Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?

[Šumavák]

Nechápu, o jakém špinavém prádle píšeš. Přiznat problém je základ možnosti změnit to.

No že ses ozval zrovna ty...

...přitom vím, že ke konci roku tam v noci ve 2 udělali 14 kusů za 2 hodiny...

Ale možná k tomu doplníš, že kolegové měli od OSSM povolení k nočnímu lovu holé srnčí, kvůli snížení brutálních škod, které způsobuje, protože bez toho to působí poněkud blbě... A nebo ses spletl a oni stříleli ve 2 odpoledne?

...Aplikovat genetické základy chovu domácích zvířat na zvěř je možné pouze u řízené plemenitby, což je v přírodě nesmysl...

Jasně, že ve volné přírodě nelze rozmnožování zvěře řídit jako u hospodářského chovu, ale jde o určité principy, které se dají aplikovat (omezeně) pouze průběrným odlovem. V případě srnčí zvěře to znamená např. odlovit slabé srnce ještě před říjí (což se v některých honitbách neděje), dále odlovit slabé srny (což se neděje ještě ve větším počtu honiteb) a vůbec udržovat stavy srnčí zvěře na celkových počtech odpovídajících podmínkám dané honitby a ve správném poměru pohlaví (což se rovněž v mnoha honitbách neděje). Vím, že někteří kolegové vnímají lov holé srnčí zvěře jako "vraždění neviňátek" a dlouhodobě se mu vyhýbají, ale bez toho to prostě nejde, pouhým odlovem slabých srnců se kvalita srnčí populace nezvýší, to je prostě žalostně málo, pouze jedna kostička z mozaiky. Svou negativní roli v tom samozřejmě často hraje ono zde již kritizované šetření samičí zvěře obecně ve stylu "přece si všechno nevystřílíme".

...Argumentuješ ve stylu- vždycky se to tak dělalo, proto je to dobře...

Takto věc paušalizovat je přece nesmysl. Na jednu stranu přece z toho, co se ohledně péče o srnčí zvěř v minulosti vymyslelo / dělalo a dodnes dělá, vše určitě nesmyslné není. Na druhou stranu se často změnily podmínky a na to je třeba reagovat. Ale určitou averzi vůči zacykleným názorům některých veteránů do jisté míry chápu, protože oni si často z komplexní péče o zvěř, původně zahrnující obrazně řečeno úkony A, B, C, D, vyberou pouze A a C, přes které "nejede vlak", protože se to tak dříve dělalo, je to tak správně a vše ostatní, natož nějaké změny, jsou blbost...

...Vliv přikrmování na výši škod je prokazatelně nízký, stačí si o tom něco přečíst. Existuje spousta výzkumů například z Alp, stačí to zadat třeba do Google Scholar.

Alpy mám rád, v mladším věku jsem v nich trekoval každoročně. Jenže tam se škody způsobené zvěří týkají (až na naprosté výjimky) pouze lesních kultur, páč pole tam fakt jen tak nenajdeš. Jsou to prostě podmínky podobné např. hřebenům u nás na Šumavě, se smíšenými honitbami v podhůří a ve vnitrozemí ČR to nemůžeš srovnávat. Co se týče toho, čím docílím zmenšení objemu škod způsobených zvěří obecně, tak pokud použiju selský rozum, dojdu k následujícímu: 1) Redukcí celkového počtu zvěře - zvěř, která není, už nic nesežere a neohryže. 2) Přikrmováním v době nouze - čím lépe se zvěř nasytí u krmelců, tím méně toho sežete jinde. Bod 1 je samozřejmě efektivnější, ale znamená to snad, že se kvůli tomu máme na přikrmování vysr**?

Péče o zvěř zahrnuje vícero činností, které samozřejmě mají různou efektivitu. A těch nejlepších výsledků se logicky docílí, pokud se věnujeme všem, ne pouze některým z nich.

