Lorincovi patří obrovské díky, takový nápad na skvělé téma už dlouho nebyl. Tak se přidám i já. U mě to nejsou nějaké dlouhé vzpomínky, prakticke se stále učím,začínám a sbírám tu na fóru především zkušenosti od ostatních.
Myslivost u mě zvítězila velice brzy, jako malý ?punt jsem doslova vyžadoval, aby mě ta?ulda brával na posed. Dal mi opravdový základ, za který jsem mu opravdu vděčný, dal mi tolik, co žádný kurz, žádné učení nemůže nikdy nahradit.
Z dětsví mám mnoho krásných vzpomínek na společné čekané, Možná jedna z těch zlomových.
Byl konec prosince, já kluk kolem 10let obalený spacákem sedím s tátou na kazatelně, před námi se rozprostíralá zasně?ené louka, stromy plné námrazy. Sedíme už docela dlouho, mě je zima. Tu najednou vychází z lesa dva divočáci, tenkrát se mi zdáli obrov?tí, moc se mi líbili, přišli na pár poházených jablek asi 40metrů od kazatelny. Moc jsem se na chtěl koukat, tak jsem ?eptavým hláskem řekl: "Tatínku, že ho nezastřelí?". Ten se jen usmál, a já v tu chvíli poznal, že chci být myslivcem. Po deseti minunách prasata ode?la a zůstala jen vzpomínka.
Od toho okamžiku jsem lesu propadl, od dědy jsem dostat kapslovou flintu, to bylo něco pro klučinu. Zelený klobouk, malou ko?ilu a na rameni kapslovou flintu.
Jak léta plynuli, byl jsem čím dá více spjatý s myslivostí, zaná?el jsem si krmelec, každý úlovek co byl doma jsem musel vidět, každé prasátko jsem si musel o?ahat
.
A tak jsem v 17 absolvoval kurz myslivosti a úspěšně složil zkoušky za pár měsíců i zbroják. Dostal jsem kulovnici Zastavu 8*57JS a k narozeninám i Meopta 7*50 s bodem. Rázem jsem měl nejlepší flintu v rodině
. To bylo někdy v září, hnedka za tři týdny se mě podařilo ulovit první lišku.Ani tak nějak jsem tu loveckou třesavku nepocítil.A tak jsem odlovil další dvě a nastal listopad, napadl sníh byl to čtvrtek, den jako každý jiný,i když hodně vyjímečný.
Do?el jsem do ?koly a tam na mě kámoška, že jde domů, že píšeme písemku z fyziky no a já vůl se nechal přemluvit, taky je pravda, že fyziku jsem moc nemusel, vždycky jsem to nějak tak uplachtit na trojku, že teda půjdu taky za ?kolu, no ještě, že jsme si mohli psát omluvenky na gymplu od osmnácti, jinak by mě naši zvachlovali.Tak jsme šli na chvíli do cukrárny,pak, že ona pojede domů,tak já do?el dom, 10hodin dopoledne,nebylo co dělat.Tak mě nenapadlo nic jiného než půjčit od ségry auto,a jet se podívat na obnovu do lesa.No stopy byli všude, tak, že to zkusím u kupy.Která se mi z dálky zdála nějaká trošku načatá, dojel jsem domů, všechno fajn, srdce v kalhotách a říkám mamce, že pojedu do lesa večer, tak jsem večer sbalil věci, nutný spacák a jako správný lovec vyrazil do terénu.Zima bylo až pra?tělo, hodinu sedím nic,další hodinu nic, jen dva kusy srnčího u?dibují nějaké to zrníčko, který objeví ve vonící silá?i.říkám si 18h, zima, deset minut a jedu domů.Najednou sly?ím nějaké zapraskání nahoře nad houštinu, to víte, každý náznak zvěře hned vlije novou krev do ?il.Napínám u?iska, abych něco slyšel. V tom sly?ím zafunění kousek od kupy, tak přece přišlo, teďka rukavice dolů, flintu připravit na klín, dalekohled před oči a sleduju co vyleze, další zapraskání. V duchu si říkám, taku? pojď. A hned tu na kupě 5prasat, všichni černí jak uhel, všechny takový větší,ale bezpečně lončáci, tak zvedám flintu mířím, to už se ovšem klepu se jak ratlík, kříž mi lítá od kupy k houštině nejsem schopný zamířit, když už ustálým bod na praseti, tak se mě začíná pohybovat kolem další.zkouším se nějak zklidnit ...nepomáhá. V tom si jedno začíná budovat na středu kupy svoje uzemí,ostatní na něho jakoby útočí, a nakonec mizi čtyři v mlazině, kde se poštuchují a chrochtají blahem.Konečně trochu klidu, flintu k lící, když se mi podaří bod ustálit na komeře prásk.Dodnes nevím, jak jsem tu spou?t zmáčkl,tak se mě ten prst třepúl, až snad uvolnil napínáček . A teď prase nevidím,ani nesly?ím nic odbíhat, ostatní také stichli.říkám si to snad není možný.Kolem hustý nálet, zrmzlý až na kost.Tak čekám deset mintu, pak jdu k autu,které stojí nedaleko, a sundávám puškohled, beru pořádnou svítilnu a jdu na nástřel, v duchu se to ve mě pere, trefil netrefil, když už vidím na kupě zhaslého lončáka.
To bylo moje první a z čekané zatím poslední prase.Co všechno tomu předcházelo,jaká náhoda tomu přála, jaký jsem to byl hajdalák.
ještě jsem pak musel tý kámošce poděkovat a ukázat aspoň na fotce úlovek, který by bez ní a učitele fyziky, asi nikdy nebyl.
A od té doby už uplynuly dva roky.
Podařilo se mi ulovit i další prasátko, o kterém snad příště. Nerad se jím chlubím, byl to kňour. Mrzel mě hodně, i flintu jsem chtěl pověsit na hřebík, lovecká horečka mě překonala, snad naposled. Ale jak mi řekl jeden moudrý starý myslivec, když si z toho veztme? poučení tak nakonec se to v radost obrátí, a měl částěčně pravdu.
to jsem se teda rozepsal[/i]
, ale jak vidno vyplatilo se.
Vrátit se to už bohužel nedá, a proto razím heslo "papírově" mladým myslivcům raději odstřel srnce I.v.tř. jak odstřel holé!!