Šumavák> když jsem koncem roku založil jetelinu, po týdnu chyběla půlka a za 14 dní jsem musel založit senem. To evidentně tolik netáhne. Minulý týden jsem dal k senu opět jetelinu tak uvidím, co bude. Oves srnčí bere a dávám i zlehka na oves minerály se solí. To někdy prohodím i do objemových krmiv. Historicky největší zájem byl o vojtěšku, která byla volně sušená na šráku a stejně tak uskladněná na půdě krmelce. Po uskladnění jsme ji trochu prohodili solí. Ten rok srnčí bralo jak pominutý a musel jsem pak ještě shánět balíky neb na sklonku zimy navalilo ještě dost sněhu. Srnčí si najde i k tomu přikrmování zdroje v přírodě (pokud jsou). Mám v okolí krmelce ravitalizované louky, kde byla předloni zaseta jetelina. Srnčí si vyhrabává ve sněhu (do 10cm) přístup k zelenému, zejména v blízkosti krmelce a tam kde má kousek krytu.
fipkus> je třeba lovit od nejhorších kusů z hlediska kondice a konstituce, u srn i podle srnčat. To ale nevylučuje lov relativně dobrých a chovných kusů, když tam není nic horšího. To ale vyžaduje mít přehled co v honitbě/úseku je. Čím je teritorium pro výběr větší, tím lépe se to realizuje. To dost často naráží tam, kde někteří členové pojímají svěřený úsek, jako svojí soukromou honitbu a nechtějí tam nikoho pouštět a někdy ani na obeznání. Pak se divíme a říkáme, že zásady, které mají svoji logiku nefungují. Co je platný, když se ve svém úseku snažíš a soused uloví silného srnce vhodného do chovu a mrzáčka tam nechá, protože se s ním nepochlubí, nebo ty kýty byly nic moc. Na červený puntíky se nedívám a beru to jen jako nějaký názor.
Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
-
dalas
- Administrátor
- Příspěvky: 3549
- Registrován: úte 25.9.2007, 8:08
- Bydliště: Brno, honitba Žďársko
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
Tikka T3 Varmint 308W, Weatherby Mark V Accumark .300Win. Mag., IZH94 12x76/308W, IZH 27 EM 12x76/12x76, Suhl 150 Standard .22LR
-
xtaup
- Pravidelný diskutér
- Příspěvky: 307
- Registrován: pon 29.9.2008, 14:30
- Bydliště: Podkrkonoší
- Kontaktovat uživatele:
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
Rád bych se podělil o pár postřehů k tématu přikrmování, zejména srnčí zvěře. Za mě je tato činnost víceméně zbytná, což se jasně ukazuje v zemích, kde přikrmování neprobíhá. Opravdu se tam nic zlého nestalo a kvalitu srnčí zvěře rozhodně nemají horší než u nás.
Podle mých zkušeností je mnohem efektivnějším nástrojem pro zvýšení kvality zvěře dostatečné snížení stavů. Tam, kde se o radikální redukci skutečně pokusili, nevyhnutelně došli do režimu, kdy se musí lovit systémem CVP (využívám tento pojem z předchozích příspěvků). Průběrný odlov se sice dobře provádí v silně zazvěřených honitbách, kde je z čeho vybírat a s čím srovnávat, ale tam, kde probíhá intenzivní tlak na snížení stavů, je situace jiná.
Při intenzivním lovu je průběrný odlov mimořádně obtížný. Zvěř žije skrytě, aktivní je převážně v nočních hodinách a není čas na dlouhé posuzování. Přehled o tom, co v honitbě skutečně je, se prakticky ztratí a lovit důsledně „od nejméně kvalitních kusů“ je prakticky nereálné. Provést v takových podmínkách precizní průběrný odlov by vyžadovalo extrémní kapacity odborně erudovaných lovců, kteří budou mít na starost relativně malé úseky honitby, kde budou mít perfektní přehled o zvěři, což je utopie. Navíc i geneticky vhodný jedinec může při troše smůly vypadat jako lovný (nemoc, paraziti, zranění, stres). Přiznejme si, že většina myslivců (včetně mě) nedokáže bez přímého srovnání s jinými kusy v terénu přesněji stanovit váhu ani věk živé zvěře (mimo extrémy). I prof. Bartoš z VÚŽV je toho názoru, že selektivní odlov ve volných honitbách je do značné míry mýtus.
Samozřejmě nejsem zastáncem lovu nejkvalitnějších kusů a vždy se snažím vybrat to nejhorší, ale při současném tlaku držitelů honiteb na snižování stavů a skrytém způsobu života zvěře je to v praxi téměř neřešitelné. Ze zkušenosti z mnoha lesních a smíšených honiteb, které navštěvuji v rámci výkonu povolání, vidím, že tam, kde funguje systém CVP, nemají horší kvalitu zvěře než v konvenčně spravovaných honitbách – spíše naopak. O kondici a zdravotním stavu ani nemluvě. Konvenční péče a průběrný odlov, jak je známe desítky let, nepřinesly v celorepublikovém měřítku žádné citelné zlepšení kvality. Čest výjimkám.
Osobně bych energii vloženou do přikrmování směřoval spíše do zvyšování přirozené úživnosti honiteb. Pokud už někdo v dobré víře přikrmuje, měl by to dělat tak, aby zvěři alespoň neubližoval. Škodlivé způsoby přikrmování bohužel převažují. Nemluvě o koncentraci vysokého počtu kusů na jednom místě, což zdraví zvěře (parazitózy) rozhodně neprospívá. Intenzivním přikrmováním ve spojitosti s dostatečným přísunem minerálů a stopových prvků se sice dá z průměrné honitby udělat honitba s mimořádně kvalitní srnčí zvěří, ale je to věc neudržitelná – jakmile se s tím přestane, zvěř se vrátí k původní kvalitě.
Můj názor je, že kvalita zvěře by měla být obrazem prostředí. Srnčí se desetitisíce let adaptovalo na minimální zimní přísun potravy a my se to snažíme mermomocí změnit. Pokud jde o etiku, příroda je ve výsledku „dokonale“ krutá. Má své regulační mechanismy a úhyn (hladem, nemocí či poraněním) je z hlediska evoluce nezbytný a žádoucí. Myslivec by měl utrpení zvěře bránit nebo ho pokud možno zkrátit, ale cestu nevidím v přikrmování nebo léčení zvěře, nýbrž v kvalitě prostředí a rozumných stavech. Zvěř nemůžeme zavřít do chléva, aby náhodou neuhynula z důvodu nedostatku potravy nebo neměla parazity. Nelze vše zachraňovat, to bychom se dostali na stejnou loď s osobami, které by chtěly ze světa místo, kde se dravci stanou vegetariány apod.
