Sankce za překročené normované stavy spárkaté zvěře

[Lotr]

Dnes byl ministru zemědělství a myslivecké radě ministra odeslán tento otevřený dopis:

Vážený pan
Ing. Marian Jurečka
ministr zemědělství ČR
Těšnov 65
117 05 Praha


Myslivecká rada ministra zemědělství
Těšnov 65
117 05 Praha




Vážený pane ministře, vážení členové Myslivecké rady ministra zemědělství.

V souvislosti se společenskými změnami po listopadu 1989 a následným vývojem společnosti došlo v České republice k mnoha zásadním změnám v legislativě upravující prakticky všechny oblasti lidské činnosti. Častým důvodem ke změně legislativy v konkrétní oblasti bývá implementace efektivnějších postupů a nových poznatků, vzešlých z činnosti výzkumníků resp. získaných na základě diskuze odborníků. Zcela jiná situace však panuje v oboru myslivosti.

V roce 1962 byl přijat zákon č. 23, jehož součástí byla úprava mysliveckého plánování na základě normovaných stavů a vytvoření teoreticky zcela přesného způsobu výpočtu plánu lovu na základě koeficientu očekávané produkce. Autorům tehdejší právní úpravy nelze přičítat špatné úmysly, ale s odstupem času lze konstatovat, že odvozování plánu lovu na základě prostých výpočtů za použití velmi nepřesných vstupních údajů (sčítaný jarní kmenový stav) je zkrátka neefektivní. Důkazem tohoto stavu jsou zejména údaje o odstřelu zvěře, které mají vzrůstající tendenci, přičemž stavy většiny druhů spárkaté zvěře výrazně neklesají (stejně jako škody zvěří). Tato skutečnost je však odborné veřejnosti všeobecně známa. V roce 2000 byla v rámci tvorby nového zákona o myslivosti diskutována rovněž problematika plánování a byly hledány možnosti, jak efektivně ovlivnit vysoké stavy spárkaté zvěře a přizpůsobit výši jejích stavů potřebám vlastníků pozemků resp. zájmům lesního a zemědělského hospodaření. Nový zákon o myslivosti (449/2001 Sb., o myslivosti) byl nakonec přijat jako kompromis mezi návrhem podporovaným mysliveckou veřejností a Českomoravskou mysliveckou jednotou na jedné straně a návrhem podporovaným LČR s. p., Sdružením vlastníků obecních lesů, Hnutím Duha a dalšími subjekty. Na základě nového zákona byla později vytvořena vyhláška (553/2004 Sb.), jejímž úkolem byla konkretizace způsobu mysliveckého plánování, tedy stanovení náležitostí plánu mysliveckého hospodaření v honitbě a způsobu jeho tvorby. Tento právní předpis však nepřinesl zásadní změnu v početních stavech zvěře a v omezení rozsahu škod zvěří, což je patrné i v současné době (tedy po uplynutí 9. roku jeho platnosti).

