pete> swahili je v pohodě, natož afrikaans, ale když lovíš s takovými bushmanem, tedy Křovákem (neboli správně politicky korektně San, ale oni sami o sobě mluví jako o Bushmen a nemají s tím problém), nebo stačí i Nama, tak to je teprve prdel. Kdo viděl Bohové musí být šílení, tak pochopí. Jejich řeč je tzv. click language, tedy používají hojně mlaskavé zvuky vytvářené jazykem o patro. A je rozdíl a mění význam, jestli se mlaská špičkou, prostředkem nebo kořenem jazyka. Dá se pochytit nejčastější slova a názvy, a dá se to i vyslovit. Ale člověk se bojí u jídla zamlaskat, aby neřekl něco hanlivého
Georg> Jo, to je ten hajz. Nevypadá tak zle, ani na fotce, ani v reálu. O to je záludnější, ty trny jsou jak ocel a projedou hluboko.
Pokud jde o program, záleží kde jsi a co zrovna lovíš, jinak se loví kočky, jinak slon, jinak antilopy. A samozřejmě záleží i na klientovi, jeho kondici a přání. My jsme teď obvykle vyráželi ráno za rozednění a vraceli se se soumrakem. Pití v autě s sebou a když jdeš od auta za zvěří, tak lahev s vodou s sebou je víc než doporučená. Jídlo taky s sebou. Oběd v buši pak vypadá třeba tak, že najdeš stín, podíváš se, jestli tam nejsou vosy nebo včely
http://bwanahunter.rajce.idnes.cz/Namib ... 076155.jpg
a nebo hadi, kteří tahle hnízda moc rádi obývají, třeba kapské kobry, je to pro ně něco jako restaurace non-stop
http://bwanahunter.rajce.idnes.cz/Namib ... 076157.jpg
a když je to OK
http://bwanahunter.rajce.idnes.cz/Namib ... 076159.jpg
tak si dáš baštu
http://bwanahunter.rajce.idnes.cz/Namib ... 076165.jpg
Pro odlehčení.

Upozorňuji, že na fotkách nejsem já, já to fotil. Když napíšu, že jídlo jejich, tak si nepředstavuj, že tam jíš ugali s lehce zasmrádlým kozím masem, nebo syrové drštky (nijak neobvyklá strava černých Afričanů). Jídlo je většinou velmi dobré, čerstvého masa máš dostatečný přísun, steaky atd. co se upeče, ugriluje apod. k večeři a zbyde, se nacpe do domácího chleba s nějakým chutney apod. a to máš k obědu. Třeba. Domácí klobásky boerewors, biltong...možností je hodně.
S paviány záleží kde. Třeba v JAR v Kapské provincii se nesmí lovit vůbec, a jsou už tak drzý, že berou ženským nákupy, aby je mohli vykrást. V Natalu je mydlí, tak mají respekt. V Namibii jsou registrovaná škodná a můžeš je lovit bez omezení. Což je ne vždy dobře. Mají svoje místo v přírodě a někteří to trochu přehánějí s tím pronásledováním. Já třeba jsem pro je lovit, když dělají problémy. Tedy tím odpovídám i na dotaz s tou škodnou, další je třeba šakal čabrakový.
Balu> tamní lovci nemají nějaký kodex v oblékání, takže se oblékají různě, hlavní důraz je praktičnost, aby to prostě fungovalo. Někdo je fanda camo, ale většinou by zapadli i tady. Ostatně na těch fotkách z oběda je jeden tamní.
U toho povídání o oblečení jsem zapomněl na podstatnou věc, a to barva. Navzdory tomu, co tvrdí filmy a reklamy a marketing výrobců oblečení, jsou lepší tmavší barvy, zelená, hnědá, tmavě khaki. Jako tady. Světlé barvy zvěř daleko lépe vidí a mnohem snáz si tě všimne.
Stopaři jsou domorodci, a ti obvykle neloví ani nenosí zbraň, jejich úkolem je zvěř najít, obeznat. PH toho naloví až až. Antilopy na újeď apod. si obvykle střílí host taky sám,je to přeci jen lov a je to fajn. Pokud tedy nepřipravují újeď před jeho příjezdem nebo host neloví někde něco jiného s jiným PH, zatímco tenhle chystá újedi apod. Ale když budu mluvit o lovu 1/1, tak co jde si střílí host sám. I tak mají ale zkušenosti habaděj. Loví pro maso, průběrné a redukční odstřely atd., najímají je parky když potřebují probrat přemnožené druhy, často toho nastřílí mraky. Ale ne s klienty. Což je fajn, protože nejsou nadržený na ránu a nechají tě střílet.
Pokud jde o dostřelnou ránu, alfa omega je bezpečnost hosta, tedy při lovu nebezpečné zvěře, rozhodně když něco hrozí,je to jasné. U plains game, což jsou antilopy, zebry apod. je to na domluvě. Slušný PH nestřílí hostovi na zvěř, pokud ten ho o to výslovně nepožádá a nedomluví se tak, a to ani při dosledu apod. (jak jsem říkal, pokud nehrozí akutní nebezpečí). Je to tvoje zvěř. Ale když chceš a řekneš mu, tak samozřejmě pomůže. Setkání po měsíci je samozřejmě jiný příběh.
Poraněná zvěř je samozřejmě handicapovaná a predátoři na to jen čekají. Ale záleží na poranění, a na zvěři. Některé druhy jsou ohromě vitální a dokážou přežít i ošklivá poranění třeba i od těch predátorů. Nicméně střelné poranění, které není třeba jen svalové, to je zas jiná. Pokud jde o přírodu, nikdy ale neříkám, že je něco nemožné, na to jsem toho viděl už dost. (I lvici pářit se na zádech v misionáři, a to nekecám. Kdybych to nevyfotil, nevěřili by mi ani na UNISA

)
S trofejemi je to jako s ženami. Nejlepší je ta příští.