Tyto postřehy samozřejmě nelze paušalizovat (např. na čistě polní honitby), je to jen moje osobní zkušenost a můj pohled na věc. Pokud jde o otázku, zda přikrmuji, tak ano
Podle mých zkušeností je mnohem efektivnějším nástrojem pro zvýšení kvality zvěře dostatečné snížení stavů. Tam, kde se o radikální redukci skutečně pokusili, nevyhnutelně došli do režimu, kdy se musí lovit systémem CVP (využívám tento pojem z předchozích příspěvků). Průběrný odlov se sice dobře provádí v silně zazvěřených honitbách, kde je z čeho vybírat a s čím srovnávat, ale tam, kde probíhá intenzivní tlak na snížení stavů, je situace jiná.
Při intenzivním lovu je průběrný odlov mimořádně obtížný. Zvěř žije skrytě, aktivní je převážně v nočních hodinách a není čas na dlouhé posuzování. Přehled o tom, co v honitbě skutečně je, se prakticky ztratí a lovit důsledně „od nejméně kvalitních kusů“ je prakticky nereálné. Provést v takových podmínkách precizní průběrný odlov by vyžadovalo extrémní kapacity odborně erudovaných lovců, kteří budou mít na starost relativně malé úseky honitby, kde budou mít perfektní přehled o zvěři, což je utopie. Navíc i geneticky vhodný jedinec může při troše smůly vypadat jako lovný (nemoc, paraziti, zranění, stres). Přiznejme si, že většina myslivců (včetně mě) nedokáže bez přímého srovnání s jinými kusy v terénu přesněji stanovit váhu ani věk živé zvěře (mimo extrémy). I prof. Bartoš z VÚŽV je toho názoru, že selektivní odlov ve volných honitbách je do značné míry mýtus.
Samozřejmě nejsem zastáncem lovu nejkvalitnějších kusů a vždy se snažím vybrat to nejhorší, ale při současném tlaku držitelů honiteb na snižování stavů a skrytém způsobu života zvěře je to v praxi téměř neřešitelné. Ze zkušenosti z mnoha lesních a smíšených honiteb, které navštěvuji v rámci výkonu povolání, vidím, že tam, kde funguje systém CVP, nemají horší kvalitu zvěře než v konvenčně spravovaných honitbách – spíše naopak. O kondici a zdravotním stavu ani nemluvě. Konvenční péče a průběrný odlov, jak je známe desítky let, nepřinesly v celorepublikovém měřítku žádné citelné zlepšení kvality. Čest výjimkám.
Osobně bych energii vloženou do přikrmování směřoval spíše do zvyšování přirozené úživnosti honiteb. Pokud už někdo v dobré víře přikrmuje, měl by to dělat tak, aby zvěři alespoň neubližoval. Škodlivé způsoby přikrmování bohužel převažují. Nemluvě o koncentraci vysokého počtu kusů na jednom místě, což zdraví zvěře (parazitózy) rozhodně neprospívá. Intenzivním přikrmováním ve spojitosti s dostatečným přísunem minerálů a stopových prvků se sice dá z průměrné honitby udělat honitba s mimořádně kvalitní srnčí zvěří, ale je to věc neudržitelná – jakmile se s tím přestane, zvěř se vrátí k původní kvalitě.
Můj názor je, že kvalita zvěře by měla být obrazem prostředí. Srnčí se desetitisíce let adaptovalo na minimální zimní přísun potravy a my se to snažíme mermomocí změnit. Pokud jde o etiku, příroda je ve výsledku „dokonale“ krutá. Má své regulační mechanismy a úhyn (hladem, nemocí či poraněním) je z hlediska evoluce nezbytný a žádoucí. Myslivec by měl utrpení zvěře bránit nebo ho pokud možno zkrátit, ale cestu nevidím v přikrmování nebo léčení zvěře, nýbrž v kvalitě prostředí a rozumných stavech. Zvěř nemůžeme zavřít do chléva, aby náhodou neuhynula z důvodu nedostatku potravy nebo neměla parazity. Nelze vše zachraňovat, to bychom se dostali na stejnou loď s osobami, které by chtěly ze světa místo, kde se dravci stanou vegetariány apod.
Tyto postřehy samozřejmě nelze paušalizovat (např. na čistě polní honitby), je to jen moje osobní zkušenost a můj pohled na věc. Pokud jde o otázku, zda přikrmuji, tak ano
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
Já si v tomto tématu vyzobu jen některé věci a zareaguji, neberto to, prosím, jako chytání za slovo nebo dělání z komára velblouda v jiných případech.
Já začnu tím, co mě trápí nejvíc, a to je určování chovnosti. U nás tyto parametry v celku stritkně určuje chovatelská přehlídka trofejí a to je hotová katastrofa. V okrese se stýká několik PLO (přírodní lesní oblast), což má za následek různou kvalitu zvěře. Třeba "naše" honitba je ve dvou PLO, kdy je mezi nimi dost rozdílná kvalita v prostředí pro zvěř (a omeznou možností migrace mezi PLO), třeba u vysoké to dělá díky úživnosti rozdíl i přes 10 kg u koloucha před koncem mysliveckého roku.
Dále se před rokem se behem 2 let obměnily komise a když mám 2 hodně, hodně podobné čelisti (nechci psát stejné), tak mi jeden srnec "omládl" o rok, proti tomu předchozímu, takže se přethrla kontinuita hodnocení.
A když tohle dáte dohromady, tak vznikne takový paskvil, že se z toho člověku i zatočí hlava, protože na jedné straně máte samé průběrné, na druhé je podstatně větší část chovných, a nějak probrat potřebuje ale oboje. A stejné je to i u holé. A teď co s tím.
Co se tady nakouslo, a mohlo by to něco udělat, je to, že nemáme moc lidí, co odstřelí holou, a když řeknu, že bych odstřelil obě srnčata z dvojčat, nebo alespoň jedno brzy, tak na mě dost zírají. Stejně tak se málo loví holá, a stejně tak nemáme moc 3VT u srnců. Je toho dost co napravovat, nikomu se do toho moc nechce.
A co mě tedy nepříjemně překvapuje, že málokdo chápe, že u potravního specialisty jsou vysoké stavy velmi negativním faktorem. A to jsou lidé s hospodářskými zkouškami stále schopni říct, že ta kvantita nemá moc vliv na kvalitu, což jev tomto případě logický nesmysl.
A další mýtus, že srnčí škody nedělá...potravní specialista a typický okusovač nedělá škody? Od kdy? No když to ti lidé neví, tak nemají důvod snižovat stavy, že.