[kasari]

Tak to se omlouvám, píšu zkratkovitě. Výjimku na noční lov (nejen) holé zvěře tu mají všichni, neuvědomil jsem si, že to někde může být jinak.
A v tom dalším s tebou vcelku souhlasím, protože popisuješ situaci jak by to mohlo být, kdyby.
Ale ohledně přikrmování jsem opravdu za to, že povinnost přikrmování v zákoně je relikt z dob, kdy sněhu bylo hodně a mrazy dlouhé. Ano, situace může být jiná v honitbách, o kterých píšeš ty. Tady je koncentrace zvěře u krmelců jednak příčina škod v lese a jednak pozvánka pro vlky

[Porpoise]

Za mě má průběrný odstřel svoje opodstatnění hlavně kvůli zdraví populace.
Z hlediska trofejové kvality je jeho efektivita přinejmenším sporadická. Hlavní vliv jak na zdravotní stav, tak kvalitu trofejí mají početní stavy a tam nám určitě ve spoustě případů ujel vlak.
A to vůbec nemluvím o tom, že 1/2 genetického materiálu pochází od matky, kde průběrný odstřel buď neprobíhá vůbec, nebo sporadicky.

Ad. přikrmování srnčí:
Dost záleží na lokalitě. Předpokládám, že podle nicku je Šumavák z podhorské oblasti a tam vám asi srnčí v mrazech na přikrmování reaguje dobře.
Já jsem z jižní Moravy a seno/letninu bere pouze daňčí a to velice sporadicky. Každý rok děláme sena, protože se tak jako sluší, ale taky likvidujeme zásoby, protože pro to využití není. Za posledních 10 let jsem zažil teploty pod bodem mrazu trvající déle než 3 dny 5x. a z toho ve většině případů ani nenapadne sníh. Zvěř v pohodě přežívá na ozimech a ztráty přes zimu jsou minimální. Les trpí ohryzem od daňčí v letních měsících, protože se v naší honitbě nedá vypořádat s čekárnovým efektem - malý les, hodně zvěře, všude kolem vinohrady s provozem do 21.00. Krmíme, ale na škody to podstatný vliv nemá. Jinde to může být diametrálně odlišné.

[Šumavák]

...Já jsem z jižní Moravy a seno/letninu bere pouze daňčí a to velice sporadicky. Každý rok děláme sena, protože se tak jako sluší, ale taky likvidujeme zásoby, protože pro to využití není...

Přikrmování je věda, protože zvěř má v každé honitbě jiné potřeby. V oblasti Šumavy a Pošumaví znám situaci v několika honitbách. Spárkatá tu obecně dobře bere jadrné krmivo, typicky oves, který je pro ni nejvhodnější kvůli vyššímu podílu vlákniny. I když je krajina pod sněhem, tak klasické seno bere jenom vysoká a něco mufloni, ostatní druhy sporadicky, nebo vůbec. Když má srnčí dostatek ovsa, nezřídka nemá zájem ani o letninu, seno ignoruje úplně. Když není ve smíšených honitbách na polích sníh, srnčí by zimu relativně přežilo i na ozimech, ale protože je dnes skoro všude i řepka, tak ho přikrmování ovsem mimo jiné chrání před tím, aby se jí cpalo.

Jinak k původnímu dotazu zakladatele vlákna, tedy "Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?" bych ještě dodal, že mýtus to určitě není, ale nikdy to nebude mít (a z principu ani nemůže) efektivitu hospodářského chovu. Z volně žijících druhů je to nejlépe aplikovatelné na silně teritoriální srnčí zvěř. U ostatních druhů, které se s výjimkou říje často pohybují přes více honiteb, by byla pro větší efektivitu nezbytná součinost (identický přístup) všech dotčených mysliveckých subjektů.

