). Nicméně příspěvky byly smazány moderátory. Toto s naprostou pokorou respektuji, a proto zakládám nové téma, aby se tato problematika nemusela neustále probírat tam, kde nepatří.Pokusím se tedy opět nastínit můj pohled na problematiku společných lovů. Z hlediska myslivosti patří tyto akce samozřejmě k tradicím. Často si však kladu otázku, jestli podobné tradice nepatří do dob dávno minulých. Když tak nad tím přemýšlím a všude všechny poslouchám, jaká je snaha zvěř co nejméně stresovat a při lovech co nejšetrněji usmrtit, tak se mi naprosto vytrácí to, jak vlastně můžeme někdo něco podobného dělat. Následující poznámka bude trochu z nemysliveckého pohledu….. Připadá mi např. naprosto absurdní, když myslivec potká turistu v lese a začne mu říkat, že musí chodit jen po vyznačených trasách, že ruší a stresuje zvěř atd. a den na to jde na společný lov, kde je takový humbuk, že……….však všichni víte. Honci řvou a troubí, psi ženou a stresují zvěř a v průběhu padne např. 100 ran a na výřadu je 35 kusů. Když k sobě budeme upřímní a nebudeme pokrytci, tak si asi musíme přiznat, že pár kusů se zkrátka hodně trápí, než se (v dobrých případech) dohledají a pár zůstane trápících se někde v lese, zatímco myslivci si budou v teplém srubu plácat po rameni a s panákem v levici si budou říkat, jak to bylo všechno fajn. Je to opravdu zvláštní, že to lidé takto ne/vnímají. Asi většina lidí, co tady přispívá již někdy zažila, jaký pohled se skýtá na poraněný kus, když čeká na to až jí to zkrátíme. Každý asi bude souhlasit, že jsou to chvilky, kdy člověk začne opravdu více přemýšlet nad některými věcmi souvisejícími s lovem a myslivostí jako takovou (někdy navíc i nad jinými). Pokud člověk takovou zkušenost má a je si vědom toho, co se děje na společných lovech, tak to s ním zkrátka musí nějak pohnout (jinak tomu nerozumím). Navíc je nutné si uvědomit, že pokud se na společném lovu zvěř nedohledá (často ani není vůle), tak jí ty obrovské muka nikdo nezkrátí.
Pak jsou zde samozřejmě taky důvody proč společenské lovy dělat. Např.: „tradice“, zábava, finance (placené akce), využití psů, protislužba, plnění stavů, snaha o snižování škod způsobených zvěří pomocí lovu atd.
Rád bych věřil, že většina myslivců dělá myslivost primárně k vůli tomu, že mají přírodu a zvěř opravdu rádi. Když to ale kolem sebe vidím, tak tomu tolik nevěřím. A pokud tu přírodu a zvěř mají rádi, tak jim chybí pokora, protože pokud by si dokázali skutečně uvědomit, co se na naháňkách odehrává, tak by to nepodporovali svoji účastí.
Je mi jasné, že někdy je problematika s pácháním škod zvěří veliká, ale myslím si, že kdyby byla vůle, tak by to šlo řešit individuálními lovy, bez zbytečného štvaní a s vypracováním si co nejlepší individuální příležitosti pro lov. Však kolikrát tady lidi brečeli nebo byli rádi, že je jich ve spolku např. 15, ale loví jen 3. Spoustu lidí má možnost lovit jen srnčí, co by dali za to, kdyby jim někdo nabídl zdarma odstřel např. černé či vysoké.
Věřte prosím, že téma jsem nezaložil proto, abych si něco dokazoval či moralizoval. Jen mě opravdu zajímá, co primárně vede lidi chodit na podobné akce, i když jsou si vědomi toho, co se tam děje.
Budu rád, když si o tom podiskutujeme a třeba mi někdo otevře oči a třeba i částečně změním pohled na danou problematiku. Diskutujme solidně, věcně, proč ano, proč ne, bez známek osobních útoků a napadání.
S pozdravem a přáním všeho dobrého,
Pavel
) a zeptal se ho : Na štontu se platí 2 tisíce, ty jdeš do leče se psem? - Jo. - Tak zaplatíš 200.- Za to že bude pes makat v leči? - Jasně. - Tak to si polibte... A odjel jinam. Taky způsob společnýho lovu... 