A když tohle sečtete, tak jsme tam, kde jsme.
Já začnu tím, co mě trápí nejvíc, a to je určování chovnosti. U nás tyto parametry v celku stritkně určuje chovatelská přehlídka trofejí a to je hotová katastrofa. V okrese se stýká několik PLO (přírodní lesní oblast), což má za následek různou kvalitu zvěře. Třeba "naše" honitba je ve dvou PLO, kdy je mezi nimi dost rozdílná kvalita v prostředí pro zvěř (a omeznou možností migrace mezi PLO), třeba u vysoké to dělá díky úživnosti rozdíl i přes 10 kg u koloucha před koncem mysliveckého roku.
Dále se před rokem se behem 2 let obměnily komise a když mám 2 hodně, hodně podobné čelisti (nechci psát stejné), tak mi jeden srnec "omládl" o rok, proti tomu předchozímu, takže se přethrla kontinuita hodnocení.
A když tohle dáte dohromady, tak vznikne takový paskvil, že se z toho člověku i zatočí hlava, protože na jedné straně máte samé průběrné, na druhé je podstatně větší část chovných, a nějak probrat potřebuje ale oboje. A stejné je to i u holé. A teď co s tím.
Co se tady nakouslo, a mohlo by to něco udělat, je to, že nemáme moc lidí, co odstřelí holou, a když řeknu, že bych odstřelil obě srnčata z dvojčat, nebo alespoň jedno brzy, tak na mě dost zírají. Stejně tak se málo loví holá, a stejně tak nemáme moc 3VT u srnců. Je toho dost co napravovat, nikomu se do toho moc nechce.
A co mě tedy nepříjemně překvapuje, že málokdo chápe, že u potravního specialisty jsou vysoké stavy velmi negativním faktorem. A to jsou lidé s hospodářskými zkouškami stále schopni říct, že ta kvantita nemá moc vliv na kvalitu, což jev tomto případě logický nesmysl.
A další mýtus, že srnčí škody nedělá...potravní specialista a typický okusovač nedělá škody? Od kdy? No když to ti lidé neví, tak nemají důvod snižovat stavy, že.
A když tohle sečtete, tak jsme tam, kde jsme.
CZ 600 223 rem + Delta Stryker 5-50x.
CZ 600 308 win + Vortex viper PST II 5-25x
CZ 600 308 win + Vortex viper PST II 5-25x
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
@ xtaup:
Zcela souhlasím, kvalitní prostředí je základ. To do krmelce prostě nikdo nenasype. A je do značné míry paradox, že ačkoli je krajina stále spíš degradována, tak v rámci bonitace honiteb se to de facto nijak nereflektuje. Pokles kvality populace je pak víceméně nevyhnutelný i za předpokladu nepřekročení normovaných stavů.
Zcela souhlasím, kvalitní prostředí je základ. To do krmelce prostě nikdo nenasype. A je do značné míry paradox, že ačkoli je krajina stále spíš degradována, tak v rámci bonitace honiteb se to de facto nijak nereflektuje. Pokles kvality populace je pak víceméně nevyhnutelný i za předpokladu nepřekročení normovaných stavů.
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
To xtaup & Citron - Už jsem se trochu lekl, že duch původního loveckého fóra jako společnost lidí inteligentních a vzdělaných je opravdu pryč. Díky moc za vaše příspěvky. Snažím se o tom co popisujete přesvědčit spoustu lidí a i když se mi to občas daří, je to pořád málo. Bez ohledu na výzkumy, vědecké články a konkrétní příklady vždycky narazím na argumenty že takhle se to dělalo vždycky, tak to funguje.
Za těch 35 let a zkušenosti z honiteb od nížin do hor tvrdím, že přikrmování je nesmysl a na chov si můžeme hrát až v době, kdy zvěře budou únosné stavy, což je v drtivé většině honiteb sci fi
Za těch 35 let a zkušenosti z honiteb od nížin do hor tvrdím, že přikrmování je nesmysl a na chov si můžeme hrát až v době, kdy zvěře budou únosné stavy, což je v drtivé většině honiteb sci fi
Ulkomaalainen...
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
Výše jsem prezentoval něco, co mi přijde jako "logický faul" v chovu zvěře a v chápání fungování té zvěře.
Já si primárně nemyslím, že průběrný odstřel a přikromování jsou úplně špatně. Ono jde o to, jak to děláme a za jakých podmínek.
Když to vezmu odzadu, tak ty pricipy vznikly za nějakých podmínek, tedy v nějakém stavu přírody, přesněji ve stavu, jakém byla tehdá krajina a také stavy zvěře. A pokud obojí bylo jinak, než je dnes, tak se tomu musíme přizpůsobit, protože aplikovat nefunkční pravidla, resp. pravidla pro jiné podmínky je k ničemu. Nebo tu část, co ovlivňujeme vrátit co nejblíže tomu, kdy ta pravidla vznikla. Obzvláště u srnčí.
Když to vezmu u průběrného dostřelu, tak jsem hluboce přesvědčen o tom, že největší chybu děláme tím, kdy tomuto přistupujeme. Můj názor je ten, že bysme měli odlovit primárně slabá srnčata, pokud se situace opakuje, tak i ty matky, pak by možná byl vidět rozdíl. Protože ten rozdíl u srnčat lépe naznačuje, jak je to zvíře založené dřív, než se na něm začnou podepsivoat jiné vlivy a začnou se smazávat rozdíly. Jenže to by také musela nedočklavost pryč a nevzdávat po dvou letech, navíc by musela nastoupit ochota toto vůbec dělat. O pochybnostech v odstřelu srnců jsem psal vlastně výše, možná později doplním.
V souvislosti s tímto, ale i s druhým tématem souvisí to, že spoustu věcí děláme na pocit. Proč na pocit? Protože nemáme v honitbách často nasbíraná vlastní statistická data v dostatečném rozsahu, abychom byli schopni udělat nějaké vyhodnocení a to v delším časovém intervalu, aby byly vidět trendy a porovnat je s dalšími vlivy. Proč je nemáme? No on tem pocit spoustě lidí stačí, nebo ti co mají tušit vůbec netuší, co jim to může přinést.
On totiž rozdíl mezi takovým, omlouvám se za ten výraz, "slepým blbnutím si" a reálným zkoušením s možností zlepšení, v tomto případě posuzováním přínosů činností pro chov zvěře, je často právě v těch "zápiskásch" a jejich správným vyhodnocením.
On totiž lidský mozek je věc velmi zajímavá, protože vytěsňuje některé informace záměrně, nekteré prostě zapomene a pak něco vidíme, něco si o tom myslíme a ona to nemusí být vůbec pravda! Dobře zaznamenaná data tyto negativní vlastnosi nemají.