[fipkus]

Šumaváku, píšeš:

Pokud myslivost mimo jiné znamená i péči o zvěř, je etické ji v době nouze nepřikrmovat a nechat slabší, nebo akutně oslabené kusy, trýznivě uhynout hladem a nemocemi? Za mě určitě ne, ale chápu, že někteří "myslivci" chtějí jenom lovit a vše ostatní je ztráta času... Z praktického hlediska přikrmování pomáhá zvěři překonat dobu nouze laicky řečeno ve zdraví a slušné kondici. A také pomáhá snižovat škody způsobené zvěří (v závislosti na podmínkách konkrétní honitby), protože zvěř v době nouze vyhledává veškeré dostupné zdroje potravy.

a

Když má srnčí dostatek ovsa, nezřídka nemá zájem ani o letninu, seno ignoruje úplně. Když není ve smíšených honitbách na polích sníh, srnčí by zimu relativně přežilo i na ozimech, ale protože je dnes skoro všude i řepka, tak ho přikrmování ovsem mimo jiné chrání před tím, aby se jí cpalo.

V první řadě - ten dostatek ovsa v takovém množství, aby zvěř nevyhledávala jiný zdroj potravy (přičemž při přikrmování není možná selekce toho, co druh zvěře bude ten příkrm brát), znamená vození obřího množství potravy do revíru. V druhé řadě to znamená, že zimu přečká velké množství zvěře, které by ji nepřečkalo (mimochodem, hynutí zvěře hladem v našich končinách mi přijde nepravděpodobné), ale hlavně to znamená, že slabé srny (a tímto způsobem vlastně i ostatní slabé kusy jiných druhů zvěře, na které má takové přikrmování vliv) udrží graviditu a následně tedy budou mít další slabé potomstvo. Není spíš tohle neetické? Přikrmováním tento cyklus akorát udržujeme. K tomu, že má nízký vliv na škody se již někdo vyjádřil.

Tedy, pokud je tvá odpověď i přes to taková, že je to neetické, pak je to z mého pohledu neetické ze strany zemědělce a ne ze strany myslivce. Jak by se mělo pěstovat s ohledem na biotop a že nejde mít jeden obří lán monokultury - o tom je popsáno asi víc než dost.

A určitě bych neobhajoval přikrmování hraním na morálku a city - ty do toho, pokud chceme přistoupit k problému aspoň trochu racionálním způsobem, totiž vůbec nepatří.

Za mne, pokud s tím má něco dělat myslivec, tak je to především udržení adekvátních stavů zvěře a pak klidně právě lov v blízkosti plodin, které jednak zemědělec potřebuje zachovat (tj. snižování škod) a zároveň zvěři stejně škodí (řepka).

Ano, za mne to hospodaření, jak jsem již naznačil v úvodu, je především o lovu a o tom, že bychom se měli vyhnout dogmatům průběrného odstřelu, která jsou nesmyslná (např. hodnocení jen dle trofejí, lov pouze "velmi slabých kusů") a přejít na lov, který bude víc reflektovat průběrný úbytek populace - tedy lov všech kromě pár velmi silných kusů a udržování stavů na adekvátních a tedy razantně nižších číslech. A ideálně organizovat lov na krajské/státní úrovni a ne na úrovni honiteb, jelikož tento systém plánování jednak nefunguje, druhak nahrává právě všelijakému fixlování a bastlení výkazů o množství evidované i lovené zvěře.

[SoukuM]

to šumavák - to s tím ovsem myslíš vážně? Protože všude v odborné literatuře se píše že přikrmvání jadernými krmivy (včetně ovsa) v zimě a na jaře je pro srnčí zvěř absolutně nevhodné s ohledem na fyziologické změny v trávicím traktu. Srnčí samozřejmě v této době bere oves velmi ochotně, ale není to spíš způsobení problému?

[bon]

Ve smíšené honitbě na Vysočině přikrmujeme srnčí zvěř ovsem od října do března a není s tím žádný problém. Objemové krmivo srnčí bere pouze pokud je opravdu vrstva sněhu. Základem je předkládat oves od podzimu soustavně. Potom je zvěř na něj zvyklá a nemá žádné trávící problémy.

