl myslivec, na čekanou na "čuníky." Pšenice měla zrovna mléčné klásky, které jsou pro černou doslova magnet. Bylo ještě plné světlo, sluníčko sice už ztrácelo sílu, ale stále se nám opíralo do zad, když jsme od silnice zamířili přes pšeničný lán k posedu vzdálenámu od silnice cca 250 m, který stojí na kraji lesa. Když jsme byli asi tak 150 m od posedu, všimli jsme si, že pod posedem už jsou prasata v pšenici. V ten rok nebyla pšenice nijak vysoká a pod posedem byla uválená a polehaná. Bylo divné, že zde byla jenom selata od nějakých 20 - 30kg. No nic, já jsem posloužil jako opora pro střelbu s prstama v uších, flintu si střelec položil na moje rameno a "bác". Po ráně jedno sele, jak já říkám, "zadaounovalo" jenže v ten moment se zpod posedu vyřítila jedna z maminek těchto selat. Musela nás sledovat z lesa už jak jsme šli k posedu. Tako bachna měla dle odhadu bratrance tak něco přes metrák. Já jsem na nic nečekal a mazal jsem co mi nohy stačily zpátky na silnici a stále jsem se ohlížel co bratranec. Ten 2 vteřiny váhal se zbraní v ruce, zda se má dát taky na ústup nebo ne, ale nakonec zdravý rozum vyhrál a běžel za mnou. Bachyně doběhla na místo, kde jsme ještě před malou chvílí oba stáli a zastavila se. Zřejmě na místě jen zavětřila a poté se vydala dál pšeničným polem a přes silnici pryč, aniž by čekala na selata, která se po střelbě rozprchla. Poté jsme počkali ještě tak 15 minut a pro sele jsme zašli opět se zbraní v ruce. Sele mělo něco málo přes 20 kg a my jsme měli spocená čela a hnědé trenky. Nechtěl jsem ani pomyslet, co by následovalo, kdyby nás baška dostihla.

Druhá příhoda se mi stala letos, opět v období, kdy dozrávala pšenice. Tentokrát jsem při šoulání v pšenici, nedaleko od okraje lesa, vlezl mezi selata kolem 10 kg. Měl jsem dobrý vítr, takže 2 bachyňky o mě nevěděly. Jenže to by jedno selo, asi tak metr ode mě nesmělo kviknout. V tu chvilku obě bachyně vystrkovaly ryje nahoru a nasávaly, kde co jak proč. Jedna mě na vzdálenost 15 m uviděla a já jsem věděl, že je zle. Flintu jsem připravenou a pomalu jsem začal couvat a hlasitě jsem říkal: "nechoď ke mě, nechoď ke mně" Mezitím druhá maminka selata stáhla seleta z pšenice do lesa a já jsem byl v bezpečí. Baška, která postupovala ke mě to vzdala. Řeknu vám, není to dobrý pocit, když vy uděláte krok zpátky a bachyně krok dopřeku k vám.

Zatím jsem měl štěstí a k přímému kontaktu mojí kůže a ryje černé zvěře nedošlo. Tohle štěstí, ale neměl mého taťky kolega z práce, dlouholetý myslivec, nazveme ho pan S. Příběh z nám z vyprávění, tak doufám, že něco nepopletu.
Na strništi po řepce pan S. potkal v noci tlupu černé. Vybral slabého lončáka v zákleku na prase vystřelil. Prase zaznačilo, ale celý "rudl" odběhl přes strniště pryč. Na nástřelu barva byla, tak se pan S. vydal po barvě v domnění, že prase má smrtelnou ránu. To ještě netušil, že o stvol od řepky se kulka asi stočila a šla úplně jinam než myslel. Po několik stech metrech to vzdal, vrátil se domů pro pejsky a svého 15-ti letého syna. Opět se tedy vydali po barvě, jenže došli k hranicím honitby a zde udělal osudovou chybu. V domění, že prase již bude zhaslé, nechal na hranici honitby syna, ale hlavně zbraň a vydal se jen s pejsky. V první mlazině prase našel, respektive ono si našlo jeho. Skončil tedy s vyrvaným svalem na lýtku a na stehni a s rozdrceným kolenem. Od dalších zranění ho zachránili jeho dva psi tím, že na prase doráželi a to to vzdalo a odešlo. Prase se nepodařilo nikdy dohledat. Tato událost byla byla i v novinách a zprávách.
Panu S. se omlouvám, pokud jsem porušil jeho autorská práva, ale nevím zda je registrován na loveckém fóru.

Proto říkám k černé zvěři: RESPEKT, RESPEKT a zase jenom RESPEKT.