Takže na závěr...chceme- li dělat závěry o přínosu, tak se pojďme bavit o tom, že k tomu změníme přístup, uděláme kvalitní vyhodnocení minulosti, zhodnotíme přitomnost, zlepšíme datovou základnu pro vyhodnocení a začneme sledovat nebo razantně měnit reálně na základě dat sledovat, co to dělá. A na potvrzení nebo vyvrácení si počkáme téměř 10 let, aby se to vůbec stihlo nekam propsat...
Já si primárně nemyslím, že průběrný odstřel a přikromování jsou úplně špatně. Ono jde o to, jak to děláme a za jakých podmínek.
Když to vezmu odzadu, tak ty pricipy vznikly za nějakých podmínek, tedy v nějakém stavu přírody, přesněji ve stavu, jakém byla tehdá krajina a také stavy zvěře. A pokud obojí bylo jinak, než je dnes, tak se tomu musíme přizpůsobit, protože aplikovat nefunkční pravidla, resp. pravidla pro jiné podmínky je k ničemu. Nebo tu část, co ovlivňujeme vrátit co nejblíže tomu, kdy ta pravidla vznikla. Obzvláště u srnčí.
Když to vezmu u průběrného dostřelu, tak jsem hluboce přesvědčen o tom, že největší chybu děláme tím, kdy tomuto přistupujeme. Můj názor je ten, že bysme měli odlovit primárně slabá srnčata, pokud se situace opakuje, tak i ty matky, pak by možná byl vidět rozdíl. Protože ten rozdíl u srnčat lépe naznačuje, jak je to zvíře založené dřív, než se na něm začnou podepsivoat jiné vlivy a začnou se smazávat rozdíly. Jenže to by také musela nedočklavost pryč a nevzdávat po dvou letech, navíc by musela nastoupit ochota toto vůbec dělat. O pochybnostech v odstřelu srnců jsem psal vlastně výše, možná později doplním.
V souvislosti s tímto, ale i s druhým tématem souvisí to, že spoustu věcí děláme na pocit. Proč na pocit? Protože nemáme v honitbách často nasbíraná vlastní statistická data v dostatečném rozsahu, abychom byli schopni udělat nějaké vyhodnocení a to v delším časovém intervalu, aby byly vidět trendy a porovnat je s dalšími vlivy. Proč je nemáme? No on tem pocit spoustě lidí stačí, nebo ti co mají tušit vůbec netuší, co jim to může přinést.
On totiž rozdíl mezi takovým, omlouvám se za ten výraz, "slepým blbnutím si" a reálným zkoušením s možností zlepšení, v tomto případě posuzováním přínosů činností pro chov zvěře, je často právě v těch "zápiskásch" a jejich správným vyhodnocením.
On totiž lidský mozek je věc velmi zajímavá, protože vytěsňuje některé informace záměrně, nekteré prostě zapomene a pak něco vidíme, něco si o tom myslíme a ona to nemusí být vůbec pravda! Dobře zaznamenaná data tyto negativní vlastnosi nemají.
Takže na závěr...chceme- li dělat závěry o přínosu, tak se pojďme bavit o tom, že k tomu změníme přístup, uděláme kvalitní vyhodnocení minulosti, zhodnotíme přitomnost, zlepšíme datovou základnu pro vyhodnocení a začneme sledovat nebo razantně měnit reálně na základě dat sledovat, co to dělá. A na potvrzení nebo vyvrácení si počkáme téměř 10 let, aby se to vůbec stihlo nekam propsat...
CZ 600 223 rem + Delta Stryker 5-50x.
CZ 600 308 win + Vortex viper PST II 5-25x
CZ 600 308 win + Vortex viper PST II 5-25x
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
Znamená to snad, že pokud někdo zastává názor odlišný od toho tvého, má být naopak automaticky považován za nevzdělaného hlupáka? V dnešní dekadentní liberální společnosti se sice dehonestující nálepkování nositelů konkurenčních názorů v podstatě stává standardem, ale to nic nemění na tom, že základním principem smysluplné diskuse je pluralita názorů a férová argumentace.
Jinak tu myslím panuje shoda ohledně toho, že průběrný lov (či lov obecně) je aktivitou, kterou lze chov srnčí zvěře (i jiné) ovlivnit nejvýrazněji. A to nejen odlovem nejslabších kusů a udržováním správného poměru pohlaví, ale i celkovou redukcí stavů na úroveň reálně odpovídající podmínkám konkrétní honitby. Je zřejmé, že toho lze dosáhnout jen tehdy, kdy se např. u samčí zvěře budou lovit i kusy, později na výstavách trofejí označené červeným puntíkem jako tzv. chovné. Bez toho by se ale dnes ve většině honiteb nikdy nesplnil plán lovu a proto se nemálo kolegů shoduje na tom, že hodnotící kritéria jsou zastaralá, nereflektující aktuální stavy zvěře. Nějaké tlaky na změnu sice existují, ale výsledky jsou zatím minimální.
V normálních spolcích proto dnes nad nějakými červenými puntíky akorát mávnou rukou a interně to nijak neřeší, protože v případě uplatňování škod nějaká chovnost fakt nikoho nezajímá... Ohledně holé zvěře už tu zaznělo, že ji často někteří kolegové nechtějí lovit a v některých honitbách si ji vyloženě zašetřují. To je samozřejmě ohledně chovu úplně špatně a pokud k tomu v takových honitbách nezmění přístup, nikam se nepohnou. Průběrný odlov konstitučně slabší holé zvěře se dobře provádí v situaci, kdy je možné mezi sebou porovnat více kusů, pokud se však jedná o samostatný kus, posuzuje se to samozřejmě špatně, člověk by to v dotyčné lokalitě musel mít velmi dobře obeznané. Jinak zákon o myslivosti jde v rámci poslední novelizace (účinná od 01.01.2026) redukci stavů holé naproti, neboť nově je možné za použití vhodné pozorovací a střelecké optiky lovit samice a mláďata vešketé spárkaté zvěře i v noci, o což se dosud musel žádat OSSM, který to buď povolil, nebo zamítl.Ohledně vhodnosti přikrmování zvěře zatím ke shodě nedošlo (a předpokládám, že ani nedojde
), takže to zřejmě bude náplní další diskuse. 
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
Samozřejmě že neznamená a docela mě překvapuje, žes to tak pochopil. Dál už totiž v podstatě potvrzuješ to, co píšu.
Hlupák je ale ten, co si myslí, že teď už všechno ví a není potřeba dál se vzdělávat a pochybovat. Ale to snad není tvůj případ. Bez ironie.