[SoukuM]

Ano, já vím, zažil jsem několik honiteb, kde se do srnčího cpal oves horem dolem včetně zásobníkových krmelců. Nikdy jsem to nepochopil, jestli to má smysl někde na horách netuším, energeticky ten oves srnčí asi stejně nezužitkuje, ale z krmelců to zmizí. U nás se vyloženě srnčí nepřikrmuje (střední Čechy), zimy jsou mírné a srnčí má vždy dostatek potravy (stále zelené ostružiny, žaludy apod.), jedině že si něco nasbírá na vnadištích pro černou zvěř (jsme prasečí kraj), tam se vnadí pravidelně i jadrná krmiva. Mufloni ddto. Ale jestli má zimní přikrmování nějaký smysl netuším, pokud během zimy uhynou slabší jedinci tak asi jen dobře a lišky musí taky něco žrát.

[Šumavák]

to šumavák - to s tím ovsem myslíš vážně? Protože všude v odborné literatuře se píše že přikrmvání jadernými krmivy (včetně ovsa) v zimě a na jaře je pro srnčí zvěř absolutně nevhodné s ohledem na fyziologické změny v trávicím traktu. Srnčí samozřejmě v této době bere oves velmi ochotně, ale není to spíš způsobení problému?

Tak všude v odborné literatuře se něco takového určitě nepíše. Přikrmování srnčí zvěře ovsem (případně směskou vhodného složení) je pro ni prospěšné, ovšem pouze když se dodrží určité podmínky:

1) Na podzim začít s přikrmováním srnčí zvěře včas, aby se jí na to pozvolna adaptoval trávicí trakt.
2) Přikrmovat nepřetržitě, aby srnčí nebylo nuceno opakovaně "přepínat" mezi různými zdroji, nebo nehladovělo a následně se naopak nepřecpávalo.
3) S přikrmováním na jaře skončit až tehdy, když srnčí pozvolně přejde na přirozené zdroje.

Za těchto podmínek srnčí zvěř pravidelně odebírá malé množství jádra a vše je OK. Jak psal výše bon, u nich v honitbě to tak evidentně dělají také. Každopádně pokud někdo začne srnčímu předkládat oves až někdy v prosinci, v lednu či únoru s tím zase skončí a ještě přikrmuje nepravidelně, tak mu tím opravdu víc škodí, než pomáhá. Srnčí ten oves i za takových podmínek samozřejmě vezme, ale chybí mu tam čas na adaptaci trávicího traktu. Rovněž když se přikrmuje nepravidelně (srnčí nemá možnost pravidelně odebírat malou dávku), tak se pak nárazově přežírá, což také není pro jeho trávicí trakt dobré. Na hamletovské dilema "Srnčí zvěř jádrem přikrmovat či nepřikrmovat?" bych já osobně odpověděl: Buď pořádně, nebo raději vůbec. Navíc otázka vhodnosti takového přikrmování závisí na konkrétních podmínkách v honitbě, někde to opravdu potřebné být nemusí.

[SoukuM]

Hezký, takový science fiction, realitě v honitbách to teda určitě neodpovídá.

[Šumavák]

...ten dostatek ovsa v takovém množství, aby zvěř nevyhledávala jiný zdroj potravy (přičemž při přikrmování není možná selekce toho, co druh zvěře bude ten příkrm brát), znamená vození obřího množství potravy do revíru. V druhé řadě to znamená, že zimu přečká velké množství zvěře, které by ji nepřečkalo (mimochodem, hynutí zvěře hladem v našich končinách mi přijde nepravděpodobné), ale hlavně to znamená, že slabé srny (a tímto způsobem vlastně i ostatní slabé kusy jiných druhů zvěře, na které má takové přikrmování vliv) udrží graviditu a následně tedy budou mít další slabé potomstvo. Není spíš tohle neetické? Přikrmováním tento cyklus akorát udržujeme. K tomu, že má nízký vliv na škody se již někdo vyjádřil...