Usnesením vlády České republiky č. 1221 z 1. října 2008 byl přijat Národní lesnický program pro období do roku 2013 (dále jen NLP II). Jednou z klíčových akcí NLP II (související s dalšími klíčovými akcemi) a jeho ekologického pilíře byla klíčová akce 11 (dále jen KA 11) s názvem „Dosažení vyváženého stavu mezi lesem a zvěří“. Za účelem řešení tohoto jistě významného úkolu byla ustanovena expertní skupina (dále jen ES), jejímž posláním bylo v součinnosti s Koordinační radou NLP II (dále jen KR) vytvořit Realizační projekt obsahující konkrétní doporučení pro jednotlivá resortní ministerstva (zde MZe a MŽP). Po dlouhých a často velmi složitých jednáních byl ES vytvořen návrh Realizačního projektu, k jehož schválení došlo na jednání KR dne 11.10.2009, a to ve znění později publikovaném na webových stránkách Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (dále jen ÚHÚL) v sekci NLP II. Vzhledem k tomu, že MZe se účastnilo jednání KR, nepovažujeme za nutné vyjmenovávat konkrétní doporučení a cíle, jichž mělo být aplikací doporučení dosaženo. Důležitou skutečností, na kterou upozorňujeme je, že Realizační projekt KA 11 zůstal (až na několik méně významných opatření) prakticky nerealizován. O skutečných důvodech vedoucích k odmítnutí (či ignoraci) výsledných doporučení můžeme pouze spekulovat. Uplatněním tohoto přístupu však došlo k zakonzervování tristního stavu myslivecké legislativy (tedy k dalšímu pokračování mysliveckého plánování, postaveného na „přesné hře s nepřesnými čísly“) a dalšímu prohloubení nepříznivé situace v problematice početních stavů většiny druhů spárkaté zvěře a s ní souvisejících škod zvěří na lesních porostech a zemědělských pozemcích resp. plodinách.

Veřejnost byla na počátku letošního roku prostřednictvím odborného tisku (Svět myslivosti č. 1/2014) informována o iniciativním přístupu Krajského úřadu Ústeckého kraje (dále jen KÚÚK) ve vztahu k obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Iniciativa KÚÚK byla založena na podání podnětu k zahájení řízení o uložení úprav stavu zvěře podle ust. § 39 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako zákon) a zahájení řízení o uložení pokuty podle ust. § 64 odst. 3 písm. c) zákona ve všech případech, kdy uživatel honitby porušil ust. § 3 odst. 2 téhož předpisu (tedy nedodržel svou povinnost zajištění chovu zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem). Podnět (tedy spíše jeho výsledek) vzbudil mezi uživateli honiteb v Ústeckém kraji značnou vlnu nevole, což bylo logicky očekavatelné. Došlo k situaci, kdy byli uživatelé honiteb konfrontováni s tvrdou realitou v podobě „náhlého“ uchopení sankčího ustanovení, doposud minimálně užívaného. Údivu a nelibosti uživatelů honiteb se nelze divit. Mnoho jich o výše uvedeném sankčním ustanovení nevědělo a s ohledem na znění předchozích metodických pokynů MZe, jejichž úkolem bylo snížení stavů spárkaté zvěře, se tomuto stavu nelze divit. MZe v těchto pokynech v souvislosti se sankcemi doporučovalo orgánům statní správy myslivosti udělování pokut podle ust. § 64 odst. 4 zákona za překročení normovaných stavů v souvislosti s nesplněním plánu lovu a nikoli pokut podle ust. § 64 odst. 3 písm. c) zákona. Často namítanou absurditu uplatňování tohoto sankčního ustanovení (a současně systému plánování postaveného na základě normovaných a minimálních stavů) dokresluje fakt, že zákon o myslivosti v tomto ohledu zcela nekalkuluje s exogenními vlivy a přirozenými etologickými vlastnostmi některých druhů spárkaté zvěře (sezónní migrace, velikost honiteb apod.). V důsledku toho může být pokutou postižen i uživatel honitby, který hospodaří správně, ale v jeho honitbě se v době sčítání vyskytuje zvěř ve vyšším početním stavu.