Názor je jen názor a může být špatný, ale inteligentní člověk to umí uznat, pokud jsou argumenty natolik přesvědčivé, že je to do očí bijící. A situace se zvěří u nás , jak ostatně potvrzuje většina příspěvků výše, je myslím dostatečně pádný argument.
Hlupák je ale ten, co si myslí, že teď už všechno ví a není potřeba dál se vzdělávat a pochybovat. Ale to snad není tvůj případ. Bez ironie.
Názor je jen názor a může být špatný, ale inteligentní člověk to umí uznat, pokud jsou argumenty natolik přesvědčivé, že je to do očí bijící. A situace se zvěří u nás , jak ostatně potvrzuje většina příspěvků výše, je myslím dostatečně pádný argument.
Ulkomaalainen...
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
@sumavak - měl jsem dneska trochu času, tak jsem prohrábnul knihovnu, abych si ověřil že si to správně pamatuji.
SoukuM píše: ↑čtv 15.1.2026, 8:16
to šumavák - to s tím ovsem myslíš vážně? Protože všude v odborné literatuře se píše že přikrmvání jadernými krmivy (včetně ovsa) v zimě a na jaře je pro srnčí zvěř absolutně nevhodné s ohledem na fyziologické změny v trávicím traktu. Srnčí samozřejmě v této době bere oves velmi ochotně, ale není to spíš způsobení problému?
Reaguji na tvou repliku "Tak všude v odborné literatuře se něco takového určitě nepíše. Přikrmování srnčí zvěře ovsem (případně směskou vhodného složení) je pro ni prospěšné, ovšem pouze když se dodrží určité podmínky.
Současné poznatky z fyziologických změn v trávicí soustavě srnčí zvěře jsou takové, že největší procenta jadrných krmiv srnčí zvěř přijímá a využívá k tvorbě rezervní tukové tkáně, která je v době zimní - leden až březen - postupně přeměňována na glukozu, nezbytnou pro výživu zvěře. Tento složitý cyklus látkových přeměn je pro srnčí zvěř nezbytný a člověkem nezměnitelný. Při snaze přeměnit tento fixovaný mechanismus přesunem umělého přikrmování na leden až březen se vytváří nenormální situace. Větší množství jádra v předžaludku působí zpočátku na zmnožení mikroorganizmů, které vylučují také větší množství kyseliny mléčné, a tím se překyselí žaludeční prostředí. Po překyselení většinou následuje nadmutí zvěře, často zánět žaludeční sliznice, většinou končící úhynem zvěře.
Citace podle monografie Srnčí zvěř, Doc.M.Vach, Silvestris, 1993, ISBN 80-901775-0-6
V podstatě shodné informace uvádí kolektiv autorů v publikaci Srnčí zvěř v našich honitbách, Drmota,Kolář, Zbořil, Grada, 2007, ISBN 978-80-247-2366-2. Je pravděpodobné, že tito autoři vycházeli z monografie Doc. Vacha. Listopad a prosinec s sebou přináší postupné zkrácení světelné periody dne a s tím přichází útlum činnosti zažívacího ústrojí srnčí zvěře. Bachorová sliznice redukuje počet i velikost papil, upravuje se mikroflora zažívacího traktu a zvěř reaguje sníženým příjmem potravy a zpomalením metabolismu. Dochází-li i v následujícím období k nadměrnému příjmu energeticky vydatného krmiva, není je schopen zažívací trakt zvěře zpracovat a hrozí zažívací poruchy. Větší díl jadrného krmiva vede k momentálnímu zmnožení mikroorganizmů v zažívacím traktu, ty vylučují větší množství kyseliny mléčné a dochází k překyselení. Výsledkem jsou zánětlivé procesy končící často úhyny zvěře.
Citace kurzívou, nelze ovšem citovat celé kapitoly věnované fyziologickým změnám trávicího traktu a problematice přikrmování, proto jsem uvedl ISBN, pokud by to někoho zajímalo.
Takže otázka je, zda ty problémy s řepkou pouze nezakrývají ten nadměrný příjem energetických jaderných krmiv (což oves bezesporu je) a zda má toto přikrmování ovsem vůbec nějaký smysl (protože energeticky ho v tomto období srnčí zvěř stejně nevyužije a to jsem se vyhnul fyziologickým změnám, kterými prochází zažívací trakt srnčí zvěře s přípravou na příjem zelené potravy.
To intenzivní přikrmování mi trochu zavání jakousi počáteční snahou o domestikaci srnčí zvěře (nejlepší by bylo zavřít ji do chlívku a tam krmit a krmit). No a protože jsem původní profesí vyštudovaný zootechnik, tak v tom chlívku by bylo nejlepší uměle osvětlením prodloužit dobu denního svitu (tím by se pravděpodobně odstranili ty sezónní fyziologické změny trávicího traktu srnčí zvěře protože intenzita denního světla je zřejmě ovlivňuje) a na jaře bychom mohli vypouštět do honiteb krásně kulaťoučké jedince srnčí zvěře v perfektní kondici bez parazitů (protože veterinární péče v chlívku není problém) a to bude teprve něco
.
Jinak to, co někde napsal Hromas v nějaké učebnici pro uchazeče kurzu o první LL, je mi úplně jedno.
Tak snad jsem dostatečně zdůvodnil svůj dotaz.
SoukuM píše: ↑čtv 15.1.2026, 8:16
to šumavák - to s tím ovsem myslíš vážně? Protože všude v odborné literatuře se píše že přikrmvání jadernými krmivy (včetně ovsa) v zimě a na jaře je pro srnčí zvěř absolutně nevhodné s ohledem na fyziologické změny v trávicím traktu. Srnčí samozřejmě v této době bere oves velmi ochotně, ale není to spíš způsobení problému?
Reaguji na tvou repliku "Tak všude v odborné literatuře se něco takového určitě nepíše. Přikrmování srnčí zvěře ovsem (případně směskou vhodného složení) je pro ni prospěšné, ovšem pouze když se dodrží určité podmínky.
Současné poznatky z fyziologických změn v trávicí soustavě srnčí zvěře jsou takové, že největší procenta jadrných krmiv srnčí zvěř přijímá a využívá k tvorbě rezervní tukové tkáně, která je v době zimní - leden až březen - postupně přeměňována na glukozu, nezbytnou pro výživu zvěře. Tento složitý cyklus látkových přeměn je pro srnčí zvěř nezbytný a člověkem nezměnitelný. Při snaze přeměnit tento fixovaný mechanismus přesunem umělého přikrmování na leden až březen se vytváří nenormální situace. Větší množství jádra v předžaludku působí zpočátku na zmnožení mikroorganizmů, které vylučují také větší množství kyseliny mléčné, a tím se překyselí žaludeční prostředí. Po překyselení většinou následuje nadmutí zvěře, často zánět žaludeční sliznice, většinou končící úhynem zvěře.