Srnčí má v zimním úsporném metabolickém režimu obecně malou spotřebu, tedy včetně ovsa. Takže se žádné obří množství nekoná. Pokud se v lokalitě vyskytuje i další spárkatá, spotřeba může být úplně jinde, ale záleží na tom, jakým způsobem se s tím myslivci v dotyčné honitbě vypořádají. Ohledně těch zimních úhynů si poněkud protiřečíš - na jednu stranu píšeš, že kvůli přikrmování přečká zimu velké množství zvěře, které by ji jinak nepřečkalo a na druhou stranu píšeš, že uhynutí zvěře hladem ti v našich končinách přijde nepravděpodobné? Tvl a na co teda ta zvěř uhyne? Spáchá sebevraždu? Pokud je zvěř za nízkých teplot tak vyčerpána, že už nemá energii ani na držení potřebné tělesné teploty, obyčejně dostane zápal plic a do několika dní nastane celkový kolaps organismu s uhynutím. Mráz tento proces činí rychlejším a milosrdnějším. Ohledně toho, co je etické, máme holt opačný názor, ale to se nedá nic dělat. Já preferuji přikrmování (tam, kde to má smysl) a to, aby se slabší zvěř raději později odlovila, než ji nechat přes zimu pochcípat. A výstupy ohledně vlivu přikrmování (různých druhů spárkaté) na snižování škod nelze paušalizovat, protože jiná účinnost bude v lesní honitbě (ke kterým se dosud zmíněné studie vztahovaly) a jiná ve smíšené honitbě s poli.

...za mne to hospodaření, jak jsem již naznačil v úvodu, je především o lovu a o tom, že bychom se měli vyhnout dogmatům průběrného odstřelu, která jsou nesmyslná (např. hodnocení jen dle trofejí, lov pouze "velmi slabých kusů") a přejít na lov, který bude víc reflektovat průběrný úbytek populace - tedy lov všech kromě pár velmi silných kusů a udržování stavů na adekvátních a tedy razantně nižších číslech. A ideálně organizovat lov na krajské/státní úrovni a ne na úrovni honiteb, jelikož tento systém plánování jednak nefunguje, druhak nahrává právě všelijakému fixlování a bastlení výkazů o množství evidované i lovené zvěře.

Tady se částečně shodneme. Pokud by se např. měla samčí spárkatá lovit pouze podle aktuálně nastavených kritérií chovnosti, hodnocených na výstavách trofejí, tak ve spoustě honiteb ani nesplní plán lovu. V rámci snižování stavů je prostě třeba sáhnout i do toho "chovného" průměru a při odlovu šetřit pouze to opravdu nejlepší (nejsilnější). Nějaké centralizaci plánování bych se ale vyhnul, neb empirické poznatky ohledně fungování státní správy říkají, že čím dále od dotčeného subjektu se rozhoduje, tím méně výsledek reflektuje konkrétní místní podmínky.


PS: Možná se pletu, ale mám pocit, jakoby někteří z diskutérů měli nutkavou potřebu si před sebou (a možná i svým okolím) obhájit, že neplýtvat časem a návaznými výdaji na přikrmování zvěře je za všech okolností správné rozhodnutí, protože jde přece o vědecky vyvrácený anachronismus, a to navzdory existenci vícero odborných prací, zabývajících se správnou formou přikrmování a jeho bonusy pro zvěř. Ano, já sám jsem příznivcem smysluplného přikrmování, protože v těch pár honitbách, kde to dobře znám, to prostě funguje a taky zastávám názor, že i malý posun k lepšímu je víc, než žádný. Ano, určitě existují honitby, v jejichž podmínkách by bylo přikrmování zbytečné, já tamní poměry neznám a určitě jim tedy nebudu tvrdit, že je to tak špatně a že musí přikrmovat. Ale stejně tak očekávám, že mi lidé z těchto honiteb, neznajíc poměry v honitbách u mě, nebudou tvrdit, že přikrmování je za všech okolností špatně. S tím ať jdou víte kam...

[Sejenik]

Dobrý večer. Ze zajímavosti jsem si otevřel knihu k přípravě na myslivecké zkoušky od Prof. Hromase. Na straně 213 a dále celkem podrobně rozebírá přikrmování zvěře i s uvedením výše uvedených argumentů proti přikrmování. Nicméně je tam pasáž, že těžká (gravidní) zvěř by se měla přikrmovat, protože je to důležité pro vývoj plodu. Oves, který bude předkládán dostatečně včas a dostatečně dlouho jak uvádí Šumavák by minimálně neměl zdravotně uškodit. Nejsem úplně biolog, ale kolik srn, které potratí ve vyšším stupni březosti, bude moci znovu zabřeznout?