[Leon]

a to je přesně ten důvod proč bez pořádnýho psa za prasetem nejdu protože pejsek co jenom zaštěkává mi je pak platnej jak mrtvýmu zimník a já mám svoji kůži rád neporušenou a myslím si že těch napadení bude čím dál víc černá se velice rychle učí a díky tlaku který na ní je začíná místo ůprku před psi nebo lidmi ůtočit a nemusí být ani poraněná

[zoubeek]

Pejsek je základ při dosledu, dohledávce. Jen to ten pes musí umět. Pán musí znát jak pes reaguje, pokud zvěř je živá nebo zhaslá.

[curil]

Leone co myslíš pořádným psem? ono stačí i když jen blafká,dá vědět kde je a váže na sebe pozornost.

[RuStaff]

...

[Leon]

re: curil, Leon
všichni to známe, jsou postřely, že když se nenechá zraněné prase vytrápit několik dlouhých hodin (což se mi trochu příčí), tak před psem buď dokáže ještě stovky metrů odcházet, plavat, atd. nebo má dost síly projovit svou agresivitu na psa nebo i na lidi. Pokud hlásící pes označí třeba 1-2 arovou neprůhlednou/neprostupnou houštinu, tak je ještě druhá věc z ní to prase dostat a dostřelit... No a někteří psi/plemena svým typem práce dokáží tyhle specifický situace řešit rychle a na místě. Předpokládám, že Leon měl pod pojmem "pořádný pes" na mysli druh práce psa, který vlastní akcí, dokáže případně zachránit Leonovo choulostivé partie před načechráním od (postřeleného) prasete...

přesně není co dodat

[kopov.c]

Rustaf to napsal dost výstižně-jsou situace,že když pes prase najde,popřípadě označí houštinu není ještě zdaleka vyhráno. A ono kolikrát když ani pořádně nevíš jak je prase velký a jak je postřelený lezt za ním do neprostupné houštiny je dost o hubu a jen to blafkání jak píše curil ti opravdu nepomůže.

[curil]

no dobře.tak já jsem vždycky postřelené prase našel i s malým blafacím a lezl jsem za ním několikrát po čtyřech do houštiny a dostřelil,nepotřebuju psa který mi prase aportuje z houštiny ani že mi ji označí ale jdu za ním i když se bojím.aby pes blafal na 50m od prasete je asi na nic ale když hlásí metr od něj a nejde do kontaktu mi stačí.

[motolada]

Mě pes moje prasata dohledal všechna naštěstí zhaslá,živé jsem kolegovi dostřeloval 2x,vždy postřeleno na zadek,sedělo si na něm,ale i tak pes letěl 2m vzduchem jak ho nabralo!

[Tommy]

já bych teda do houštiny, ve které nevidím ani svoje, nohy bych v životě nevlezl. Jeden z našich kolegů to zkusil a ikdyž měl podporu sedmihraďáka,tak mu postřelenej sekáč způsobil 90 stehů na nohách.
V případě,že se nám schová postřelené prase v houštině,tak je to práce min. pro dva psi a ne tam hrdině pustit jednoho a myslet si,že ho tam udělá.

[Leon]

no dobře.tak já jsem vždycky postřelené prase našel i s malým blafacím a lezl jsem za ním několikrát po čtyřech do houštiny a dostřelil,nepotřebuju psa který mi prase aportuje z houštiny ani že mi ji označí ale jdu za ním i když se bojím.aby pes blafal na 50m od prasete je asi na nic ale když hlásí metr od něj a nejde do kontaktu mi stačí.

v jedné ulici u kamarádky má nějaká doktorka bandoga ten jim po několikáté utekl dostal se přez pletivo na zahradu tady k té kamarádce a roztrhal jim jezevčíka.nenávidím tyhle plemena.pitbuly atd,nechápu co si tím kdo dokazuje.

díky tvé alergii na naše oblíbená plemena je další debata zbytečná

[curil]

rád je nemám to víš že ne ale nevím co to má s tímto tématem společné.Leone Leone,měj si třeba tygry!!!

[kopov.c]

Ono to asi není až tak o aportování kusu jak píše Curil.Je to spíše o tom,že tyhle plemena dokážou ještě málo onemocněné nebo lehce postřelené prase snáz zastavit a odvrátit tak případný utok a nebo utěk zvěře.Dosledům v hustých houštinách se asi ubránit nejde,ale pokud mám kopova nebo třeba barváře kteři nedokáží zvěř vyloženě zastavit,tak je to vždycky dost velkej risk. Taky jsem býval hrdina a dělal složitý dosledy v noci po čtyřech.Někdy se to povedlo,někdy zvěř prchla a už se nenašla,párkrát jsem měl prase na sobě(naštěstí max lončáka) a skončil jsem s rozervanýma gumákama a gatama.Dneska když to vyhodnotím jako složitější,tak to nechám na ráno.Když se ráno nechytne můj pes,tak zavolám barváře-od toho je přeci máme.Bez tvrdšího psa složitější dosledy už v noci ne..