Je perfektní vidět zhasnout zvěř v ohni po zásahu malou rychlou střelou.predator1 píše: Při ranách na komoru zvěře malé ráže zničí podstatně méně tkáně než ty větší a velké, přesto sem viděl mockrát ranivý účinek jako větší, zvěř asi častěji padá, a dyž odejde, tak je to často kratčí dálka, než s těma většíma, nebo stejná, ale neřek bych, že je větší.
Rany na měko - tam už asi rozdíl je, zvěř déle žije, ale neni to tak velký rozdíl.
Když nebudu brat střelu a jeji vliv, tak rozsah poškození tkaně neni podle mych zkušenosti zasadní. A zasadní je zasah důležitých organú."
Osobně jsem "nejlepší" zhasnutí zvěře v ohni pozoroval při zásahu roční srnky střelou z obojetnice ráže 8x57R.360 na vzdálenost tehdy pro mne závratných cca 170 m. Stříleno šikmo zleva zezadu. Srnka se naprosto bez značení, bez nejmenšího škubnutí nebo napnutí jakéhokoli svalu "uvolněně" překulila rovnou k zemi a zhasla. Ostatní kusy se pásly dál. Prostý poloplášť necelých 13g, dopadová rychlost pod 500 m/s. Nadruhou stranu jsem viděl mnoho zásahů srnčí i černé zvěře zbraněmi ráže 5,6 mm (včetně 5,6x52R), kde zvěř s komorovým zásahem odcházela z nástřelu naprosto bez značení. Srnčí se pak zpravidla po několika desítkách metrů zastaví, padne, zhasne. Divočáci nalezeni obtížněji, někdy ale až za týden - s vysokým nosem. Při střelbě za snížené viditelnosti prekérní situace - ostrá rána, náraz střely na cíl žádný, barva žádná, značení žádné, host s "malou rychlou" zmatený.
Z mé zkušenosti bych řekl, že to co popisuješ a co je tu mnohokrát "omleto" - okamžité zhasnutí vlivem zásahu rychlou střelou s výrazným hydrodynamickým účinkem znám z 90% ze srnčí a mladé spárkaté zvěře (u černé s výjimkami). Celkem dlouho jsem sám šel cestou lehkých rychlých střel - 130gr-270W- cca 930 m/s na ústí (částečně pod vlivem největšího propagátora této kombinace Jacka O'Connora, pokud prolistujete jeho knihy, zjistíte, že touto smrtící kombinací poslal do věčných lovišť bezpočet šedých medvědů, jednoho dokonce zásahem do slechu - jiné poranění na zhaslém méďovi nenalezl
. Podotýkám, že je to náboj (270W 130gr) s vyšší rychlostí střely než u běžného střeliva ráže 243W, obdobnými aerodynamickými vlastnostmi (BC), obdobně "ochotnou" deformací a fragmentací střely v měkkém cíli a o chlup vyšším "celkovým výkonem".U velké zvěře (dospělé černé, jelení) - pokud není zasažena páteř, nezřídka šok během cca 2 - 3 vteřin odezní, poraněný kus se pokouší vstát a pokud v tuto dobu nenastane i šok hemoragický (snížení krevního tlaku krvácením z poranění) tak skutečně vstane a odchází - někdy i značně daleko. Hemoragický šok nenastane právě pokud není zničené srdce nebo velké cévy. Plíce jsou problematičtější, zejména černá zvěř "udýchá" neuvěřitelná poranění (plic).
To je v podstatě - stručně - co bych mohl na otázku odpovědět. Zhasnutí - kolaps organizmu - vlivem hydrodynamického šoku po zásahu rychlou střelou je spolehlivé (důraz na slově spolehlivé) jen v případě, že je spojené s dobře umístěným zásahem (další dlouhá debata by mohla být o zásazích "mimo komoru" na játra, ledviny atd). To co dali dohromady místní uživatelé "malých & rychlých" - že "jde o zbraně pro zkušenější a uvážlivé lovce" a že "neodpouštějí špatné zásahy" to sedí.
Proč může někdo hledat něco výkonnějšího než malou lehkou, rychlou střelu?
U mě to bylo několik případů se 130gr SST v 270W - negativní osobní zkušenost
-Špičák (cca 65 kg) s ránou na zadní komoru žil několik hodin – ležel hřbetem vzhůru - jako pes, zvednout se nedokázal, následně byl dostřelen (krk). Levá plíce na kaši, pravá výrazně poraněná, neprostřelená.
-Divočáci 50 kg + v „dobrém výživném stavu“ mnohdy únikové vzdálenosti s komorovou ránou až 200 m, větší část prakticky bez barvy.
Hledal jsem proto něco spolehlivějšího. Winchester mi tehdy nadběhl názvem nové střely „Fail Safe“ – homogenní měděná střela vylepšená olověným jádrem v dnové dutině. S tou jsem všechny kusy prostřelil, ale na nástřelu nezůstalo nikdy nic.