Srnčí samozřejmě nějaké škody na polních kulturách způsobí, ale alespoň v naší honitbě je to zanedbatelné v porovnání se škodami od černé.

To fipkus:
Celé vlákno začalo jako Tvůj dotaz na naše názory a zkušenosti. Za mě osobně tady padlo i dost zajímavých postřehů a názorů. Nechápu ale, proč se nejdříve ptáš na názor ostatních, když jsi stejně od začátku rozhodnut pro svoji verzi a jakýkoli opačný názor je z Tvé strany důrazně negován a bagatelizován.... Taková diskuze postrádá smysl.

[dalas]

Zajímavé. Vzal jsem knihu MYSLIVOST Hromas a kol. Na straně 194je detailněji popsán režim přikrmování pro srnčí zvěř. Ve stručnosti:
Krmelců raději více jak méně.
Krmelce přizpůsobit mladé zvěři a znemožnit přístup silnější zvěři (muflon a pod) vhodným oplocením.
Jádro předkládat již od září klidně pomocí krmících automatů, ale nedopustit nedostatek. Současně předkládat kaštany, žaludy, kukuřici a pod.
V zimně je možné dávky jádra snížit, ale nevysadit, zabezpečit bílkoviny (sena, siláž, letnina, kopřivy a pod)
Autorem kapitoly sám Hromas.

V podstatě je to to, co píše Šumavák. Já to praktikuji tak, že začínám v druhé půlce září jádrem - ječmenem, ke konci roku to míchám s ovsem a po Novém roce jedu oves až do doby kdy srnčí přestane brát. S koncem roku začínám předkládat sena a jetelinu. Někdy přihodím i cukrovku. Intenzita závisí na konkrétních zimních podmínkách.
Honitba smíšená 550-600 m.n.m.
V zásypech je zlomková pšenice s plevy. Nutno ale znepřístupnit pro srnčí.

V postatě podobné co píše Šumavák.

[Šumavák]

...S koncem roku začínám předkládat sena a jetelinu. Někdy přihodím i cukrovku. Intenzita závisí na konkrétních zimních podmínkách.
Honitba smíšená 550-600 m.n.m...

Tak to srnčí asi přikrmujeme v podobném prostředí - u nás také smíšená honitba cca 500 - 750 m.n.m. Jak ti srnčí bere ta sena a jetelinu? U nás seno vůbec a jetelinu (ač by pro něj měla být atraktivnější) zatím nepředkládáme, blbě se u nás shání.

[fipkus]

Sejeníku, nemělo to tak vyznít, já se nesnažím bagatelizovat, spíš oponovat. Ano, silně stojím za tím, co píšu a hledám něco, co by mi mou tezi aspoň trochu vyvrátilo. Zatím ale nepřišlo nic, co by bylo podložené něčím hmatatelným.

Šumaváku, k tomu hynutí, já se snažil říct, že když už něco pojde hlady, tak to musí být extrémně slabý kus a že i tak mi to přijde málo pravděpodobné v našich končinách, tj. že takových není mnoho. Jak píšeš, ten názor na etiku je rozdílný, ale pravda, tohle není jak rozseknout.

A není to tím, že bych se chtěl vyhnout přikrmování a jen lovit z lenosti. Já se chci vyhnout dělání něčeho, co mi přijde nefunkční a chci to začít dělat funkčně a najít jak způsob, tak argumenty, jak to obhájit, protože aktuální systém u nás (minimálně má a okolní honitby) nefunguje, ale jakákoliv kritika a návrh změn se zasekne na tom, že "takhle se to má dělat a není potřeba hledat jiný způsob, hlavně nelovit cokoliv co je jen zdánlivě chovné".

Svého volného času v lese a okolí trávím dost a rád, ale nechci pochybovat o tom, zda to, co dělám a jak to dělám má smysl, což teď pochybuji..