Norujeme v umělých norách i v těch přírodních (fena BRT 4 roky, fena JGT 2 roky, předtím pes JGT - úhyn ve věku 13 let), vše má však svá "ALE".. Do přírodní nory pustím fenu pouze tehdy, když noru znám, vím kde je kotel, jak vedou chodby a ideálně i CO je v noře. A samozřejmě taky když mám v autě krompáč, rýč, lopatu a nevadí mi v případě potřeby kopat

Pak není problém, liška nebo jezevec.. Fena (BRT) je těsný hlasitý doléhač, takže se nebojím ani když je tam jezevec (resp. bojím se samozřejmě vždycky, ale ne tolik jako u prvního jaga, který šel vždy okamžitě natvrdo do kontaktu), mladá jaga se zatím pořád učí, takže ji bereme spíš jako "záložního" psa, až se bordina unaví nebo když jezevec nespolupracuje a s BRT se v chodbě "přetlačují" (chvíli jde fena proti jezevci, který couvá, vzápětí jezevec proti feně a couvá ona) - pak ji pustíme z opačné strany a škodná se vždy někam pohne. Za loňský rok máme dva jezevce, předloni 4.. Největší měl 16 kilo (samec), byl pod "mostkem" (kde se pochopitelně kopat nedá, ale zase je poměrně krátký). Nejčastěji se u nás objevují jezevci mladí a pokud objevíme obsazenou noru, je tam VŽDY jezevec, lišky využívají spíše meliorační kanály (v těch norujeme taky, ale to je vždy rychlá akce a liška okamžitě vyjíždí ven).
Občas jedeme i ke kolegovi, ale opět pouze do nory, kterou zná (už tam v minulosti norovali). V neznámém terénu psa zásadně pod zem nepouštím, ikdyby tam byla liška se světovou trofejí a měla sežrat posledního zajíce v revíru, za to mi to nestojí, na to mám feny moc ráda. To radši jít párkrát na čekanou nebo položit újeď (a nebo nic a "Žij blaze, milá šelmo"