Citace podle monografie Srnčí zvěř, Doc.M.Vach, Silvestris, 1993, ISBN 80-901775-0-6
V podstatě shodné informace uvádí kolektiv autorů v publikaci Srnčí zvěř v našich honitbách, Drmota,Kolář, Zbořil, Grada, 2007, ISBN 978-80-247-2366-2. Je pravděpodobné, že tito autoři vycházeli z monografie Doc. Vacha. Listopad a prosinec s sebou přináší postupné zkrácení světelné periody dne a s tím přichází útlum činnosti zažívacího ústrojí srnčí zvěře. Bachorová sliznice redukuje počet i velikost papil, upravuje se mikroflora zažívacího traktu a zvěř reaguje sníženým příjmem potravy a zpomalením metabolismu. Dochází-li i v následujícím období k nadměrnému příjmu energeticky vydatného krmiva, není je schopen zažívací trakt zvěře zpracovat a hrozí zažívací poruchy. Větší díl jadrného krmiva vede k momentálnímu zmnožení mikroorganizmů v zažívacím traktu, ty vylučují větší množství kyseliny mléčné a dochází k překyselení. Výsledkem jsou zánětlivé procesy končící často úhyny zvěře.
Citace kurzívou, nelze ovšem citovat celé kapitoly věnované fyziologickým změnám trávicího traktu a problematice přikrmování, proto jsem uvedl ISBN, pokud by to někoho zajímalo.
Takže otázka je, zda ty problémy s řepkou pouze nezakrývají ten nadměrný příjem energetických jaderných krmiv (což oves bezesporu je) a zda má toto přikrmování ovsem vůbec nějaký smysl (protože energeticky ho v tomto období srnčí zvěř stejně nevyužije a to jsem se vyhnul fyziologickým změnám, kterými prochází zažívací trakt srnčí zvěře s přípravou na příjem zelené potravy.
To intenzivní přikrmování mi trochu zavání jakousi počáteční snahou o domestikaci srnčí zvěře (nejlepší by bylo zavřít ji do chlívku a tam krmit a krmit). No a protože jsem původní profesí vyštudovaný zootechnik, tak v tom chlívku by bylo nejlepší uměle osvětlením prodloužit dobu denního svitu (tím by se pravděpodobně odstranili ty sezónní fyziologické změny trávicího traktu srnčí zvěře protože intenzita denního světla je zřejmě ovlivňuje) a na jaře bychom mohli vypouštět do honiteb krásně kulaťoučké jedince srnčí zvěře v perfektní kondici bez parazitů (protože veterinární péče v chlívku není problém) a to bude teprve něco
. Jinak to, co někde napsal Hromas v nějaké učebnici pro uchazeče kurzu o první LL, je mi úplně jedno.
Tak snad jsem dostatečně zdůvodnil svůj dotaz.
9,3x62/8x57JS/270 Win/20x76/9 para/45ACP/10 mm Auto
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
Kolegové, trochu semi-offtopic, ale jak o tom, že stávající způsob hospodaření (minimálně zintenzivnění lovu, nešetřit zvěř, přikrmovat s rozumem či vůbec) je třeba upravit, přesvědčit 1) ostatní blízké kolegy a 2) obecně mysliveckou společnost?
Ad 1) pokud na to půjdu jako řadový člen a něco takového přednesu, i za pomoci argumentů z prvního přispévku a množství dalších z této diskuze, pak 5 z 25 kolegů bude souhlasit a 20 bude říkat, že vymýšlím nesmysly, že se to tak či onak dělalo vždy a ať se sklidním. A navrch mi řeknou, ať přestanu být líný a víc krmím a srny a daněly ať nechám na pokoji. Pokud si udělám hospodářky a nařídím to direktivně, nedivil bych se, že by to byl důvod k odvolání.
Ad 2) obecně si myslím, že tenhle přístup je třeba aplikovat v daleko větším měřítku - i zákonodárce tomu jde naproti - proč velké množství myslivců ne? A jak to napravit?
Ad 1) pokud na to půjdu jako řadový člen a něco takového přednesu, i za pomoci argumentů z prvního přispévku a množství dalších z této diskuze, pak 5 z 25 kolegů bude souhlasit a 20 bude říkat, že vymýšlím nesmysly, že se to tak či onak dělalo vždy a ať se sklidním. A navrch mi řeknou, ať přestanu být líný a víc krmím a srny a daněly ať nechám na pokoji. Pokud si udělám hospodářky a nařídím to direktivně, nedivil bych se, že by to byl důvod k odvolání.
Ad 2) obecně si myslím, že tenhle přístup je třeba aplikovat v daleko větším měřítku - i zákonodárce tomu jde naproti - proč velké množství myslivců ne? A jak to napravit?
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
To SoukuM:
Asi by nemělo být jedno, jestli něco Prof. Hromas uvedl, či neuvedl v učebnici. Jsem běžný myslivec s technickým vzděláním. Pokud si někde přečtu něco, co napsala autorita v oboru, tak tomu věřím ….. Někdo učebnice napíše, většinou to jde k připomínkování dalším lidem vzdělaným v daném oboru. Pokud je tato informace překonaná, mělo by dojít k úpravě učebnice. Takto tu informaci přebere nezanedbatelný počet lidí a ti ji šíří dále….. A to, jestli je to přikrmování vhodné/nevhodné by mělo rozhodnout plénum odborníků. Tento závěr by měl být publikován a bylo by po dohadech. Takhle budeme každý věřit svým koním a asi to tu nerozhodneme …..
Dnes odpoledne stejně jako minulý týden jsem byl v krmelci a dal tam dva kyblíky ovsa do korýtka……. Takže patřím do té “špatné" skupiny…..
Asi by nemělo být jedno, jestli něco Prof. Hromas uvedl, či neuvedl v učebnici. Jsem běžný myslivec s technickým vzděláním. Pokud si někde přečtu něco, co napsala autorita v oboru, tak tomu věřím ….. Někdo učebnice napíše, většinou to jde k připomínkování dalším lidem vzdělaným v daném oboru. Pokud je tato informace překonaná, mělo by dojít k úpravě učebnice. Takto tu informaci přebere nezanedbatelný počet lidí a ti ji šíří dále….. A to, jestli je to přikrmování vhodné/nevhodné by mělo rozhodnout plénum odborníků. Tento závěr by měl být publikován a bylo by po dohadech. Takhle budeme každý věřit svým koním a asi to tu nerozhodneme …..