Dalším nápadem bylo zvětšit ráži nebo alespoň hmotnost používané střely.
Tady bych se zastavil u zde na fóru častého tvrzení, že těžká knedla proletí a žádnou škodu neudělá. Kdysi jsem se nachomýtl ke zkoušce zbraně ráže 9,3x74R s vlašimským RN polopláštěm na vykostěnou vepřovou kýtu. Vzdálenost střelby cca 50 m. Dopadová rychlost na úrovni cca 600 m/s. V čisté svalovině byl od vstřelu vytvořen trvalý, kuželovitě se rozšiřující kanál s vrcholovým úhlem cca 90°. V kýtě chybělo necelých 1,5 kg masa a tuku s kůží, které byly rozptýlené na kontrolním papírovém terči 1 m za kýtou. Podle lékaře nález dobře odpovídal tomu, co viděl na příčně prostřelených hýždích poškozeného myslivce – „pomalá knedla“ v měkkých tkáních. Mám dojem, že kdo vypouští moudra o „bezeškodném prolétnutí velké knedly“, asi neviděl předek srnce zdevastovaný loveckou „devítkou“ 9,3x62 apod.
Začal jsem používat 160gr Nosler Partition v 270W (s VV N560 V0 cca 870 m/s). Mám s nimi i dobrou precizi – na rozdíl od jiných zde na fóru
. S únikovou vzdáleností jsem ale ani zde nebyl spokojen a to se zbytková hmotnost sporadicky nalezených střel i při vzdálenostech střelby kolem 300 m pohybuje zhruba mezi 5,5 až 7 g – až 5 gramů úlomků se uvolní převážně v počáteční části střelného kanálu – někdy slušný „masakr“ (přepážka mezi jádry je u téhle střely celkem „vzadu“, což mi vyhovuje). V zimě a v přehledném terénu špičková záležitost.Dalším kandidátem – specialistou pro lov v řepce, kopřivách nad hlavu atd. byla 358W v ZG47, na rozdíl od většiny „konceptů“ této ráže má ale dlouhou hlaveň – 650 mm. 250 gr Hornady RN jsem zvolil díky předchozí dobré zkušenosti v 9x56 MSch. – primitivní poloplášť kosmeticky vylepšený InterLockem. V sestavě náboje s velkou celkovou délkou a Lovex D 073.6 se dá bezproblémově dostat na V0 >780 m/s (a šlo by ještě jít výš). Je to kombinace, se kterou jsem celkem spokojen. Většina divočáků je cca do 20 m od nástřelu, při nárazu do skeletu (plec) zpravidla v ohni. Naprostá většina kusů je prostřelená, výstřelový otvor bývá rozměrný a cípatý (dobrá pobarvená stopa -dráha). Zbytková hmotnost několika nalezených střel je cca 50% původní (i méně). Ani tato ráže není úplným spasením – několik selat o hmotnosti kolem 25 kg s čistou zadní komorou odešlo dál než 30 m (byla to asi ta, která by s 243W zůstala v ohni
). Můj dojem je, že tato zbraň a náboj jsou o něco „tolerantnější“ k umístění zásahu a umožní mi komfortněji najít zvěř odběhlou z nástřelu.S malou rychlou X velkou pomalou je to jako u každého škatulkování, které nám bohužel tuzemské školství pere do hlavy tak, že se ho většina lidí už nikdy nezbaví. Škatulkování je dobré pro výuku (možná) ale v praxi je minimálně z 50% zavádějící
. Jaká je malá střela (třeba .244) když dopadne na cíl ve vzdálenosti 300 m rychlostí cca 670 m/s – malá a pomalá? A bude pod „škatulkovou“ hranicí 700 m/s bez „hydrodynamického šoku“ naprosto neúčinná? Praktické zkušenosti ukazují, že někdy je to naopak – někdy!Pěkným příkladem, že vše asi nezávisí jen na rychlosti střely, je historický souboj mezi 6 mm Rem. (244 Rem.) a 243 W – který, jak víme, vyhrála s převahou těžší, pomalejší střela (100gr - 243W).
Nakonec je asi dobré si uvědomit, že obraz toho „nejlepšího“ poranění zvěře střelou si vytváříme každý sám nejen svou zkušeností ale bohužel i „přesvědčením“. Vymyslet důvody, proč to tentokrát dopadlo úplně jinak a přitom si nenabourat ta svá skálopevná přesvědčení (zůstat „pevný ve víře“
) dá někdy práci 
. Nadruhou stranu jsou tu jisté nevýhody, určité kopnutí, pokles střely na 200m cca 30cm, bezpečnost - odrazy od země za zvěří atd. 
neber to vážně ale určitou pravdu mám.... 
