Zdravím na foru,
dovolím si přidat jeden hezký zážitek z této soboty.
Letošní myslivecký rok u mě začal tím, že jsem si pořídil na šoulačky a do tlaku jednušku v ráži .30-.30win. Z radosti kterou mi pořízení nové zbraně přineslo mě však z nedlouho vyvedli 2 chybené kusy srnčí zvěře, což se mi už pár let nestalo. Byl to celkově náročný rok a vyvrcholil na podzim tím, že jsem na naháňce se slíděním přišel o našeho (manželčiného) drsoňka trpaslíka - když se vracel od zvěře tak jej přejelo auto na silnici.
Od té doby jsem do tlaku nechodil. Byť jako host na "štont" jsem si i na pár dalších společných akcí bral tuto jednušku a pak se mi začalo v lovu dařit. Od svého kamarádaze severní moravy, se kterým jsme zažili už celou řadu pěkných příhod jsem byl pozván na poslední naháňku na černou a škodnou. Jedná se dobře zazvěřený revír, kde se schází menší skupina lidí max 2x za rok. Nejde tedy zdaleka jen o lov(přestože pro fungování honitby je ulovená zvěř velmi důležitá), ale taky a hlavně o příjemně strávený čas na poslední leči, s mysliveckým soudem apod. Kamarád má jednu výjimečnou vlastnost a to že se na podobné akce vždy náležitě připravuje a nevynechá jediný detail ať se to týká jídla, tomboly či organizace tlaku, který sám vždy vede.
V sobotu ráno jsem se se svých tchánem(chodí jako honec) dostavil včas na místo srazu na chatu. Venku mínus 12, 10cm prašanu, který napadl předevčírem a ven se pomalu dralo sluníčko. Dál to všichni znáte. Jen snad navíc, že všem se chodilo při zavádění v jednotlivých lečích o to lépe, že byl celý revír protkán stopami zvěře, které byly max 1 den staré.
V každé leči byla zvěř a mě se podařilo ve druhé leči ulovit lišku - první střelenou kulí na společném lovu. Bylo to na závěr leče, myšlenky mi běhali už trošku někde jinde, ale bylo mi přáno udržet pozornost a mít dobrou mušku. Zatím byl uloven jen jeden divočák, přestože že zvěře bylo dost, ale bohužel ostatní kolegové neměli tak dobrou mušku. Kamarád byl docela zklamán, že zatím není uloveno více kusů i proto že honci a psi odváděli náročnou a dobrou práci a zvěře bylo dost.
Ve třetí leči si mě kamarád vzal sebou s tlakem - že budu mobilním sřelcem na zad leče, kde nikdo jiný nebude. Při vystoupení z auta mi ukázal několikrát a velmi důkladně jeden smyk po kterém se budu přesunovat v průběhu této leče na určené druhé místo.To místo jsem znal, protože jsem na něm kdysi úspěšně ulovil 3 kusy z rudlu, který na mě kamarád nahnal a tak jsem jeho ujišťování, že musím jít přesně po něm nevěnoval nijak vyjímečnou pozornost.
Leč začala, já stál na prvním z určených míst. Honci ke mě protlačili malý úsek houštin, seřadili se u mě na cestě a s tím, že mám přejít po smyku na druhé určené místo a oni budou pokračovat dál. Já se tedy vydal na určené místo. Protože to bylo v průběhu leče kdy se lovilo, mě jsem zbrań připravenou a šel potichu a dával jsem dobrý pozor. Zvěř mohla být kdekoli, ostatní střelci byli daleko za kopcem. Odtud se také před chvílí ozvalo pár ran. Jak sem tak potichu šel do mírného kopce neuniklo mi, že ve sněhu jsou stopy min. od 2 lidí, které vedly nahoru i dolů .Přemýšlel jsem co tam kdo mohl dělat, když ve čtvrtek sněžilo, a kluci tam obeznávat zvěř nechodí. Popošel jsem ještě pár metrů a najednou vidím za stromem sele. Prvně se mi zdálo větší, ale rezavý odstín a rychlé srovnání s okolím mi potvrzují, že jde o sele. Podivil jsem se jakto, že jsem je nezradil a že možná půjde o kus potřelený, který u stromu odpočívá.Viděl jsme, ale taky že má pírko nahoru tak jsem si říkal možná že jistí a celkově mi přišlo jaksi strnulé.Jenže to už jsme měl zbraň v rameni a jak rychle letěli myšlenky, tak rychle letěla kulička. Do tohoto okamžiku to byl perfektní lov. Jenže když se kus po ráně ani nehnul, tak mě v tom okamžiku konečně spojili všechny okolnosti a bylo mě jasné že jsem se nechal nachytat. a taky že ano. Sele za stromem byla perfektně vycpaná a připevněná škára ze selete, která měla výstřel na komoře, ale z výstřelu se sypalo jen pár drobků molitanu
O dohře na poslední leči snad ani nemusím povídat. Jen jsem byl rád že jsem netuploval a že jsem se tak dobře trefil. A navíc to krásně vyvrcholilo upřimným přáním kamarádovýho táty - hospodáře v tomto revíru, který o takto připravené akci nevěděl a když viděl tohoto "pepy" na korbě pick-upu při výloži, tak to ani nepoznal a měl radost že se mi podařilo ulovit sele. Byl to překrásný den s dobrými kamarády. O tom jak se bavili honci, kteří pomém odchodu jen čekali kdy padne rána a moje žena která o tom doma věděla, to vám nepovím, ale prý se smáli hodně a dobře. Na výřadu pak byl lončák, sele, liška a kuna.
Myslivosti zdar!