Dnes odpoledne stejně jako minulý týden jsem byl v krmelci a dal tam dva kyblíky ovsa do korýtka……. Takže patřím do té “špatné" skupiny…..
CZ550 Excelent 30-06, Zeiss V6-2,5-15x56, Haenel Jaeger9 8x57jrs, Meopta 7x56 3100RD, Sightline 455, ZKM451, Bettinsoli Sporting 12x76, CZ Drake 12x76, IŽ18 MH 16x70, Německý křepelák.
-
dalas
- Administrátor
- Příspěvky: 3549
- Registrován: úte 25.9.2007, 8:08
- Bydliště: Brno, honitba Žďársko
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
Já jsem k těmto vědeckým autorům trochu rezervovaný. Oni mají většinou na ústavech kritéria, dle kterých jsou finančně hodnoceni. A tak plodí různé výzkumy, částečně opisují jeden od druhého, protože každoročně předložit x publikací není vůbec jednoduché. Udělat seriózní výzkum v chovu srnčí ( a nejen srnčí) zvěře je záležitost možná i několika desetiletí. Na akademické půdě jsem část svého života působil, takže vím o čem je řeč. (Říkali jsme tomu "lovit bobříky") Dále je nutno striktně oddělit příčiny a důsledky. Snižuje se počet potravních cyklů v době nouze z důvodů délky slunečního svitu, nebo je to dáno pragmatickým chování zvěře v době nouze, kdy optimalizuje svojí energetickou bilanci?
Já dám více na své zkušenosti.
Při snaze přeměnit tento fixovaný mechanismus přesunem umělého přikrmování na leden až březen se vytváří nenormální situace. Větší množství jádra v předžaludku působí zpočátku na zmnožení mikroorganizmů, které vylučují také větší množství kyseliny mléčné, a tím se překyselí žaludeční prostředí. Po překyselení většinou následuje nadmutí zvěře, často zánět žaludeční sliznice, většinou končící úhynem zvěře.
Takže až budu v jarních měsících odklízet od krmelců kadavéry, budu pozorovat zmátoženou a vyhublou zvěř, trpící různými zažívacími problémy, tak se s radostí na přikrmování vykašlu a ušetřím si dost peněz a námahy.
Netvrdím, že to tak musí být všude a u všech. Podmínky jsou v honitbách různé. Např. Jižní Morava bez sněhu vše holé a přístupné. U mě na Vysočině 10-15 cm sněhu se silnou ledovou krustou na povrchu. Miliony oplocenek po kůrovcové kalamitě.
Obdobně i u odstřelu je třeba použít rozum a nevměstnávat se do šablon. Působí tu protichůdná kritéria. Velké množství zvěře=velké škody, velká potravní konkurence, částečně i stres. Malé množství= zvýšení příbuzenské plemenitby provázené ztrátou variability genomu a tím i konstituce zvěře.
Myslím, že bonifikace honiteb a stanovení optimálních normovaných stavů není blbost. Problém spíše tkví v aktuálnosti. To zařazení bylo uděláno za úplně jiných podmínek a je tedy nutné buď stavy zvěře přizpůsobit aktuálním podmínkám, nebo se pokusit tyto podmínky změnit. Ale to druhé je realizovatelné, pokud ta honitba má jednoho majitele, jinak, aby ta účinnost byla významná, to si nedovedu představit.
Bylo tu napsáno dost mnohdy protichůdných názorů. Dle mne si ale každý musíme zanalyzovat, kde jsou problémy a jak se dají řešit. A i když budeme vše dělat naprosto ideálně, stále se budeme setkávat s knoflíky a pod., neb genetika je strašně složitá věc.
Já dám více na své zkušenosti.
Při snaze přeměnit tento fixovaný mechanismus přesunem umělého přikrmování na leden až březen se vytváří nenormální situace. Větší množství jádra v předžaludku působí zpočátku na zmnožení mikroorganizmů, které vylučují také větší množství kyseliny mléčné, a tím se překyselí žaludeční prostředí. Po překyselení většinou následuje nadmutí zvěře, často zánět žaludeční sliznice, většinou končící úhynem zvěře.
Takže až budu v jarních měsících odklízet od krmelců kadavéry, budu pozorovat zmátoženou a vyhublou zvěř, trpící různými zažívacími problémy, tak se s radostí na přikrmování vykašlu a ušetřím si dost peněz a námahy.
Netvrdím, že to tak musí být všude a u všech. Podmínky jsou v honitbách různé. Např. Jižní Morava bez sněhu vše holé a přístupné. U mě na Vysočině 10-15 cm sněhu se silnou ledovou krustou na povrchu. Miliony oplocenek po kůrovcové kalamitě.
Obdobně i u odstřelu je třeba použít rozum a nevměstnávat se do šablon. Působí tu protichůdná kritéria. Velké množství zvěře=velké škody, velká potravní konkurence, částečně i stres. Malé množství= zvýšení příbuzenské plemenitby provázené ztrátou variability genomu a tím i konstituce zvěře.
Myslím, že bonifikace honiteb a stanovení optimálních normovaných stavů není blbost. Problém spíše tkví v aktuálnosti. To zařazení bylo uděláno za úplně jiných podmínek a je tedy nutné buď stavy zvěře přizpůsobit aktuálním podmínkám, nebo se pokusit tyto podmínky změnit. Ale to druhé je realizovatelné, pokud ta honitba má jednoho majitele, jinak, aby ta účinnost byla významná, to si nedovedu představit.
Bylo tu napsáno dost mnohdy protichůdných názorů. Dle mne si ale každý musíme zanalyzovat, kde jsou problémy a jak se dají řešit. A i když budeme vše dělat naprosto ideálně, stále se budeme setkávat s knoflíky a pod., neb genetika je strašně složitá věc.