Dopady sankcí bude možné vyhodnotit až po uplynutí určité doby, ale již dnes je jisté, že mohou být fatální. Příkladem může být situace, kdy má dojít k uložení sankce uživateli honitby, který je fyzickou osobou. Současné znění ust. § 47 odst. 5 zákona v kombinaci s jeho ust. § 47 odst. 3) písm. d) spojuje totiž fakt uložení sankce podle zákona o myslivosti s nutností zahájení řízení o odebrání loveckého lístku uživateli honitby postiženého takovou sankcí. S odebráním loveckého lístku je v takovém případě nedílně spojen automatický zánik smlouvy o nájmu honitby ve smyslu ust. § 33 odst. 6) písm. d) zákona, umocněný následným odebráním zbrojního průkazu skupiny „C“, jehož držení je podmíněno platným loveckým lístkem. Dalším přímým dopadem bude pravděpodobně nechuť uživatelů honiteb (např. v horských oblastech) k provozu přezimovacích obůrek, v nichž je přes zimní období nezřídka uzavřen počet zvěře převyšující normovaný stav (nehledě na výskyt zvěře mimo obůrku). Uživatel honitby, provozující takové zařízení, by se zcela evidentně vystavoval nebezpečí uložení sankce za překročení normovaných stavů. Výsledkem této situace budou zvýšené škody zvěři na lesních porostech, jejichž stav byl pozitivně ovlivňován právě provozem přezimovacích obůrek. Dalším, pro státní správu myslivosti velmi nepříjemným jevem bude logická reakce uživatelů honiteb spočívající v zatajování skutečných stavů různých druhů spárkaté zvěře. Pokud v současné době existoval alespoň rámcový přehled o stavech zvěře na základě realitě bližších údajů uváděných uživateli honiteb, lze konstatovat s pravděpodobností hraničící s jistotou, že státní správa myslivosti o tento přehled zcela přijde.

Řešením tristní situace legislativy a mysliveckého hospodaření se spárkatou zvěří však není vypuštění sankčních ustanovení ze zákona (navrhované zejména některými uživateli honiteb). Jsme toho názoru, že nastala doba k zahájení (spíše obnovení) odborné diskuze nad systémem mysliveckého plánování a vyvození patřičných závěrů spočívajících v opuštění neefektivního systému normovaných stavů (při jejichž dodržování by se uživatel honitby setkával se zvěří zcela výjimečně, natož aby ji efektivně obhospodařoval) a nastavení nového systému stanovení výše lovu na základě posouzení stavu lesa, založeného na metodice vytvořené kolektivem pracovníků ÚHÚL (samozřejmě za předpokladu jejího přizpůsobení specifickým podmínkám v určitých oblastech). Obdobný systém již funguje ve Spolkové republice Německo, konkrétně ve spolkové zemi Sasko.
Věříme, že tento dopis bude podnětem ke změně současného nefunkčního systému mysliveckého plánování a jen uspíší změny myslivecké legislativy (které jsou s ohledem na určitý stupeň eskalace napětí mezi orgány státní správy myslivosti a uživateli honiteb neodvratné) a současně přispěje k naplnění doposud neprávem opomíjeného Realizačního projektu KA 11 NLP II.

[fesoj]

Přečetl jsem si to velice podrobně a v zásadě bych s tím i souhlasil, současný systém mysliveckého plánování je skutečně nedokonalý a mnohde zcela nefunkční. Chybí mi tam trochu podrobnější upřesnění, jak to dělají v tom Sasku a zda se to osvědčilo. Mám jen obavy, aby pod vlivem tzv. "lesních zahradníků", kteří pro stromy nevidí les, nedošlo k opačnému extrému - aby nenásledovalo druhé kolo genocidy jelení zvěře, aby se nelovila vysoká v červenci, jako tomu již v nedávné době po nějaký čas bylo a abychom si konečně všichni uvědomili, že zvěř v rozumné míře do lesa patřila, patří a patřit bude a to i za cenu určitých škod na porostech.

[Jirka C.]

Vy tu píšete o tom, že ti, co do Mysl 7 napsali víc než NS byli vlastně odvážní a nelhali, ale já mám jinej úhel pohledu a definici...
Bývalý MH permanentně psal na jaře o nějakejch 13ks srnčí zvěře víc než NS, přičemž plán lovu se vždy splnil do kusu a na jaře zase nasčítal o 13ks víc.

Na můj dotaz, co ho k tomu vedlo, mi odpověděl, že tomu nerozumí a prostě to každej rok opisoval

[fesoj]

Aspoň byl upřímný...