Tikka T3 Varmint 308W, Weatherby Mark V Accumark .300Win. Mag., IZH94 12x76/308W, IZH 27 EM 12x76/12x76, Suhl 150 Standard .22LR
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
Ohledně přikrmování zvěře jsem si v dávnější i nedávné minulosti nějaké práce přečetl, ale pod vlivem této diskuse mě ještě napadlo, že bych se mohl podívat, co ohledně tohoto tématu obsahuje Penzum, podle kterého se připravují ke zkouškám noví budoucí myslivci a myslivečtí hospodáři. Tak jsem si od jednoho mysliveckého eléva zapůjčil relativně čerstvé vydání a trochu si početl. Výstup je následující: Na jednu stranu se tam uvádí, že spárkatá zvěř je na zimní období dobře evolučně připravena, protože si na podzim vytváří potřebné tukové zásoby, takže ono tzv. tradiční přikrmování pouze v zimních měsících je u ní zbytečné až kontraproduktivní (škodlivé), na rozdíl od zvěře drobné, kde naopak důležité je. Dále se tam uvádí, že opravdová nouze pro spárkatou zvěř nastává na začátku jara, kdy její metabolizmus ze zimního útlumu přechází zpět do normálního režimu, plody v samicích zrychlují růst atd., čímž narůstá energetická potřeba, jenže tukové zásoby zvěře jsou již vyčerpány a v přírodě se tou dobou často nenachází dostatek zdrojů potravy. Výrazně se tak zvyšuje tlak zvěře na lesní a polní kultury, což lze snížit vhodným přikrmováním. Začít v tomto období přikrmovat jádrem je však absolutně nevhodné (zvěř na něj nemá adaptovaný trávicí trakt), doporučuje se pouze kvalitní seno a letnina. Na druhou stranu se tam však uvádí, že přikrmování jádrem (zejména srnčí zvěře) do značné míry rozhoduje o kvalitě trofejí (a samozřejmě o celkové konstituci). Přikrmování jádrem je vnímáno jako vhodná forma péče o zvěř, s cílem zajištění její lepší kondice a také snižování škod, ovšem pouze tehdy, pokud se provádí správným způsobem. To znamená začít na podzim včas, aby se na jádro zvěři adaptoval trávicí trakt dříve, než její metabolizmus přejde do zimního úsporného režimu a zajistit jeho kontinuální dostupnost až do doby, kdy jej zvěř přestane na jaře brát. Preferovaným jádrem je oves, kvůli vyššímu obsahu vlákniny, ale akceptují se směsi obilnin, případně i s cukrovarskými řízky. Pojednáno je i o spásání řepky zvěří. Ta škodí zvěři trojím způsobem: 1) Vysokým obsahem dusičnanů (následek hnojení), které při trávení mění hemoglobin na methemoglobin, který následně snižuje saturaci (okysličení krve). 2) Obsahem jedovatých glukosinolátů, které narušují činnost štítné žlázy a dalších orgánů. 3) Vysokou výživností v kombinaci s minimem vlákniny, což vede k narušení činnosti bachoru a vzniku průjmů.
Jinak dnes používané odrůdy řepky olejné byly vyšlechtěny se sníženým (nikoliv nulovým) obsahem jedovatých (a chuťově hořkých) glukosinolátů, díky čemuž jsou sladké a zvěř je ráda bere. Organizace, sdružující zemědělce, v tomto ohledu upozorňují, že nadměrná konzumace i těchto modernějších odrůd je pro zvěř stále nebezpečná a lze tomu předejít pouze rím, že o ni myslivecké subjekty řádně pečují (přikrmují a zvěř pak bere řepky malé množství).
Závěr z toho všeho je pro mě osobně následující: Přikrmování spárkaté zvěře jádrem není vždy nezbytné (v závislosti na podmínkách v konkrétní honitbě) a v případě potřeby lze v nejkritičtějším období pomoci kvaltním senem a letninou. Ale pokud se provádí správnou formou, může fungovat jako ochrana zvěře před nadměrnou konzumací řepky, nebo jako snaha o snižování škod, případně jako stimul růstu tělesně a trofejově silnějších kusů.
Jinak dnes používané odrůdy řepky olejné byly vyšlechtěny se sníženým (nikoliv nulovým) obsahem jedovatých (a chuťově hořkých) glukosinolátů, díky čemuž jsou sladké a zvěř je ráda bere. Organizace, sdružující zemědělce, v tomto ohledu upozorňují, že nadměrná konzumace i těchto modernějších odrůd je pro zvěř stále nebezpečná a lze tomu předejít pouze rím, že o ni myslivecké subjekty řádně pečují (přikrmují a zvěř pak bere řepky malé množství).
Závěr z toho všeho je pro mě osobně následující: Přikrmování spárkaté zvěře jádrem není vždy nezbytné (v závislosti na podmínkách v konkrétní honitbě) a v případě potřeby lze v nejkritičtějším období pomoci kvaltním senem a letninou. Ale pokud se provádí správnou formou, může fungovat jako ochrana zvěře před nadměrnou konzumací řepky, nebo jako snaha o snižování škod, případně jako stimul růstu tělesně a trofejově silnějších kusů.
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
Zatím tu nezazněla jedna maličkost a to je využití odpadu z čištění obilí (plevy). To je čistá vláknina a když se to namíchá v poměru 20% ovsa a 80% plev, tak to splňuje požadavky na příkrm v jarním období.
A druhá věc, pokud do korýtka nasypete čistý oves, tak se k tomu samozřejmě postaví dominantní srnec a bude tam stát, dokud si nenapere bachor co se do něj vejde. Jak chcete vyřešit tohle? Protože příjem nebude rozložený a vyvážený. U toho mixu plevy/oves to bude pořád vyvážené v akceptovatelném poměru.
Doc.Vach zmiňuje i existenci průmyslově vyráběných krmných granulí pro srnčí (Německo), kde je obvykle poměr jádro/objemové krmivo v poměru 10-20% jádra (obiloviny, kukuřice). Většímu rozšíření brání vysoká cena. Takže nějak to jistě řešit jde.
A druhá věc, pokud do korýtka nasypete čistý oves, tak se k tomu samozřejmě postaví dominantní srnec a bude tam stát, dokud si nenapere bachor co se do něj vejde. Jak chcete vyřešit tohle? Protože příjem nebude rozložený a vyvážený. U toho mixu plevy/oves to bude pořád vyvážené v akceptovatelném poměru.
Doc.Vach zmiňuje i existenci průmyslově vyráběných krmných granulí pro srnčí (Německo), kde je obvykle poměr jádro/objemové krmivo v poměru 10-20% jádra (obiloviny, kukuřice). Většímu rozšíření brání vysoká cena. Takže nějak to jistě řešit jde.
9,3x62/8x57JS/270 Win/20x76/9 para/45ACP/10 mm Auto
Re: Je chov a průběrný lov divoce žijící parohaté zvěře mýtus?
Penzum je nějaký základní učební text pro adepty, který by jim měl dát všeobecný přehled o problematice, aby pak u zkoušky neplantali úplný hovadiny. Ale pokud se týká hlubšího vhledu do poměrně složité problematiky, tak je nevhodné, mimo jiné i proto, že postrádá i vysvětlení mechanismu a důvodů, proč tohle ano a tohle ne.
9,3x62/8x57JS/270 Win/20x76/9 para/45ACP/10 mm Auto